Jde to i bez mříží: Odsouzenci z české věznice cvičí vodicí psy
Tuzemská vězení jsou už několik let přeplněná – máme dokonce největší počet vězňů na sto tisíc obyvatel v Unii. Řešení spočívá v radikálním omezení recidivy, tedy aby se odsouzení za mříže nevraceli. A právě o to se snaží například tzv. otevřená věznice ve středočeských Jiřicích
Odsouzenci si ve věznici v Jiřicích trest neodpykávají v cele, nýbrž v rodinném domě. Starají se o zvířata, pečují o zahradu, ale mohou si třeba i zajít do nedalekého obchodu pro nákup. „Naše filozofie staví na tom, abychom v maximální míře posilovali jejich zodpovědnost, učili je novým dovednostem a kompetencím. V podstatě jsme takový trenažér,“ vysvětluje ředitelka jiřické věznice Hana Prokopová.
Za čtyři roky, kdy funkci zastává, jí prošlo pod rukama 178 odsouzených: 128 z nich je již na svobodě, našli si zaměstnání a ke kriminální minulosti se nevracejí. „Lidé, kteří se k nám propracují díky vzornému chování a plnění povinností při běžném výkonu trestu, jsou obvykle překvapeni, protože zdejší prostředí je skutečně atypické,“ dodává ředitelka.
Všechno má svůj účel
Podle veřejných dat se za mříže vracejí tři čtvrtiny „běžných“ vězňů a bez systematické pomoci se situace jen tak nezlepší. Otevřená věznice se snaží statistiku změnit, a zatím se jí to daří. Česká vězení musejí zachovávat rovnost práv a každý, kdo vykonává trest v nízkém stupni zabezpečení a splňuje příslušná kritéria, může být v případě volné kapacity v Jiřicích přijat. Inspiraci si Hana Prokopová přivezla z norského ostrova Bastøy, který funguje jako samosprávná trestanecká kolonie. Dohlížitele tam představují sami vězni, na rozdíl od českého zařízení jsou však mezi nimi rovněž násilníci a vrazi.
Program v Jiřicích je předem daný: Odsouzení tráví půl dne prací v okolních podnicích, kam se dopravují sami, nebo si pro ně přijedou zaměstnavatelé. Vydělané peníze se rozúčtují, malá část jim zůstane, zbytek putuje třeba na zaplacení dluhů a nákladů na výkon trestu. Po návratu pak pracují v areálu, kde na ně nedohlížejí dozorci, nýbrž odborní speciální pedagogové. „Všechno má svůj účel. Když se odsouzený stará třeba o zvířata, zároveň se tím vzdělává, a navíc v něm posilujeme smysl pro pracovní povinnosti,“ přibližuje ředitelka.
Jezírko, krb a štěňata
Osmdesát procent areálu věznice – včetně jezírka, pergoly či krbu – představuje dílo vězňů. „Snažíme se je přesvědčit, že práce nebolí,“ vysvětluje speciální pedagog Pavel Kadlec. Ve volném čase se pak vzdělávají a dojíždějí za nimi i odborní poradci, kteří jim například pomáhají dostat se z dluhové pasti. „Část z nich má až milionové dluhy. Učíme je rozložit si měsíční náklady a vyjít s platem,“ objasňuje sociální pracovnice Veronika Lukešová.
TIP: Přežít za mřížemi: 5 nejtvrdších věznic světa
Ve věznici funguje také unikátní projekt, propojující dva zdánlivě nesouvisející světy: Vězni socializují štěňata, z nichž se v budoucnu stanou vodicí psi. Vybraní odsouzenci, kteří nejsou agresivní a vykazují dobré chování, cvičí chlupáče po dobu jednoho roku, než pejsci absolvují vlastní výcvik.
