Reklama


Když se nebe červená: Červánky platí za spolehlivý ukazatel počasí

24.09.2018 - Dagmar Honsová - meteoroložka

Červánky jsou jedním z nejkrásnějších atmosférických jevů, který lze na obloze spatřit. V lepším případě jsou předzvěstí krásného dne, horší variantou je, když zarudlé nebe ohlašuje den plný deště

<p>Červánky při západu slunce jsou předzvěstí krásného slunečného dne. Pokud ale v zimě uvidíte červánky zbarvené do zelena nebo do žluta, pravděpodobně se brzy ochladí a zhorší se rozptylové podmínky.</p>

Červánky při západu slunce jsou předzvěstí krásného slunečného dne. Pokud ale v zimě uvidíte červánky zbarvené do zelena nebo do žluta, pravděpodobně se brzy ochladí a zhorší se rozptylové podmínky.


Reklama

Červánky lze zjednodušeně charakterizovat jako neobvyklou barvu oblohy a zabarvení oblačnosti, která je způsobena vysokým obsahem vodní páry v ovzduší. Z meteorologického hlediska řadíme červánky do optických jevů, které se vytváří v ovzduší pří východu a západu Slunce.

Proč zrovna červená?

Charakteristické zabarvení vzniká lomem slunečních paprsků v atmosféře a jejich rozptylem na molekulách vzduchu nebo na částicích prachu. Přitom rozptyl slunečního světla závisí na jeho vlnové délce. V denním rozptýleném světle převažují kratší vlnové délky, proto je barva bezoblačné oblohy většinou blankytně modrá. Jestliže jsou v ovzduší rozptýleny vodní částice či jiné příměsi, přechází barva rozptýleného světla v bílou.

V případě červánků, které jsou k vidění při východu a západu Slunce, prochází sluneční záření v atmosféře delší trasu než v hodinách kolem poledne, a proto se rozptýlené záření jeví jinak. Velikost rozptylu se zmenšuje s rostoucí vlnovou délkou procházejícího záření. To v praxi znamená, že modrá a fialová část slunečního spektra se v atmosféře rozptyluje více než oranžová a červená. V období západu a východu slunce prochází červená část slunečního spektra atmosférou s menším zeslabením než ostatní složky. Ve slunečním záření tak červená převažuje a stejné zabarvení mají i oblaka nasvícená tímto světlem. Z obdobného důvodu se nám i slunce u obzoru občas jeví jako rudé, zatímco přímo nad našimi hlavami je jasně žluté až bílé. Červánky se vyskytují ještě nějakou dobu po západu Slunce.

Spolehlivý ukazatel počasí

Už jsme zmínili, že červánky je na obloze možné vidět večer nebo ráno. Večer se na obloze objevují po slunečném a teplém letním dni. Ve večerních hodinách totiž bývá v atmosféře velké množství prachu, na němž se při ochlazení vzduchu kondenzuje vodní pára. Červánky jsou v tomto případě předzvěstí suchého a slunečného počasí.

TIP: Ostrov nezapomenutelných vůní: Drsná romantika středomořské Korsiky

Výskyt ranních červánků z důvodu velkého množství vodní páry v atmosféře je většinou naopak předzvěstí zhoršení počasí. Nejčastějším důvodem je přechod frontálního systému. Pokud jsou červánky v dolní části zbarveny sytou červenou, s největší pravděpodobností se bude jednat o studenou frontu, která přinese ochlazení, velkou oblačnost, srážky a v letním období i bouřky. V zimním půlroce mohou být červánky zbarveny do zelena nebo do žluta, což signalizuje zhoršené rozptylové podmínky a ochlazení.

Dvě červánkové otázky

V jakých zeměpisných šířkách lze červánky pozorovat?

Červánky se mohou vyskytnout na většině míst na Zemi, výjimkou jsou pouze polární oblasti.

Kdy byly v Evropě nejvýraznější červánky?

Ve střední Evropě byl nejvyšší výskyt červánků zaznamenán v letech 1883 a 1884 po výbuchu sopky Krakatoa. Díky velkému množství prachových a jiných částí v atmosféře byly červánky na obloze pozorovány ještě hodinu a půl po západu slunce.

  • Zdroj textu:

    časopis Příroda

  • Zdroj fotografií: Shutterstock

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Věda

Tajemství slavné Dürerovy Růžencové slavnosti už dnes vlastně neexistuje, i když právě tento obraz je českému publiku nejpřístupnější: visí v Národní galerii.

Zajímavosti

Sonda Voyager 2 se již nachází v tzv. mezihvězdného prostoru. Aktuálně ji dělí od Země 120 AU. Její dvojče Voyager 1 se pohybuje ve vzdálenosti 150 AU.

Vesmír
Zajímavosti

Při lovu využívají lvíčci zlatí dlouhých prstů, jimiž snadno dosáhnou do nedostupných děr a skulin. Populace lvíčků zlatých přežívá v malé oblasti nedaleko brazilského Rio de Janeira.

Příroda

LeTourneau: Terénní stonožka

Obří terénní vozidlo se zrodilo v hlavě geniálního amerického vynálezce Roberta Gilmoura LeTourneaua. Délkou i provozním řešením připomíná vlak a jeho základní myšlenka vychází z lokomotivy, která díky dieselelektrickým generátorům produkuje dost energie na uvedení zbylé části soupravy do pohybu. Netřeba dodávat, že zkonstruování takového kolosu nebylo snadné, nicméně v roce 1958 konečně vznikla zcela funkční verze TC-497: poháněly ji čtyři turbínové motory s celkovým výkonem 4 680 koní, její kola měřila 3 m v průměru a celá souprava dosahovala úctyhodných 170 m. V „lokomotivě“ dokonce zbylo místo pro ubikaci, v níž mohlo žít až šest zaměstnanců. Maximální rychlost kolosu ovšem činila pouhých 32 km/h.

Funkční mnohokolka navíc bohužel přišla v době, kdy už se o přepravu těžkých břemen v terénu staraly výkonné transportní vrtulníky. Pozemní vlaky proto skončily na vrakovištích nebo v muzejních expozicích.

Revue

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907