Jürgen Stroop: Muž, který rozdrtil povstání ve varšavském ghettu

Sám sebe považoval za vzorového árijce kvůli nordickému vzhledu a nacistické ideologii zůstal věrný až do své popravy v roce 1952. Přitom zpočátku nic nenaznačovalo tomu, že by se z prostého zeměměřiče, narozeného roku 1895 v knížectví Lippe (centrální Německo) mohl stát fanatický esesman.

Závratný vzestup

Jürgen (původním jménem Josef) Stroop patřil při vypuknutí první světové války mezi nadšené mladíky, které zcela ovládla válečná psychóza. Již v srpnu dobrovolně narukoval a o několik měsíců později se ocitl na západní frontě, kde záhy utrpěl zranění ruky. Po vyléčení se na nějaký čas vrátil do Francie, ale již v létě 1915 se dočkal přeřazení na východní frontu. V bojích se projevil jako statečný a ukázněný, což dokládá i udělení Železného kříže II. třídy.

Po skončení války demobilizoval v hodnosti četaře a vrátil se ke svému původnímu zaměstnání zeměměřiče. Rok 1932 znamenal v jeho životě přelom – vstoupil do nacistické strany a také do SS, kde jeho kariéra začala (mimo jiné i díky přízni vysokých nacistických pohlavárů) okamžitě strmě stoupat. Krátce po Hitlerově jmenování kancléřem stanul v čele pomocné policie doma v Lippe. Nějakou dobu sloužil v Sudetech a při napadení Polska v září 1939 již měl hodnost SS-Standartenführera (plukovník) a zastával post velitele SS ve městě Hnězdno (německy Gnesen). V roce 1941 se také dostal do bojů na východní frontě – od července do září sloužil v divizi „Totenkopf“.

Zničení ghetta

Pomyslný vrchol Stroopovy kariéry představuje rozdrcení povstání ve varšavském ghettu, které vypuklo 19. dubna 1943. Na skromném kousku půdy se tu v hrozných životních podmínkách od roku 1940 tísnilo téměř 400 000 Židů, kteří začali být od léta 1942 deportováni na východ. Když pronikly do Varšavy zvěsti, že oněch prvních 300 000 osob Němci odtransportovali do vyhlazovacího tábora Treblinka, začali zbývající Židé formovat podzemní organizace a připravovat se na ozbrojené vystoupení.

Okupanti a polská policie ghetto v noci na 19. dubna obklíčili s cílem definitivně ho vyklidit, a když do něj v ranních hodinách napochodovali, zaskočila je soustředěná palba židovských bojovníků. První den bojů přinesl Němcům zklamání. Museli se z ghetta stáhnout a dosavadního velitele operace Ferdinanda von Sammern-Frankenegga nakázal Himmler nahradit ještě téhož dopoledne právě SS-Brigadeführerem Jürgenem Stroopem, který se nedávno účastnil bojů proti partyzánům na Ukrajině.

A ten se úkolu zlikvidovat revoltu zhostil s velkým nadšením. Druhého dne povstání se Němcům sice podařilo dosáhnout dílčích úspěchů, ale navečer se opět z ghetta museli stáhnout. Stroop, který akci osobně řídil, proto přistoupil k taktice vypalování jednotlivých domů, během čehož jeho podřízení odhalovali důmyslný systém bunkrů a skrýší, které si Židé připravili. Se zajatými povstalci němečtí vojáci jednali v naprosté většině stejně – popravou. Stroop Židy považoval za méněcennou rasu, ale v poválečných výpovědích zavzpomínal s jistou formou obdivu na tvrdošíjný odpor mladých mužů i žen, kteří se odmítali vzdát a na smrt šli s lehkostí.

Poslední odpor se podařilo Stroopovým jednotkám (o síle zhruba 2 000) zlomit až téměř po měsíci bojů, konkrétně 16. května. Během této systematické likvidace zemřelo podle Stroopových údajů 17 Němců a 93 jich bylo raněno. Ztráty mezi Židy však šly do desetitisíců – podle nejrůznějších odhadů bylo obětí 56–70 000. Buď je Němci zabili v boji, nebo je odeslali do vyhlazovacích táborů. O zničení ghetta sepsal velitel operace velmi podrobnou zprávu, která se po válce dostala do rukou Polákům a stala se jedním z hlavních dokumentů jeho obžaloby.

Židovská čtvrť Varšavy již neexistuje!

Tak se původně měla jmenovat takzvaná Stroopova zpráva, pětasedmdesátistránkový dokument mapující zničení židovské čtvrti. Mělo se jednat o jakési památeční album určené pro Heinricha Himmlera a vedle rozkazů a popisu operací obsahovalo asi 50 fotografií. Zpráva končí konstatováním: „Židovská čtvrť Varšavy již neexistuje! Velkolepá operace skončila ve 20.15, kdy byla varšavská synagoga vyhozena do povětří.“

Že však tento způsob prezentace vlastních „schopností“ nebyl řadě lidí po chuti, dokazuje i výrok generála Alfreda Jodla v průběhu norimberského tribunálu: „Sprostá arogantní esesácká svině! Jen ta představa, že psaní této vychloubačné zprávy na vražednou výpravu zabralo 75 stran, když běžná zpráva na klasickou bojovou akci vojáků proti dobře vyzbrojené armádě zabere jen pár stran.“

