Pivem proti nájezdníkům! Jak vznikla kultura, ze které vzešla Evropa?
Ženy pravěkých zemědělců přežily ničivou morovou ránu a zpacifikovaly nájezd „černé mládeže“ z jihoruských stepí. Jak? Pomohl jim i pěnivý mok!
Populaci Evropanů formovaly tři velké pravěké migrační vlny. S tou třetí vtrhly do centrální Evropy před 5 000 roky hordy pasteveckých nomádů ze stepí rozkládajících se na sever od Černého a Kaspického moře. Nejnovější analýzy ostatků lidí, kteří žili v Evropě době třetí migrace, odhalily netušené podrobnosti kolize dvou zcela odlišných kultur.
S nomády přišel mor
Nomádi tzv. jámové kultury přinesli do střední a západní Evropy nejen nový jazyk, zpracování kovů, chov koní a využívání vozů. Přicestovaly s nimi i bakterie moru. Ty sice ještě neměly gen, jenž jim později umožnil šíření prostřednictvím blech, ale i tak znamenal příchod této choroby pro původní zemědělské obyvatelstvo pohromu.
O tom, co se tehdy asi dělo, si můžeme udělat představu z masového vymírání původních obyvatel Nového světa po příchodu Evropanů. Také tam způsobilo zavlečení nových infekčních chorob, jako je chřipka, neštovice nebo spalničky, hotový masakr. Jeho následky jsou dodnes patrné v dědičné informaci indiánů od Aljašky až po Patagonii. Indiánské populace se smrskly na zlomek svých původních počtů a geneticky se „homogenizovaly“.
Vpád mužů
Dědičná informace nomádů jámové kultury se rozšířila v Evropě doslova bleskově. Přispělo k tomu i vymírání původních usedlých zemědělců, kteří byli k moru mnohem vnímavější než přivandrovalí kočovníci. Přesto původní zemědělské obyvatelstvo nezmizelo beze stopy. V dědičné informaci lidí, kteří následně obývali Evropu, se udržely geny žen usedlých zemědělců.
Jak prokázaly nejnovější analýzy DNA izolované z ostatků lidí obývajících střední a západní Evropu v kritickém období kolem roku 3 000 př. n. l., tvořili migrační vlnu lidu jámové kultury v drtivé většině muži. Genetici odhadují, že ženy tvořily nejvýše desetinu přivandrovalé nomádské populace. To zapadá do obrázku o nomádech, jaký si vědci vytvořili na základě informací dochovaných přes propast věků v prastarých mýtech. Podle nich se z mladých mužů pasteveckých kmenů rekrutovala tzv. „černá mládež“ tvořená mladíky, kterým doma nekynuly vyhlídky na zářivou kariéru. V pořadí dědiců měli k horním příčkám daleko. Jeden z mála způsobů, jak si polepšit, viděli ve válečných výpravách a taženích do vzdálených zemí.
Tihle mladí rebelové se mohli světem toulat prakticky bez omezení. Vše, co potřebovali k životu, si s sebou vezli na hřbetech koní a v dřevěných povozech. „Černá mládež“ se vydávala z domoviny v jihoruských stepích do Evropy v několika po sobě jdoucích generacích. Evropa zřejmě představovala pro mladé válečníky jakousi „zemi zaslíbenou“ či „zemi neomezených možností“.
Vznik kultury šňůrové keramiky
Příchod pastevců ze stepí u Černého a Kaspického moře se v Evropě kryje se vznikem kultury se šňůrovou keramikou. Z analýz koster vyzvednutých z pohřebišť lidu, který zdobil nevypálené nádoby otisky omotané kroucené šňůry, poskládali vědci zajímavý obrázek dramatických změn, jež vyvolal příchod kočovníků s jámovou kulturou.
Ženy pochované na nejstarších pohřebištích lidu se šňůrovou keramikou pocházejí z původní populace usedlých zemědělců. Muži nesou genetické znaky typické pro lid jámové kultury. Vše nasvědčuje tomu, že mladí válečníci z „černé mládeže“ našli na obsazených územích zalíbení v ženách místních starousedlíků. Zřejmě k tomu přispělo i pivo, které neolitičtí zemědělci vyráběli kvašením z ječmene. Pěstování ječmene a výroba piva byly také vítanou záminkou k tomu, aby se nomádi usadili a od základu změnili svůj životní styl.
Lidé jámové kultury si vyráběli nádoby ze dřeva. Místní usedlí zemědělci však už používali keramiku. Ve smíšených rodinách manželky udržovaly hrnčířské umění, ale přizpůsobily tvar keramiky nádobám, na které byli zvyklí jejich nomádští manželé. Vznikla tak šňůrová keramika, typická pro kulturu, jež se následně rozšířila na velké části evropského kontinentu.
Nový jazyk
Lidé jámové kultury hovořili řečí ze skupiny indoevropských jazyků. Těmi mluví drtivá většina dnešní Evropy. Původní zemědělské obyvatelstvo však touto řečí nemluvilo. V rodinách žen zemědělských starousedlíků a mužů lidu jámové kultury se mluvilo řečí nomádů. V té však chyběla slova potřebná pro popis pěstování zemědělských plodin. Nomádi, jejichž život se točil kolem stád dobytka, je nepotřebovali. Po přechodu k usedlému životu se však bez nich neobešli. Vypůjčili si je proto z řeči svých manželek. Kombinací obou jazyků vznikla řeč, kterou lingvisté považují za předka současných germánských jazyků.
Příchod divokých tlup nájezdníků z východu představoval pro usedlé evropské zemědělce pohromu. Nedokázali vzdorovat ani moru, ani válečnickému umění kočovníků jezdících na koních a vyzbrojených zbraněmi z kovů. Přesto neskončil střet dvou zcela odlišných kultur vyhlazením jedné a naprostou dominancí druhé. Obě populace se smísily, vytvořily novou kulturu s novou řečí. Položily také základ společnosti s novou strukturou a organizací. Usedlí neolitičtí zemědělci žili pospolitě, půdu vlastnili a obdělávali ve větších kolektivech.
Nová kultura se šňůrovou keramikou přinesla společnost založenou na malých rodinách, kde měl muž jen jednu manželku a společně s ní vlastnil jak obdělávanou půdu, tak i chovaná zvířata. Příchod „černé mládeže“ přetvořil původní neolitické obyvatelstvo Evropy natolik, že to dnes vnímáme jako počátky doby bronzové. Mnohé z rysů současné evropské kultury mají kořeny právě v tomto dramatickém období.
Migrace pravěku
První vlna přivedla před 40 000 roky do Evropy lidi Homo sapiens, kteří na náš kontinent doputovali přes Blízký východ z Afriky a dali vzniknout společenstvům lovců a sběračů. Jako „odchovanci“ tropů se přizpůsobili životu v drsných podmínkách ledových dob díky variantám genů získaným křížením s neandertálci, s nimiž několik tisíciletí sdíleli nový životní prostor. S druhou migrační vlnou přišli do Evropy před 10 000 roky pravěcí zemědělci. Ti si s sebou přinesli zcela nový životní styl usedlých pěstitelů zemědělských plodin.
