Jurský park se mýlil: Obávaní raptoři zřejmě nelovili ve smečkách

13.05.2020 - Stanislav Mihulka

Filmoví raptoři sice byli nebezpečnými predátory, nejspíš ale preferovali single lovecký styl


Reklama

Série filmů o Jurském parku si vždy zakládala na tom, že v rámci možností respektuje vědecké poznatky o druhohorních dinosaurech. Potíž je v tom, že se tyto poznatky mohou postupně měnit. Nedávno se objevila jedna zásadní změna, která se týká oblíbených raptorů, nejobávanějších protivníků lidských hrdinů Jurských parků.

Tito raptoři, kteří jsou dnes řazeni do druhu Deinonychus antirrhopus, jsou ve filmech zobrazeni jako velmi inteligentní tvorové, kteří vzájemně spolupracovali a lovili kořist ve skupinách. A právě takto si je paleontologové obvykle představují. Jak ale upozorňuje Joseph Frederickson z americké University of Wisconsin Oshkosh, důkazy o skupinových lovech raptorů byly vždy poměrně slabé. Naopak proti lovům raptorů ve smečkách mluví to, že dnešní dinosauři a jejich nejbližší příbuzní, tedy ptáci a krokodýli, v naprosté většině případů neloví ve smečkách a jen vzácně útočí na kořist, která by byla výrazně větší, než oni sami.

TIP: Divoký opeřený Dineobellator byl jedním z posledních raptorů

Frederickson s kolegy analyzovali zuby raptorů a sledovali v nich obsah izotopů uhlíku. Z výzkumu jiných živočichů víme, že dravci, kteří loví ve smečkách, obvykle krmí mláďata. Tím pádem mají celý život víceméně stejnou stravu a jejich zuby různého stáří mají prakticky stejný obsah izotopů uhlíku.

Naproti tomu dravci, kteří neloví ve smečkách, obvykle ohrožují mláďata vlastního druhu. Mláďata se proto skrývají v jiném prostředí, kde je i jiná strava. V důsledku toho mají takoví dravci v lebce zuby z mládí a zuby z dospělosti s odlišným obsahem izotopů uhlíku. A právě to je i případ raptorů, kteří „si zahráli“ v Jurském parku. Jejich lov ve smečce je podle všeho omyl.

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Mamuti patří k dávným živočichům, u nichž existuje alespoň teoretická šance, že se nám je podaří naklonovat.

Zajímavosti

Únosů mladých žen a dívek indiány se v historii odehrálo hned několik

Historie

Soustava evropských teleskopů

V provozu od roku: 1998–2001
Průměr: každý ze čtyř dalekohledů 8,2 m

Soustava dalekohledů VLT (Very Large Telescope) představuje vlajkovou loď evropské astronomie pro pozorování vesmíru ze zemského povrchu. Jedná se o největší systém evropských teleskopů: Vyrostl na hoře Cerro Paranal na severu Chile, v centrální části pouště Atacama, která je nejsušším místem na světě. Dalekohledy spravuje Evropská jižní observatoř (European South Observatory, ESO), k jejímž členům se od roku 2007 řadí i Česká republika. 

Základ observatoře tvoří čtyři dalekohledy, každý o průměru 8,2 m: Antu (v provozu od roku 1998), Kueyen (1999), Melipal (2000) a Yepun (2001). Kromě toho do soustavy patří i čtyři pomocné přístroje o průměru 1,8 m. Mohou pracovat všechny společně, a vytvořit tak obří interferometr VLTI, který astronomům umožní sledovat až 25× jemnější podrobnosti než v případě každého teleskopu zvlášť.

Do vybavení dalekohledů jsou zařazovány stále nové a dokonalejší detektory i kamery. Například zařízení GRAVITY pro interferometr VLTI provedlo první přímé pozorování exoplanety prostřednictvím optické interferometrie. Díky této metodě se podařilo odhalit komplexní atmosféru tělesa, v níž oblaka železných a křemičitých částic víří v bouři planetárních rozměrů. Použitý postup nabízí jedinečnou možnost průzkumu dnes známých planet mimo Sluneční soustavu.

Přístroj GRAVITY rovněž přinesl další důkaz dlouho předpokládané přítomnosti superhmotné černé díry ve středu naší Galaxie. Nová pozorování zachycují shluk plynu obíhající po kruhové dráze těsně nad horizontem událostí, a to rychlostí odpovídající až 30 % rychlosti světla. 

Vesmír

Požáry v Grónsku z roku 2017

Věda
Zajímavosti

Karikaturisté ukazovali bitvu jako klání generálů – v zákopech ale trpěly desetitisíce vojáků.

Válka

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907