Král všech planet, Jupiter: Plynný obr s kamenným jádrem

09.01.2016 - Michal Švanda

Jupiter je nejen nejvyšším z bohů římského bájesloví, ale také opravdovým králem mezi planetami. Vždyť jde o jedinou z planet, která může svojí hmotností alespoň trochu konkurovat Slunci


Reklama

Na noční obloze je Jupiter nepřehlédnutelný – po Venuši se jedná o nejjasnější těleso. Období dobré pozorovatelnosti největší planety Sluneční soustavy se pomalu posouvá a v současných letech vychází na zimní měsíce. Po celou noc je možné planetu spatřit na přelomu roku, směrem k jarním měsícům se pak přesouvá na večerní oblohu a představuje její dominantu. 

Patříte-li k amatérským astronomům, bude pro vás Jupiter vděčným cílem – ve velkých zvětšeních nabízí pohled na překrásnou strukturu oblačných vrstev. Omezit vás tak mohou jen pozorovací podmínky: i za těch horších jsou však ve větších zvětšeních dobře patrné světlejší horizontální pásy severní a jižní cirkulace. Pokud budete mít štěstí, přejde přes viditelnou polokouli Velká rudá skvrna, nepřehlédnutelná tmavší oblast, která je vlastně obří anticyklónou – hurikánem. Už v malém dalekohledu si lze všimnout, že planetu doprovází čtyři měsíčky. 

Kovové jádro?

Jupiter je považován za klasického zástupce plynných obrů. Tento typ planet se svým složením podobá spíše hvězdám, chemicky převažuje vodík s heliem. Přesto se v samotném centru planety nachází zřejmě kamenné jádro, o jehož rozměru a chemickém složení se stále vedou vědecké debaty. Gravitační měření z kosmických sond naznačují, že toto jádro má hmotnost 12 až 45 hmotností Země, tedy méně než 15 % hmotnosti celé planety. Existenci kamenného jádra předpokládají i současné hypotézy o vzniku Jupitera – bez počáteční dostatečně hmotné ledově-kamenné protoplanety by totiž nebylo možné zachytit tolik těkavých látek v rozsáhlé obálce. 

Oblast jádra zřejmě obklopuje velmi hustý vodík, který má při tlacích a teplotách uvnitř planety (na hranici jádra se předpokládá teplota 36 000 K a tlak 3 000–4 500 GPa) vlastnosti kovů – je například dobrým vodičem tepla i elektrického proudu. V této vrstvě nejspíš vzniká magnetické pole Jupitera. Obal kovového vodíku pravděpodobně zasahuje až do 78 % poloměru planety. Dále k povrchu tato vrstva spojitě přechází do vrstvy tekutého vodíku a následně volně do atmosféry, opět převážně vodíkové, silné asi tisíc kilometrů, na jejíž svrchní hranici se nachází pozorovaná oblačná vrstva. V ní jsou bohatě zastoupeny i další prvky a chemické sloučeniny jako metan, vodní páry, amoniak, uhlík, etan a další. Vědci předpokládají, že struktura svrchních vrstev atmosféry Jupitera odráží složení původní sluneční mlhoviny, z níž se planeta zformovala. 

Jupiter ve zkratce

  • Typ tělesa: plynný obr
  • Vzdálenost od Slunce 
    • v perihéliu: 740 573 600 km
    • v aféliu: 816 520 800 km
  • Excentricita dráhy: 0,048
  • Oběžná perioda: 11,862 roku
  • Sklon dráhy k ekliptice: 1,305°
  • Rovníkový poloměr: 66 854 ± 10 km; 11,209 Země
  • Zploštění: 0,065
  • Hmotnost: 1,8986 × 1027, 317,8 Země
  • Průměrná hustota: 1 326 kg/m3
  • Siderická rotační perioda: 9,952 h
  • Délka dne: 9 h 55 min 33 s
  • Sklon rotační osy: 3,13°
  • Povrchová teplota: nemá povrch
  • Hlavní prvky atmosféry: H2, He, CH4
  • Počet měsíců: 67 potvrzených
  • Zdroj textu:

    Tajemství vesmíru 5/2013

  • Zdroj fotografií: Wikipedie, NASA

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Vesmír

Norimaki Synthesizer ve variantě pro digitální ochutnávání suši

Věda
Revue

Elisabeth na autoportrétu

Historie
Vesmír
Válka

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907