Jak se ve vesmíru nezbláznit? Jak vypadá péče o duševní zdraví astronautů (2)

Během vesmírných misí mohou astronauté čelit stavu, který odborníci označují jako „somatoformní porucha“. Jedná se o stav, kdy se psychické potíže projevují fyzicky – například žaludeční nevolností, bolestmi hlavy či zubů.

26.06.2022 - Pavel Boháček



Práce na kosmické stanici bývá fyzicky i psychicky velmi náročná. Dlouhodobý stres vede k postupnému rozvoji únavy, což znamená pokles výkonnosti a častější chyby. Astronauti popisují stavy apatie, napětí či psychosomatické potíže, jako rozvoj srdečních arytmií nebo poruchy erekce. Známe případy, kdy bylo nutné některým účastníkům mise předepsat sedativa, a jeden z členů posádky Saljutu 7 se dokonce musel pro pokles výkonnosti vrátit na Zemi.

Předchozí část: Jak se ve vesmíru nezbláznit? Jak vypadá péče o duševní zdraví astronautů (1)

Známý je případ z orbitální stanice Saljut 6: Jeden z účastníků mise zmínil v deníku utkvělé obavy, že jej při pobytu na oběžné dráze postihne zánět slepého střeva. Dále popisoval, že se mu často zdá o potížích se zuby, které ho pak po probuzení skutečně bolí…

Pro všechny případy

Astronauti mají proto na palubě k dispozici léky proti řadě psychických potíží, například anxiolytika na úzkost a také anti­psychotika používaná při řešení závažných stavů či příznaků, jako jsou halucinace. Nesmějí chybět ani antidepresiva a samozřejmě léky proti nespavosti: „Prášky na spaní“ například pravidelně užívalo až 15 % účastníků misí raketoplánů.

Především však kosmické agentury vyvinuly řadu protiopatření. Tým psychologů NASA hodnotí duševní zdraví astronautů v pravidelných intervalech ještě před startem a posádky také procházejí výcvikem k identifikaci a řešení psychických potíží u kolegů. Během pobytu na ISS pak zhruba každé dva týdny absolvují soukromý videohovor s psychologem, kterého zajímá vše, co souvisí se spánkem, morálkou na palubě, zvládáním pracovního vytížení, rodinnými starostmi… A v případě akutní potřeby lze psychologa samozřejmě kontaktovat kdykoliv.

Pozemní tým navíc podporuje komunikaci astronautů s jejich blízkými, snaží se jim zajistit přístup ke koníčkům a různým formám zábavy a posílá na oběžnou dráhu nejrůznější překvapení, dárky či oblíbená jídla. 

S ohledem na beztíži

Je-li však nutné přistoupit k psychoaktivní medikaci, musí se s ní zacházet velmi opatrně – stejně jako s ostatními léky podávanými ve vesmíru. V prostředí mikro­gravitace totiž účinkují jinak než v běžných podmínkách na Zemi a obzvlášť „citlivá“ jsou v daném ohledu některá antipsychotika či antidepresiva. 

Obecně řečeno velmi záleží na místě vstřebávání léku a také na tom, zda jde o léčivo podléhající ve velké míře tzv. first-pass efektu („účinek prvního průchodu“ znamená snížené působení léku přijatého ústy, neboť se jeho část před vstupem do systémového oběhu metabolizuje v játrech). Jisté specifikum zahrnuje při pobytu v mikrogravitaci rovněž aplikace injekcí do svalu: Doporučuje se je podávat spíš do paží než do hýždí či stehen, přičemž důvod spočívá v přesunu tekutin z dolních partií těla směrem nahoru. V úrovni nohou a kyčlí je popsaný efekt intenzivnější a ovlivňuje rovnoměrné vstřebávání léku.

Dál a náročněji

Jeden z nejslabších článků každé mise představuje lidský faktor, a naopak – zásah člověka může celou expedici zachránit. K prioritám výzkumu v oblasti pilotované kosmonautiky proto patří člověk a jeho reakce na pobyt v extrémním prostředí, přizpůsobení se a spolupráce s ostatními na plnění úkolů. Daný výzkum se provádí na palubě ISS, ale četné poznatky získáváme i v rámci tzv. analogových studií v pozemních simulátorech kosmických lodí, v podvodních habitatech, na polárních základnách, v jeskyních či na pouštích.

TIP: Co dělat se sebevražedným astronautem? NASA radí spoutat a podat sedativa

V brzké budoucnosti se lidé opět vydají za hranice běžných zkušeností: Astronauti přistanou na Měsíci a za nějaký čas snad zamíří i k Marsu. Čekají je náročné úkoly, které budou plnit ve smrtícím prostředí a daleko od domova v místě, kde se za chyby a selhání platí i cena nejvyšší. Takový tlak neunese každý. Proto již dnes vědci vyvíjejí metody, jež mají jediný cíl – pomoct posádkám se ve vesmíru „nezbláznit“. 

Na Zemi není vyhráno

Zdravotní a psychický stav astronautů je nutné sledovat i po skončení mise. Po návratu tak každý člen posádky absolvuje další psychologická hodnocení, která mu mají pomoct vstřebat získané zkušenosti a adaptovat se na novou roli. Z minulosti známe řadu případů, kdy se u jednotlivců odehrály osobnostní změny a rozvinuly se psychiatrické obtíže. Studie dlouhodobého vývoje zdravotního stavu astronautů popisují deprese, úzkosti, zneužívání alkoholu, poruchy přizpůsobení i problémy v partnerském soužití. Potíže členů posádek si tak často vyžádaly intervenci psychologů či psychiatrů.


Další články v sekci