Reklama


Jdi domů, Ivane! Projevy odporu proti okupaci Československa 1968

14.09.2018 - Daniel Povolný

Odpor proti přítomnosti armád Varšavské smlouvy se projevil hlavně lidovou tvořivostí – tedy plakáty, letáky, vtipy a různými nápisy. V tomto směru se však činila i druhá strana

<p>Okupanti z vojsk Varšavské smlouvy se v Československu setkali s odporem veřejnosti</p>

Okupanti z vojsk Varšavské smlouvy se v Československu setkali s odporem veřejnosti


Reklama

Čs. společnost, zaskočená a konfrontovaná s okupačními jednotkami, se uchýlila k pasivnímu odporu, kde převládalo tvoření a šíření různých letáků, transparentů a psaní nápisů na různých veřejných místech. V srpnu 1968, ale i předtím (a hlavně potom), kromě výše popsaných projevů odporu vůči násilí a nespravedlnostem komunistického režimu a přítomnosti okupačních armád kolovalo ve společnosti mnoho vtipů. Vedle toho se skandovala hesla, objevovaly se říkanky, ale také se třeba nosily trikolory v čs. barvách. Pojďme si ukázat alespoň zlomek toho, co vzniklo v pohnutých srpnových dnech roku 1968. 

Legální sdělovací prostředky 

Jednou ze základních starostí okupantů bylo umlčení a ovládnutí všech tehdejších médií, tedy tisku, rozhlasu a televize. To se díky obětavosti jejich pracovníků dlouho nedařilo, tedy s výjimkou televize. Občané se tak po celý zbytek srpna hlavně z rozhlasu a z tisku dovídali, co se děje nejen doma, ale i v zahraničí.

Snahy okupantů získat posluchače pro stanici VLTAVA vysílající z východoněmeckých Drážďan, stejně jako pokusy o distribuci vlastního tisku skončily fiaskem. Většina lidí namísto toho „lovila“ v éteru takzvané svobodné vysílače, jež dílem přejímaly vysílání legálního rozhlasu a také přinášely relace k místní situaci. Mnozí navíc vyhlíželi dobrovolné kolportéry legálního celorepublikového i regionálního tisku, kteří několikrát denně s auty a motorkami vyráželi neohroženě do ulic okupovaných měst. 

Okupační propaganda 

Na údajnou kontrarevoluční propagandu čs. občanů se snažila reagovat propagandou i „kontrapropagandou“ především Sovětská armáda. Tisíce a tisíce letáků, tiskovin a brožurek vojáci s nevalným úspěchem rozdávali mezi lidi, nebo je násilím k dalšímu rozdávání nutili. Též vylepovali plakáty a také ponechávali balíky novin a letáků na ulicích, nebo je nad městy rozhazovali z letících vrtulníků.

Nemnoho z nich se dochovalo, protože lidé je s oblibou okamžitě strhali ze zdí, spálili, pošlapali či jinak umazali a znehodnotili, případně odevzdali na VB a národní výbory. Jejich náměty – na rozdíl od mnohých československých protějšků – originalitou zrovna nevynikaly. Zpravidla se v nich poukazovalo na společné vazby a socialismus, na oběti přinesené Sovětským svazem při osvobozování Československa během druhé světové války a na nové mrtvé sovětské vojáky, kteří zemřeli kvůli kontrarevolucionářům.

Slovní útěcha 

Břitké a satirické vtipkování bylo vždy čs. národu vlastní. Po srpnu 1968 se s anekdotami pro pobavení i povzbuzení v nelehké době doslova roztrhl pytel a je nasnadě, že jejich hlavním terčem se stal Leonid Brežněv. Mnohé z těchto vtipů kolují v naší společnosti dodnes a invaze z roku 1968 se dotkli též autoři cimrmanovské hry Blaník, když „vědecky popírali“ existenci blanického vojska, které má podle legendy vyrazit národu na pomoc, až bude napaden ze čtyř stran: „Byli jsme napadeni ne ze čtyř, ale z pěti stran a v Blaníku se nepohnula ani myš.“ 

Humorem proti okupaci

Zde jsou některé vtipy, které od srpna 1968 kolovaly v Československu: 

Jak dlouho trvá cesta kolem světa? Dvacet tři let. V roce 1945 okupanti odešli na západ a v roce 1968 zase přišli z východu…

TIP: Operace Krkonoše: Proč se v roce 1980 vydaly k hranicím Polska sovětské tanky

Ztratil se Brežněv v lese a vydali se ho hledat. Zeptali se postupně lišky a vlka, kteří řekli, že ho neviděli. Až zajíc se nechal slyšet, že by měli zajít za medvědem, protože ten už týden marodí a se-e medaile…

Brežněv navštívil Konopiště a provádějí ho po expozici. „Tak, pane generální tajemníku, zde můžete vidět jelena, jakého arcivévoda střelil zde na panství v roce 1905.“ Brežněv si trofej se zájmem prohlédne a pokračují dále: „Zde je medvěd, kterého střelil František Ferdinand na Slovensku.“ Jdou dál a Leonid Brežněv se chce blýsknout a pronese: „A toto je jistě gorila zastřelená v Africe, že?“ „To je benátské zrcadlo.“

 

 

 

  • Zdroj textu:

    Speciál Válka Revue

  • Zdroj fotografií: Profimedia

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

HMS Thetis | 1938–1943 | Velká Británie

Britská HMS Thetis je jednou z mála ponorek historie, jejíž osud zahrnuje hned dvě fatální katastrofy. První se odehrála v roce 1939 ještě před nasazením do akce: Během posledních testů se počítalo také s ponorem, manévr se ovšem nedařil. Při hledání příčiny se zjistilo, že do jedné z torpédových komor nenatéká voda, nicméně snaha problém vyřešit vyústila v pohromu – komorou, kterou technici uvolnili, se dovnitř začala nekontrolovatelně valit voda. Ponorka nakonec klesla na dno a 99 ze 104 členů posádky se utopilo nebo udusilo. Stroj se však podařilo vylovit a opět nasadit do akce pod názvem HMS Thunderbolt. Sloužil až do roku 1943, kdy ho nedaleko Sicílie zničily hlubinné nálože italské korvety Cicogna – a tentokrát již smrti na palubě neunikl nikdo. 

Zajímavosti
Revue

Pro humor nezbýval v „Dikobrazu“ v roce 1953 prostor, zato politických hesel a angažovaných článků přibývalo.

Historie

Nedobrou prognózu mají do budoucna velké šelmy a také řada primátů. Orangutani nebo kahau nosatí by však na Borneu mohli přežít, pokud se podaří stávající situaci zvrátit.

Příroda

Velká kulová hvězdokupa v Herkulovi (vlevo) a otevřená hvězdokupa Plejády se již na první pohled liší počtem hvězd

Vesmír

Rakovina děložního čípku a virus HPV

Věda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907