Na Zemi dopadne každý den několik desítek až stovek tun vesmírného prachu a drobných hornin. Může se stát, že na nějaký vesmírný kousek narazíte i vy. Jak se meteority liší?
Jedná se o meteority složené zhruba ze stejného množství kovového železa a křemičitanů, především olivínu. Nejznámější jsou tzv. pallasity, které odkrývají pohled do nitra zárodků dnešních planetek a planet. Tento vzácný typ meteoritů vznikal na rozhraní jádra a pláště planetky, v hloubce několika kilometrů. Právě tam došlo k „promíchání“ olivínu z pláště s materiálem železo-niklového jádra. Tak vznikl jeden z nejhezčích typů meteoritů vůbec. (foto: Wikimedia Commons, Doug Bowman, CC BY 2.0)
Kamenné meteority rozdělujeme na chondrity a achondrity, přičemž zdaleka nejběžnější jsou chondrity s typickými chondrami. Jejich zvláštní podskupinu tvoří uhlíkaté chondrity, které obsahují vodu a mají také poměrně vysoký obsah uhlíku ve formě složitých organických sloučenin. Jen zřídka ovšem přežijí průlet atmosférou a na zemském povrchu rychle podléhají erozi. Chondrity jsou považovány za vzorky materiálu, z něhož vznikla Sluneční soustava.
Další typ kamenných meteoritů představují achondrity, jejichž mateřskými tělesy jsou planetky o rozměrech od několika kilometrů až po velké kamenné planety. Jde tedy o materiál, který byl vyražen do meziplanetárního prostoru při velkých srážkách s jinými objekty. V případě některých skupin achondritů už vědci znají i jejich mateřská tělesa. Tak například achondrity SNC pocházejí z Marsu, achondrity HED z planetky 4 Vesta a lunární achondrity z našeho Měsíce. (foto: Wikimedia Commons, H. Raab, CC BY-SA 3.0)
I když jsou nejhojnějším typem meteoritů v meziplanetárním prostoru chondrity, v pozemských sbírkách se nejčastěji setkáme s meteority železnými. Snášejí totiž průlet atmosférou lépe než chondrity, dobře odolávají pozemské erozi a také se dají snadněji odlišit od běžných pozemských hornin. Železné meteority představují pozůstatky jader zárodků planet o průměru několika stovek kilometrů. (foto: Wikimedia Commons, H. Zell, CC BY-SA 3.0)
Wikimedia Commons, Doug Bowman, CC BY 2.0
Wikimedia Commons, H. Raab + H. Zell, CC BY-SA 3.0
ZajímavostiJaderný test z 25. července 1946 (označovaný jako „B – Baker“) se vůbec poprvé v dějinách uskutečnil pod hladinou moře. Američané při něm spustili bombu do hloubky 27 metrů a odpálili; naráz se tak vzedmulo půl milionu tun vody a 50 z 92 lodí bylo rozmetáno na prach. (foto: Wikimedia Commons, Library of Congress, CC0)
VědaPouštní krajina s mustatilem v popředí snímku. Na podobném místě nalezli archeologové sedm tisíc let staré obětiště obsahující lidské a zvířecí ostatky. (foto: PLoS ONE, Melissa Kennedy, CC BY-SA 4.0)
PřírodaHrající si slůňata – stále v bezpečné blízkosti dohlížejících samic. (foto: Marek Velechovský - se souhlasem k publikování)
HistorieV bitvě u Hradce Králové, známé také jako bitva u Chlumu či u Sadové, se na obou stranách dohromady utkalo na 430 000 mužů. S výjimkou bitvy u Lipska v roce 1813 nebojovalo nikde jinde za celé 19. století víc vojáků. (ilustrace: Wikimedia Commons, CC0)
RevueArgentinské kukuřičné pole s tváří Lionela Messiho. (foto: Profimedia)
VesmírHvězdný terminátor představuje rozhraní mezi osvětlenou a neosvětlenou stranou planety. (ilustrace: University of California, Irvine, Ana Lobo, CC BY 4.0)
