Jesličky do každé rodiny: Betlémy patří k vánočním tradicím již přes 200 let

13.12.2020 - Miroslav Svoboda

Papírové betlémy, nejjednodušší a nejdostupnější scény narození Ježíše Krista, patří k oblíbeným vánočním dekoracím již bezmála dvě století. Nezřídka vznikaly v dílnách významných výtvarníků, stejně jako známých firem typu Orion či Kolínská cikorka


Reklama

Zákazem Josefa II. z roku 1782 došlo k ukončení dosud velmi populární tradice stavění betlémů v předvánočním a vánočním čase v kostelích. Císař tak učinil v duchu osvícenských zásad, neboť zvyk považoval za naivní a církve nedůstojný. Mimo to církevním kruhům vadilo, že jsou obecně milejší betlémské figurky než samotné obřady.

Lidé si však nenechali vánoční betlémy vzít: když se na ně nemohli chodit dívat do kostela, rozhodli se je mít doma. Z veřejných prostor je tak přenesli do domácností, a protože jen málokdo mohl využít služeb renomovaných umělců a pořídit si kvalitně provedený kousek, začali je vyrábět z papíru. Papírové betlémy si získaly velkou oblibu již v 19. století, kdy byly poprvé masově tištěny. Nepochybně právě finanční dostupnost přispívala k jejich popularitě, stejně jako obvykle malé rozměry a nenáročnost na prostor. 

Vánoční fenomén

Zatímco nejstarší papírové betlémy malovali místní výtvarníci, záhy objevili potenciál nového fenoménu také tiskaři. Poté se už poměrně rychle tištěné archy začaly objevovat na vánočních trzích. Nejstarší byly černobílé a barvily se dodatečně, což představovalo vítanou možnost přivýdělku pro starší děti a ženy. Tištěné archy vycházely ve stále kvalitnějším provedení po celé 19. století, často se před Vánocemi stávaly i součástí balení některých výrobků, například perníků. Do zobrazovaného výjevu navíc postupně pronikaly místní reálie, zpočátku v podobě oděvů vedlejších postav betlémské scény – pastýřů a darovníků.

Významný nárůst již tak vysoké obliby papírových betlémů ovšem přinesly teprve nejstarší tři archy betlému Mikoláše Alše vydané v roce 1902. Umělec zasadil vánoční scénu poprvé do zcela do českých reálií – postavy mají lidové kroje a pozadí tvoří typické středoevropské středověké město. Po Alšovi se začali na tvorbě papírových betlémů podílet další renomovaní umělci, většinou oblíbení ilustrátoři knih.

Úplnou proměnu tradičního orientálního betlému v český představují pražské jesličky Josefa Weniga z roku 1918, které nejenže jsou situovány pod Pražský hrad, ale poprvé je celá scéna zasněžená a jedním z králů je Jiří z Poděbrad. Na zasněžený venkov situoval svůj betlém i Josef Lada (1920) a zapomenout nelze ani na rozsáhlé Národní jesličky výtvarnice Marie Fischerové-Kvěchové, plné postav v krojích krajů nově vzniklého Československa.

Všechny tyto betlémy vycházejí dodnes, i když ke škodě věci je třeba přiznat, že nová vydání nemají stejnou barevnost jako starší tisky. Po druhé světové válce se pak mezi autory objevují takoví umělci, jako Karel Svolinský, Cyril Bouda, Jiří Trnka či Karel Franta.

Prvorepublikové variace

Po vzniku republiky šel však posun ve vnímání betlémského výjevu až tak daleko, že se v Junáckém betlému Ježíšek narodil v indiánském týpí a matkou novorozeněte v Českotřebovském železničním betlému J. I. Jíchy je průvodčí českých drah. Nejkurióznějším je bezesporu betlém Zrození Republiky Československé, kde postavu Josefa v jesličkách se slavobránou ze spojeneckých vlajek zastupuje sám prezident T. G. Masaryk a čestnou stráž stojí legionář. 

V této době rovněž vycházejí reklamní betlémy na různé produkty, které se pak vtipně stávají dary přinášenými Ježíškovi. Touto formou bylo propagováno například Ottovo mýdlo, Kulíkova káva, cukrovinky Orion či Kolínská cikorka

Od konce třicátých let obsahovala vystřihovací papírové betlémy rovněž předvánoční čísla některých časopisů. Poprvé se s nimi mohli setkat čtenáři Českého slova o Vánocích roku 1937. O dva roky později se v časopise Ozvěny objevil betlém našeho snad nejznámějšího a rozhodně nejplodnějšího autora betlémů Vojtěcha Kubašty. Vystudovaný architekt a autor světoznámých dětských prostorových knih namaloval přes dvě desítky betlémů, dodnes velmi oblíbených.

TIP: Příběh jesliček: Kde se vzala tradice betlémů?

Zatímco první Kubaštovy betlémy byly klasické vystřihovací, které si nový majitel sestavil sám, jeho pozdější díla byla prodávána hotová a doma je stačilo jen rozložit nebo otevřít. Betlémy Vojtěcha Kubašty jsou situovány jak na Blízký východ, tak na český a moravský venkov, nejvíce jich však nese reálie Kubaštova nejmilovanějšího města – Prahy (Prašná brána, Karlův most, Loreta).

Časem prověřená tradice

V neposlední řadě nelze zapomenout ani na současné výtvarníky. Mezi oblíbené betlémy patří díla Jiřího Škopka, která jsou svým pozadím zpravidla umístěna do konkrétní lokality, většinou do východních Čech. Betlémy Jany Moštkové zase vycházejí z reálií okolí Brna či jižní Moravy (Tuřany, Staré Brno, Líšeň). Stále vydávané betlémy Karla Knapovského či Jaroslava Heraina zase navazují na slavnou tradici orlickoústeckých betlémů, zatímco třebíčské betlémářství reprezentuje betlém Antonína Žamberského. Nedávno se objevil i betlém ke stému výročí republiky situovaný do Lán s postavami všech našich prezidentů. Nejoblíbenějšími však nadále zůstávají věkem prověřené betlémy Josefa Lady, Josefa Weniga, Mikoláše Alše či Vojtěcha Kubašty

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Amišové zpravidla jezdí v bryčkách, které musejí opatřit výstražným trojúhelníkem a reflektorem.

Zajímavosti

Na Mezinárodní vesmírné stanici se recykluje 75–80 % vody. Zbytek se musí dovážet ze Země.

Vesmír
Historie

Gvačaro jeskynní (Steatornis caripensis) se živí výhradně plody, při jejichž hledání se jako jeden z mála ptáků orientuje pomocí echolokace. Hnízdí v koloniích uvnitř jeskyní. (foto: Wikimedia Commons, Don HeniseCC BY 2.0)

Příroda

Plody rajčat napadené housenkami do svých mateřských rostlin vysílají varovné elektrické signály.

Věda

Při tzv. frakování se do půdy pumpuje stlačená směs vody s chemikáliemi a narušuje podloží.

Zajímavosti

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907