Jediná Werichova dcera: Byla Jana smutná chudinka, nebo silná žena?

16.09.2017 - Klára Freibergová

Rodiče do ní vkládali velké naděje a snažili se podnítit její herecké schopnosti. Malá Jana ale tajně toužila po životě bez reflektorů a kamer...

Jana Werichová -<p>Herectví dělat nechtěla. Jenže otec si to nenechal vymluvit. Je přece Werichová!</p>
Jana Werichová -

Herectví dělat nechtěla. Jenže otec si to nenechal vymluvit. Je přece Werichová!


Reklama

Aby na sebe příliš neupozorňovala, přijala pseudonym a rozhodla se vydat vlastní cestou. Osud jí mnoho času nedopřál, nedožila se ani padesátky. Jaká byla životní dráha jediné dcery Jana Wericha? Nelehká, ale nikoliv zbytečná...

Útěk do Ameriky

V Evropě to vře. Hitler zbrojí a v malém Československu vítězí ve volbách do parlamentu Sudetoněmecká strana. Všude panuje neklid. Henleinovci sílí, pořádají demonstrace a brojí proti všemu českému. Velkým trnem v oku jim je Osvobozené divadlo. Nejraději by ho zadupali do země. Neustálými útoky na Voskovce a Wericha nakonec dosáhnou svého. Divadlo je uzavřeno a slavné duo se uchyluje k filmové práci. V této nelehké době se Janu Werichovi narodí jeho jediná dcera Jana.

Sotva začala malá Jana vnímat svět kolem sebe, nabírá její život rychlé obrátky. Situace v Československu je po Mnichovské dohodě neudržitelná. Janin otec a jeho přátelé Voskovec a Ježek se začínají obávat o své životy: „Jde do tuhýho. Nemůžeme tady zůstat. Jakmile to praskne, tak nás zabijou!“ Prchají do Francie a odtud do Spojených států. Roky v emigraci ubíhají rychle, ale uživit se není jednoduché. Werich s Voskovcem hrají pro své krajany. Připravují české protinacistické pořady pro Hlas Ameriky, který je vysílá do Evropy. Malá Jana nastupuje do první třídy a na vzdálené Československo skoro zapomíná.

Návrat domů

Celý svět slaví. Hitler padl! Válka v Evropě skončila! Desetiletá Jana tuší, že ji čeká velká životní změna. Rodiče jsou dojati k slzám: „Naše země je konečně svobodná, můžeme se vrátit domů!“ „Kam domů? Vždyť naše doma je tady v Americe!“, odporuje Jana. Její impulsivní otec na nic nečeká a zanedlouho balí kufry. „Vracíme se do Československa, darling!“ Jana pláče, nechce opustit své přátele a sladký americký život. „Proč nemůžeme zůstat v Americe, dady? Co budeme v té studené, rozbombardované Evropě dělat?“

S poměry v poválečném Československu se Jana vyrovnává statečně. V září nastupuje do školy a lidé kolem ní si pořád šeptají: „To je mladá od Wericha, malá Werichová. Jestli pak bude jako její otec?“ Zírají na ni, jakoby byla nějaký exponát v národopisném muzeu. „Co s tím mým tátou pořád mají?“ Až časem se malá Jana dozvídá, jak byl její otec v předválečném Československu populární. Neustálá pozornost ostatních leze Janě na nervy. Plno lidí se s ní chce přátelit jen proto, aby se dostali blíže k jejímu otci. Čím je starší, tím hůř to snáší. „Dejte mi už všichni pokoj! Copak nevidíte, že mi to vadí?“ Ale na její pocity nebere nikdo ohled.

Jak vystoupit z otcova stínu?

