Reklama


Chondrity, pallasity, achondrity: Jaké existují typy meteoritů a jak se poznají?

15.11.2014 - Pavel Gabzdyl


Reklama

Na Zemi dopadne každý den několik desítek až stovek tun vesmírného prachu a drobných hornin. Může se stát, že na nějaký vesmírný kousek narazíte i vy. Jak se meteority liší?

Kamenné meteority

Kamenné meteority rozdělujeme na chondrity a achondrity, přičemž zdaleka nejběžnější jsou chondrity s typickými chondrami. Jejich zvláštní podskupinu tvoří uhlíkaté chondrity, které obsahují vodu a mají také poměrně vysoký obsah uhlíku ve formě složitých organických sloučenin. Jen zřídka ovšem přežijí průlet atmosférou a na zemském povrchu rychle podléhají erozi. Chondrity jsou považovány za vzorky materiálu, z něhož vznikla Sluneční soustava.

Další typ kamenných meteoritů představují achondrity, jejichž mateřskými tělesy jsou planetky o rozměrech od několika kilometrů až po velké kamenné planety. Jde tedy o materiál, který byl vyražen do meziplanetárního prostoru při velkých srážkách s jinými objekty. V případě některých skupin achondritů už vědci znají i jejich mateřská tělesa. Tak například achondrity SNC pocházejí z Marsu, achondrity HED z planetky 4 Vesta a lunární achondrity z našeho Měsíce.

Železo-kamenné meteority

Jedná se o meteority složené zhruba ze stejného množství kovového železa a křemičitanů, především olivínu. Nejznámější jsou tzv. pallasity, které odkrývají pohled do nitra zárodků dnešních planetek a planet. Tento vzácný typ meteoritů vznikal na rozhraní jádra a pláště planetky, v hloubce několika kilometrů. Právě tam došlo k „promíchání“ olivínu z pláště s materiálem železo-niklového jádra. Tak vznikl jeden z nejhezčích typů meteoritů vůbec.

Železné meteority

I když jsou nejhojnějším typem meteoritů v meziplanetárním prostoru chondrity, v pozemských sbírkách se nejčastěji setkáme s meteority železnými. Snášejí totiž průlet atmosférou lépe než chondrity, dobře odolávají pozemské erozi a také se dají snadněji odlišit od běžných pozemských hornin. Železné meteority představují pozůstatky jader zárodků planet o průměru několika stovek kilometrů.

  • Zdroj textu:

    Tajemství vesmíru 4/2013

  • Zdroj fotografií: archiv autora

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Archeolog s mobilním radarem a radarový snímek pohřbené lodi

Věda

Astronomům se podařilo zachytit supernovu již v prvních hodinách exploze. Při pozorování využili zařízení Intermediate Palomar Transient Factory (iPTF) observatoře Palomar v Kalifornii. Snímky zachycující supernovu iPTF 14gqr před, během a po explozi. 

Vesmír
Zajímavosti
Revue
Historie
Věda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907