Když pole potkala les: Kulturní výměna na úsvitu evropského zemědělství
Nález rituální čelenky v neolitické osadě u německého Eilslebenu naznačuje, že mezi původními lovci-sběrači a prvními zemědělci probíhala tichá kulturní výměna.
U německého Eilslebenu v Sasku-Anhaltsku, asi 100 kilometrů východně od Hannoveru, se se v minulosti nacházela raně neolitická osada, která sloužila jako výspa nejstarších zemědělců ve střední Evropě. Lokalita byla objevena asi před 50 lety a od té doby tam probíhaly intenzivní vykopávky. Osada se rozkládala na téměř osmi hektarech a představovala jedno z největších osídlení z raného neolitu v tomto regionu.
Obyvatelé vesnice patřili ke kultuře s lineární keramikou a do oblasti se dostali v rámci migrace dávných neolitických zemědělců před 7 500 lety z dnešního západního a středního Turecka. Podle archeologů v Eilslebenu žili lidé z prvních generací těchto zemědělců. Nebyli ale sami.
Kulturní vliv lovců
Archeoložka Laura Dietrichová z německé Univerzity Martina Luthera a její spolupracovníci v Eilslebenu objevili čelenku či ozdobu hlavy vyrobenou z lebky srnce, a také nástroje z parohů. Jde o materiál, se kterým podle archeologických nálezů lidé kultury s lineární keramikou obvykle nepracovali. Podle vědců tyto nálezy naznačují, že neolitičtí zemědělci byli v kontaktu s lovci a sběrači, kteří tu žili před nimi, ať už byla povaha těchto kontaktů jakákoliv.
Podobné srnčí čelenky, staré až 11 tisíc let, byly nalezeny na řadě dalších míst Evropy, kde žili mezolitičtí lovci-sběrači. V tomto případě jsou ale podle Dietrichové důkazem přenosu technologií mezi lovci a neolitickými zemědělci. Nešlo přitom jen o praktické dovednosti. Pokud si dávní zemědělci osvojili výrobu rituální čelenky, mohlo by to naznačovat, že přejímali také symbolické a náboženské prvky.
Archeologický výzkum také ukázal, že osada neolitických zemědělců byla opevněná - vědci zde odkryli pozůstatky opevnění (val a příkop), které naznačují, že osadníci chtěli své území chránit. Vzniká tak paradoxní obraz, kdy si první zemědělci budují obranné příkopy a současně do své kultury začleňují prvky původních obyvatel.
Evropská křižovatka
Dnešní Evropané v sobě nesou genetické stopy tří hlavních skupin: mezolitických lovců-sběračů, neolitických zemědělců z Anatolie a Egejské oblasti, a pozdějších pastevců z pontsko-kaspické stepi (tzv. jámové kultury). Současné genetické studie zatím ukazují jen omezené mísení mezi prvními farmáři a lovci-sběrači. Nález z Eilslebenu ale naznačuje, že se nemuselo vždy jednat o mísení genů. Dávné kontakty se mohly omezovat i na kulturní výměnu.
Osada u Eilslebenu tak možná představuje jakýsi „kontaktní bod“ mezi dvěma epochami. Zemědělství bylo převratnou inovací, která změnila Evropu navždy. Přechod k usedlému životu ale nepředstavoval náhlý zlom - staré rituály, materiály i myšlenky přežívaly – a někdy se přenesly do úplně nového světa polí a hrnčířských pecí.