Svého tátu má moc ráda. Váží si ho. Nechápe ale, proč ji nutí, aby šla v jeho šlépějích. „Baví mě jazyky, chtěla bych překládat a psát... Proč musím jít na DAMU?“ Jana pláče, ale nedokáže otci vzdorovat. Jde na zkoušky a samozřejmě, že ji přijmou. Je přece Werichová! Po absolutoriu v roce 1957 přemýšlí, kam dál. V Praze nezůstane i toho jména se musí zbavit. Do prvního angažmá ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti nastupuje už jako Hálová. Chce si jít vlastní cestou, žít život po svém bez pomoci rodičů a závisti okolí. Recenze jejích výkonů na divadle ale nejsou příliš povzbudivé. Začíná se věnovat překladatelství a sem tam spolupracuje s otcem na deskách, které vydává pro Supraphon. Svým osamostatněním získává postupně sebevědomí. Počátkem 60. let se vrací do Prahy, kde vystřídá několik angažmá až nakonec zakotví v hudebním divadle v Karlíně.

Zlatá šedesátá

Uvolnění poměrů v šedesátých letech vlévá Janě novou krev do žil. Odvážně se pouští do knižních a divadelních překladů a věnuje se i filmu. Její překlad muzikálu West Side Story se hraje dodnes. Napadlo by vás, že ta něžná, zamilovaná slova vkládala do úst Marii a Tonymu právě Jana Werichová? Ovšem pod pseudonymem Hálová.

Časem proklouzne i mezi scenáristy. A to ji baví. Svůj smysl pro humor prokáže ve scénáři pro televizní příběh Drahý zesnulý, kterýse stal hereckým koncertem neprávem opomíjené Nataši Gollové, Stelly Zázvorkové, Rudolfa Hrušínského, Josefa Kemra a Jana Wericha.

Ke spolupráci ji vyzve i Československý rozhlas. Začíná jako autorka adaptací, sem tam se mihne v nějaké rozhlasové hře. Několik měsíců po srpnových událostech roku 1968 ji osloví režisér Jiří Melíšek: „Jano, nechtěla byste se svým otcem natočit vzpomínkový cyklus? O spolupráci s Voskovcem a Ježkem v Osvobozeném divadle, o emigraci a tak dále. Byla byste mu výtečným partnerem!“Jana chvíli váhá, ale nakonec nabídku přijímá. Díky ní vzniká jedinečný záznam, který odolá i tvrdé cenzuře 70. let.

Janiny úspěchy často znevažují pocity méněcennosti, výčitky a deprese. I když si stokrát nařídila, že se takovými malichernostmi nebude zabývat, klade si stále ty stejné otázky: „Jsem dost dobrá? Naplnila jsem očekávání svých rodičů?“

Fanča

Jméno si Jana mění ještě jednou, kvůli svatbě. Jako Jana Kvapilová porodí v roce 1967 svou jedinou dceru Zdeňku. Dědeček ale malé neřekne jinak než Fančo. Rodinná idylka manželů Kvapilových netrvá dlouho a manželství se brzy rozpadá. Jana nachází útěchu u svých rodičů, kteří opět berou otěže jejího života do svých rukou. „Když se nepotatila Jana, podaří se to s malou Fančou,“ říkají si Werichovi a vozí svou vnučku na natáčení a do kroužků. Jana je proti. Ale může snad odporovat? Poslouchá ji někdo? Ani Fanča o pozornost hereckého světa příliš nestojí, ale dědovi se prostě nedá říct ne...

Hořký konec

Na sklonku sedmdesátých let se Jana víc než o svou kariéru stará o nemocné rodiče. Oba umírají ve stejném roce. Maminka Zdena, která se potýkala dlouhá léta s psychickými problémy, umírá na jaře, táta ji přežije jen o půl roku. Po jeho smrti nastupuje Jana do nemocnice. Diagnóza zní strašně: rakovina. Domů se už nikdy nevrátí. Šest měsíců po skonu svého otce, v květnu 1981, umírá i ona. Zanechá po sobě čtrnáctiletou dceru, která později emigruje a usadí se jako psycholožka ve Švýcarsku. Janin život byl krátký, ale plný tvrdé práce a odhodlání. Svému otci ostudu rozhodně neudělala... 