Konání pořádku

Stroopovy „úspěchy“ při potlačení povstání bezesporu přispěly k tomu, že se stal Vyšším vedoucím SS a policie ve Varšavě (Höherer SS-und-Polizeiführer, HSSPF). V této funkci jej jeho nadřízení odeslali na podzim toho roku do Athén, poněvadž po kapitulaci Itálie bylo zapotřebí udržet území do té doby spravovaná Italy. Od Stroopa se očekávala větší razance při pacifikaci vzpurných Řeků, upevnění moci athénského gestapa a též pokrok při „konečném řešení židovské otázky“ v zemi. Své pověsti krutého esesmana také dostál. Nejprve si nechal pozvat premiéra kolaborantské vlády Ioannise Rallise, přičemž mu jednoduše oznámil, že veškerá rozhodnutí bude konzultovat s ním, a nikoli s vojenským správcem Řecka generálem Alexandrem Leerem.

Nakázal okamžitý soupis veškerého židovského obyvatelstva, přičemž neuposlechnutí se mělo trestat smrtí. Během Stroopova působení v Řecku tak jeho lidé poslali na smrt do Osvětimi přes 10 000 Židů. Choval se bezpříkladně krutě k odbojářům, počínal si sebevědomě i ve vztahu k nadřízeným a též neváhal překračovat své pravomoci. Snad právě proto byl po několika týdnech(!) z Řecka odvolán a odeslán ve stejné funkci Vyššího velitele SS a policie do Porýní, kde setrval až do konce války.

Zmizet ve Wehrmachtu

V Porýní měl Stroop na svědomí další zločiny, mezi ty „nejproslulejší“ patří vražda devíti sestřelených a zajatých amerických pilotů. Vysoce postavený esesman to však nepovažoval za zločin – podle jeho vnímání světa se jednalo o teroristy a vrahy, kteří používali necivilizovaných metod v zabíjení lidí.

V první polovině dubna 1945 odcestoval směrem k Berlínu, protože se s ním chtěl setkat Heinrich Himmler. Stroop vzpomínal, že se jej říšský vůdce SS zeptal, jestli mohou vyhrát válku. Na to mu odvětil, že německý duch nemůže být nikdy zlomen. Himmler údajně zareagoval těmito slovy: „S vojáky, kteří jsou oddáni Hitlerovi jako vy, naše třetí říše nemůže zemřít.“

Stroop se pak v posledních týdnech války věnoval výcviku takzvaných werwolfů (budoucích záškodníků ve spojeneckém týlu) – a sám měl na starost skupinku mladých členů Hitlerjugend. Konec války je zastihl v Rakousku, kde se všichni dohodli, že se převléknou do uniforem Wehrmachtu a pokusí se splynout s masou vojáků. Stroop se od skupinky později oddělil – a 10. května 1945 se vzdal americkým silám v Bavorsku.

„Měl jsem strach“

Stroop měl u sebe falešné dokumenty na jméno Josef Straup. V roli záložního důstojníka Wehrmachtu setrval po dva měsíce, než se odhalila jeho pravá identita. Přestože u sebe nosil kapsli kyanidu, nakonec ji nepoužil. Když se ho po válce jeho spoluvězen zeptal, proč po zajetí nespáchal sebevraždu, odvětil mu takto: „Je to prosté. Měl jsem strach.“

Odhaleného válečného zločince nejprve odsoudili za vraždu pilotů k trestu smrti Američané ve zvláštním tribunálu konaném v Dachau. Avšak ihned po vynesení rozsudku v roce 1947 byl Stroop předán do Polska, kde se po celé čtyři roky sbíral podkladový materiál pro sestavení hlavních bodů obžaloby.

Přestože se při procesu snažil bagatelizovat vlastní roli ve správě země, vraždění Poláků a zničení varšavského ghetta, jeho zpráva pro Himmlera o úspěšném potlačení povstání však hovořila sama za sebe. V roce 1951 jej polský tribunál odsoudil k trestu smrti oběšením, který byl vykonán v březnu 1952.

Pokud si položíme otázku, zda fanatický esesman později zpytoval svědomí, odpověď nalezneme v jeho poválečné odpovědi na dotaz, jestli svých činů litoval: „Každý, kdo chtěl v těchto dnech být opravdovým mužem, což znamená silným mužem, musel jednat jako já.“

Nacista do morku kostí

Stroop představoval ukázkového antisemitu a zastánce teorie o nadřazenosti germánské rasy. O amerických příslušnících vojenského tribunálu se vyjadřoval jako o Židech, protože měli tmavé vlasy. Oddanosti nacistické ideologii se nikdy nevzdal (rovněž hlasitě odsuzoval atentát na Hitlera z 20. července 1944), a dokonce ještě po válce se svému spoluvězni svěřoval s vlastními „zasvěcenými“ rozbory rasových profilů spoluvězňů či plány na vyhubení ukrajinského národa po vyhrané válce pomocí alkoholu.

Kromě toho rázně odmítal slovanské ženy jako partnerky pro německé muže. Stroop si v roce 1941 nechal změnit jméno – z Josefa na Jürgena. Stalo se tak na památku jeho zesnulého syna, ale určitou roli v tom sehrál i fakt, že jméno Josef mu znělo příliš židovsky.