Je černá díra opravdu díra?

27.04.2019 - Michal Švanda

<p>Dvojhvězdu Cygnus X-1 zřejmě tvoří černá díra a žhavá hvězda, jejíž plazma dopadá na akreční disk kolem díry a stává se zdrojem rentgenového záření. Jde o jednu z nejbližších potenciálních černých děr</p>

Dvojhvězdu Cygnus X-1 zřejmě tvoří černá díra a žhavá hvězda, jejíž plazma dopadá na akreční disk kolem díry a stává se zdrojem rentgenového záření. Jde o jednu z nejbližších potenciálních černých děr


Reklama

„Černá díra“ se stala zcela zavádějícím označením pro gravitačně zhroucený objekt: Nejde o díru (otvor) v pravém slova smyslu, ale o objekt, který se navenek projevuje téměř výhradně gravitací. Jeho gravitační působení je tak silné, že z bezprostředního okolí (hranici označujeme jako „horizont událostí“) neunikne nejen nic hmotného, ale dokonce ani nehmotného, tj. například fotony elektromagnetického záření. Totálně gravitačně zhroucené objekty jsou tudíž zcela temné a o jejich přítomnosti se můžeme dozvědět, pouze pokud nějak interagují s okolím.

TIP: Černá díra zblízka: Zborcené světlo a efekt zrcadla

Pojem „černá díra“ použil poprvé v roce 1967 fyzik John Wheeler, když v téměř bulvárním označení spojil dvě typické vlastnosti gravitačně zhroucených objektů. V současnosti znají astrofyzikové dva typy černých děr: jednak pozůstatky velmi hmotných hvězd, které se v závěru života zhroutí do sebe, a jednak černé veledíry v jádrech galaxií, jejichž hmotnosti přesahují statisícinásobky sluncí. Astronomové očekávají, že bychom měli v kosmu pozorovat i díry s hmotností pohybující se mezi uvedenými dvěma kategoriemi a navíc černé minidíry, jež vznikly ve velmi raných fázích vývoje vesmíru. 

Reklama

  • Zdroj textu:

    Tajemství vesmíru 

  • Zdroj fotografií: NASA



Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Není jisté, kolik vojáků sloužilo na hranici Římské říše, historici jejich počet odhadují na osm až devět tisíc. (foto: Shutterstock)

Zajímavosti
Věda

Zvědavé chobotnice

V současnosti je známo asi 300 druhů chobotnic. Jejich evoluční počátky sahají minimálně do období prvohorního karbonu, tedy do doby asi před 300 miliony let. Téměř všechny druhy jsou masožravé a v poměru k ostatním bezobratlým tvorům obvykle vysoce inteligentní.

U těchto nápadných hlavonožců se dříve žádná velká chytrost nepředpokládala, ale detailnější pozorování nebo i chov v uměle vytvořeném prostředí postupně ukázaly, že některé druhy chobotnic (řád Octopoda) vykazují na poměry bezobratlých živočichů až neuvěřitelně vysokou míru inteligence. Chobotnice například využívají svoji schopnost měnit barvu a texturu povrchu těla, aby ukázaly své emoční rozpoložení. Potápěči dále tvrdí, že chobotnice často koukají člověku zpříma do očí a když nemají strach, natáhnou chapadlo a dotknou se například lidské ruky nebo si dokonce se zájmem prohlížejí a chapadly zkoumají předměty, které jim jsou potápěčem nabízeny. Ačkoliv je těžké hodnotu inteligence u těchto měkkýšů jakkoliv měřit, její projevy jsou nepopiratelné. (foto: Shutterstock)

Příroda

Vojenský tábor Milovice v roce 1910. (foto: Wikimedia Commons, Brück & Sohn Kunstverlag MeißenCC0 1.0)

Historie

Některé hvězdy ve vesmíru nesvítí stále stejně jasně. (ilustrace: University of SydneyCC0)

Vesmír

Vstupem USA do války přibyly na západní frontu statisíce vojáků, s jejichž pomocí se konečně podařilo zvrátit poměr sil a zajistit vítězství nad centrálními mocnostmi. (foto: Alamy)

Válka

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907