Kde je ta Halič, pane veliteli? Turecký XV. armádní sbor za světové války (1)

23.09.2022 - Jiří Ráčil

Válečný rok 1916 znamenal pro státy Dohody naději na záchranu reputace po ruské porážce u Gorlice a neslavném italském vstupu do války. Brusilovova ofenziva sice centrální mocnosti překvapila, ale ještě jim zůstávalo jedno eso v rukávu…

<p>Osmanští vojáci krátce předtím, než zaujali pozice na východní frontě; 15. srpen 1916. <em>(foto: Oldphoto.info - se souhlasem k publikování)</em></p>

Osmanští vojáci krátce předtím, než zaujali pozice na východní frontě; 15. srpen 1916. (foto: Oldphoto.info - se souhlasem k publikování)


Reklama

Postup německo-rakousko-uherských divizí po prolomení východní fronty u Gorlice v květnu 1915 přinutil carskou armádu vyklidit dosud okupovanou část Polska a Pobaltí. Rusové ustoupili stovky kilometrů na východ. Ve stejné době se Itálie konečně rozhodla, na jakou stranu se přidá, a centrálním mocnostem vyvstal nový protivník.

Italové ničeho nedosáhli a nová fronta se ustálila prakticky kopírující původní hranici. Dohoda nyní upírala své naděje na Rusko, pro které ale nezačal rok 1916 vůbec dobře. Březnový útok carské armády v Pobaltí skončil neúspěchem a s vysokými ztrátami a v Petrohradě si uvědomovali, že nutně potřebují nějaké vítězství. Stavka (ruský název vrchního velení ozbrojených sil) proto naplánovala v dubnu 1916 velkorysou ofenzivu od Baltu až po Bukovinu. Severnímu úseku velel generál Alexej Evert, na jihu generál Alexej Brusilov

Ruská převaha

Operace dnes známá jako Brusilovova ofenziva začala 4. června 1916. Rusové nepodcenili průzkum, na čas opustili konvenční dělostřeleckou přípravu a soustředěně napadali slabá místa obrany nepřítele. Stavce neušlo, že po vítězství u Gorlice centrální mocnosti stáhly z fronty značný počet divizí. Carská armáda nyní útočila s výraznou početní převahou a brzy se ukázalo, že oslabená a ustupující rakousko-uherská armáda nedokáže ruskému tlaku čelit.

Za této situace náčelník rakouského generálního štábu Franz Conrad von Hötzendorf požádal svůj německý protějšek generála Ericha von Falkenhayna o pomoc. Do Haliče se tak kvapně přesouvaly habsburské jednotky z italské fronty, které posílily ještě vilémovské divize. Rusové příchod posil očekávali, ale brzy se jim mělo dostat opravdového překvapení.

Všichni za jednoho

Pomoc svým spojencům v této těžké hodině nabídlo Turecko, které dosud neslo tíhu bojů na Blízkém východě a díky štědré materiální podpoře se cítilo Německu zavázáno. Ministr války Enver Paša vydal příkaz XV. armádnímu sboru, aby se co nejrychleji přemístil na východní frontu. Velitelem sboru byl jmenován plukovník Yakup Şevki Subaşı, jemuž podléhala 19. divize pod velením podplukovníka Mehmeta Şefika Türsana (57., 72., 77. pěší pluk) a 20. pěší divize pod velením podplukovníka Yasina Hilmiho (61., 62., 63. pěší pluk).

Obě formace dohromady tvořily směs jednotek s nedokončeným výcvikem a ostřílených veteránů z bojů o poloostrov Gallipoli. Početní stav sboru před přesunem na východní frontu navýšily rezervní prapory pro pokrytí očekávaných ztrát a na začátku června 1916 dosáhl počtu 33 000 mužů. Kromě pěších jednotek pod něj spadaly tři kulometné roty se 24 kulomety, dělostřelecký pluk se 24 lehkými polními děly ráže 7,5 cm, eskadrona jezdectva, ženijní a sanitní jednotka a telegrafní oddíl. 

Ministrova logistika

Podle původního plánu se měly turecké jednotky přesunout do oblasti Kovel– Luck ve Volyni, kam směřoval hlavní ruský útok. Do konce srpna však došlo k obratu a carské síly se soustředily na jižní část fronty v Haliči. Počátkem srpna totiž ruská 9. armáda zahájila ofenzivu v prostoru Stanislavi (dnešní Ivano-Frankivsk), takže turecký armádní sbor měl posílit německo-rakouské síly na tomto úseku fronty.

Příprava náročné logistické operace byla dokončena k 10. červenci 1916 a první jednotky se začaly přesouvat po nové železniční dráze Berlín–Bagdád zprovozněné v lednu téhož roku. Vojáky čekala dlouhá cesta na trase Konstantinopol–Sofie–Budapešť–Krakov–Přemyšl–Lvov, odkud pokračovali dále po železnici přes Chodoriv do Rohatynu.

Pokračování: Kde je ta Halič, pane veliteli? Turecký XV. armádní sbor za světové války (2)

S ohledem na vytíženost železniční trasy zásobovacími vlaky lze přesun celého tureckého XV. armádního sboru na východní frontu během pouhých 22 dní v létě 1916 považovat za úctyhodný výkon. Transport zajistily německé vagony, které vozily do Turecka válečný materiál a po vyložení zbraní a munice se vracely prázdné. Ministr války Enver Paša však přišel s nápadem využít je k dopravě osmanských vojáků do Haliče.

Reklama




Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Jeden z lepších nevěstinců na území okupované Francie. (foto: Wikimedia Commons, Bundesarchiv, Dietrich, CC-BY-SA 3.0)

Historie

Vasariho koridor spojuje Palazzo Vecchio (florentskou radnici) s palácem Pitti (vévodským sídlem) přes galerii Uffizi a horní část mostu Ponte Vecchio. (foto: Pixabay, Alexandra MerzCC0)

Zajímavosti
Revue

Babyboom invazivního plzáka španělského propuká zjara. Přemnožení hladovci hravě zničí celou úrodu. Spasou hlavně listy, ale zbytek porostu oslintají, pokálí a zválí. Počet dospělců kulminuje v létě. (foto: David Říha ©)

Příroda

Kupa galaxií SDSS J1004+4112, jak ji zachytil Hubbleův teleskop.

Vesmír

Rekonstrukce vzhledu dávného obrněného „červa“ Wufengella bengtsoni.

Věda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907