  • Zdroj textu:

    Otazníky historie 3/2014

  • Zdroj fotografií: archiv autorky

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Ještě v červenci 1942 bylo naživu 80 % budoucích obětí holocaustu. O 11 měsíců později však byl tento poměr přesně opačný. Čím méně se Němcům dařilo na východní frontě, tím více zvyšovali své úsilí ve věci tzv. konečného řešení židovské otázky.

Zajímavosti

Čtyři a půl metru dlouhá ankylorhiza s tlamou plnou zubů děsila vše živé v oceánu období oligocénu.

Věda

Extrémně velký

Název: Extrémně velký dalekohled (Extremely Large Telescope, ELT)
Průměr: 39,3 m
V provozu od roku: 2025

Čím je průměr objektivu větší, tím víc světla může teleskop soustředit a tím víc podrobnějších informací získat… Evropští astronomové se rozhodli postavit dalekohled, který hned tak něco nepřekoná. Původní představy dokonce počítaly s průměrem 100 m, což se však ukázalo být nad současné technické i finanční možnosti. Vedení Evropské jižní observatoře (ESO) dalo zelenou konstrukci menšího, ale přesto mimořádně velkého dalekohledu ELT – Extremely Large Telescope.

Projekt počítá s přístrojem o průměru 39,3 m. Primární zrcadlo se bude skládat ze 798 šestiúhelníkových segmentů o průměru 1,4 m a tloušťce pouhých 50 mm. Do optické soustavy se začlení zrcadla systému adaptivní optiky, kvůli kompenzaci neostrosti snímků způsobené neklidem atmosféry. Jedno z nich bude podepřeno soustavou šesti tisíc aktivních členů, tzv. aktuátorů, s úkolem „zakřivovat“ zrcadlo v závislosti na stavu ovzduší 1 000krát za sekundu, čímž se dosáhne mimořádně kvalitního obrazu.

V roce 2010 vybrala ESO pro budoucí umístění observatoře horu Cerro Armazones v chilské oblasti Antofagasta, v nadmořské výšce přes 3 000 m. Teleskop má chránit otáčivá kopule o průměru 86 m. Stavební úpravy terénu započaly v červnu 2014 a o tři roky později, 29. května 2017, byl slavnostně položen základní kámen obřího teleskopu.

Německá firma SCHOTT ve své továrně v Mainzu loni v lednu úspěšně odlila prvních šest segmentů primárního zrcadla, které po procesu pomalého chladnutí čeká ještě řada tepelných úprav. Následně budou vybroušena do správného tvaru a pokovena s přesností 15 nm na celé optické ploše. Obojí zajistí francouzská společnost Safran Reosc, jež se ujme rovněž testování zrcadel.

ELT se stane největším okem lidstva, jaké kdy vzhlíželo k obloze, a může revolučně změnit naše vnímání vesmíru. Jeho úkolem bude řešit celou řadu vědeckých záhad, jež mohou pomoct osvětlit naše vlastní kořeny, včetně pátrání po známkách života na planetách podobných Zemi, studia povahy temné energie a temné hmoty nebo sledování raných stadií vývoje vesmíru. Zároveň zcela jistě přinese řadu nových otázek, které dnes nedokážeme ani odhadnout. První pozorování by se mělo uskutečnit v roce 2025.

Vesmír

Klášter s dvojím prvenstvím

Břevnovský klášter

Nejen mečem a bojem živ je Přemyslovec. Čeští panovníci a později i mocní šlechtici rádi trávili čas budováním četných klášterů. Ostatně očekávali, že si tím zajistí spásu nejen pro sebe, ale i pro své rodiny. Nejstarší mužský klášter v Českých zemích je ten na pražském Břevnově. Založit jej nechal v roce 993 kníže Boleslav II. A jaké druhé prvenství klášter má? Nejdelší tradici vaření piva v celé republice! 

Historie

Přestože se ofenziva nevyvíjela podle plánu, von Hindenburg s Ludendorffem obdrželi vysoká vyznamenání.

Válka
Revue

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907