Kluci s klukama, holky s holkama: Zvířecí homosexualita jako evoluční cesta
Zvířecí homosexualita byla dlouho považována za nežádoucí anomálii. Ukazuje se však, že i pár složený z příslušníků stejného pohlaví může významnou měrou přispět ke zvýšení životaschopnosti živočišného druhu
Ona a on, samec a samice. To je základní model soužití nejrůznějších živočichů, který vždy slouží základnímu přírodnímu imperativu – plození potomstva. V přírodě však najdeme i svazky, ve kterých se dávají dohromady on a on popřípadě ona a ona.
Skandál newyorských tučňáků
Ošetřovatel tučňáků uzdičkových ze zoo v newyorském Central Parku Rob Gramzey si za šest let na zvláštní chování svých svěřenců Roye a Sila zvykl. Nehnuli se od sebe na krok, ovíjeli se navzájem krky, štěbetali si „do ouška“ a pářili se. Jen mládě mít nemohli, protože oba byli samci. Gramzey jim zkoušel „dohodit“ samičky, ale Roy a Silo o ně nejevili zájem. Popravdě, ani samice o Roye a Sila nestály. Přes nemožnost početí oba samci zjevně toužili po potomkovi. Zbudovali si hnízdo a místo vejce v něm zahřívali oblý kámen. Pak se jim naskytla příležitost k „adopci“. Jeden z „heterosexuálních“ párů tučňáků uzdičkových snesl dvě vejce. Tento druh tučňáka odchová jen jedno mládě, a tak bylo jedno z vajec odsouzeno k zániku.
Gramzey je proto rodičům odebral a podstrčil jej do hnízda Roye a Sila. Ti se péče o vajíčko nadšeně ujali a vyseděli samičku, které dal personál zoo jméno Tango. Oba „tátové“ zvládli i výchovu „dcery“. Krmili ji, zahřívali a starali se o ni, dokud se neosamostatnila.
Příběh Roye, Sila a Tango se stal předlohou pro knižní bestseller, kniha (v češtině vyšla v roce 2017 pod názvem Tango: Skutečný příběh jedné tučňáčí rodiny) byla vynášena do nebes i zatracována a ve Spojených státech nechala chladným jen málokoho. Američtí homosexuálové viděli v příběhu Roye a Sila jasný důkaz, že homosexualita je přirozený fenomén; mnozí konzervativně ladění Američané naopak považovali Gramzeyův čin za zvrácenost a chování tučňáků za porušení norem přírodních zákonitostí.
Zvláštní je na homosexualitě tučňáků to, že nejde zase o takovou vzácnost. Zoo v Central parku už měla páry tvořené samci i páry složené ze dvou samic. Dokonce i Tango si vybrala za životního partnera samičku.
Pakty ochranářského spojenectví
Vznik homosexuálních párů zvířat nelze vysvětlit výhradně vlivem zajetí a domestikace (viz Homosexualita vyvolaná zajetím). Páry tvořené jedním pohlavím najdeme hojně i mezi volně žijícími zvířaty v panenské přírodě. Zatím vědci pozorovali takové dvojice u 1 500 druhů zvířat, donedávna se o tom ale ani mezi odborníky příliš nemluvilo.
První zmínky o pozorování párů živočichů stejného pohlaví pocházejí od přírodovědců z konce 19. století. Například francouzský entomolog Henri de Kerville zachytil ve skice dvojici samců brouka vrubouna posvátného při pokusu o páření. Celou první polovinu 20. století nahlíželi vědci na podobné chování u živočichů jako na nežádoucí anomálii a někdy se snažili zvířata z homosexuality „léčit“. Nejčastěji vsázeli na kastraci nebo na drastický zákrok, kdy při tzv. lobotomii dochází k rozrušení čelních laloků mozku.
Našli se ale i vědci, kteří se snažili pochopit, co zvířata k homosexuálnímu chování vede. Už v roce 1914 došel americký psychopatolog Gilbert Van Tassel Hamilton pozorováním paviánů a makaků k názoru, že sexuální aktivita mezi příslušníky stejného pohlaví představuje velmi účinný prostředek k posílení spojeneckých svazků. Zjistil, že samice vyhledávají pohlavní aktivity s příslušnicemi stejného pohlaví, pokud jsou ohrožovány jinými samicemi. Stejně tak se nabízejí mladí nedospělí samci silnějším dospělým samcům v naději, že s nimi vytvoří tandem, ve kterém budou chráněni před neurvalejšími samci z tlupy.
Sex místo rvačky
Stejný důvod jako u paviánů a makaků má zřejmě uzavírání homosexuálních svazků mezi nedospělými samci delfína skákavého. Tyto delfíní „gaye“ pojí opravdu pevná pouta a při útoku žraloka jsou ochotni nastavit za partnera krk. V dospělosti závisí životní úspěchy jednotlivých delfínů na fungování velice početných, dlouhodobých koalic. Ty jsou využívány i pro plození potomků v heterosexuálních párech. „Gang“ samců například pomáhá svým členům při „únosech“ samiček z cizích stád. Někdy se členové gangu o samici dělí, ale často uznávají, že na ni má přednostní právo ten člen, kdo si ji vybral. Pak spříznění samci unesenou samičku hlídají před dotíráním cizích samců a nedovolí se s ní spářit nikomu kromě jejich „kolegy“. Homosexuální svazky budované z mládí jsou pro delfíny základem pozdějších pevných a spolehlivých koalic.
Poměrně nedávno byly podobné pakty pozorovány i u šimpanzů bonobo. Tito lidoopi jsou pohlavně velmi aktivní a silně promiskuitní, přitom polovina veškeré pohlavní aktivity padá na kontakty s příslušníky stejného pohlaví. Samice se navzájem otírají zevními genitáliemi tak často, že to zřejmě vedlo k anatomické adaptaci. Mají klitoris postavený tak, aby při tření o genitál jiné samice docházelo k jeho maximálnímu podráždění. Také samce bonobů lze často přistihnout při sexuálních hrátkách s jinými samci, výjimkou není ani orální sex.
Podle jednoho z největších znalců života bonobů Franse de Waala slouží těmto lidoopům sex k uvolnění napětí v tlupách. Když například dospělá samice uhodí cizí mládě a matka mláděte vystoupí na jeho ochranu, nekončí konflikt rvačkou, ale vzájemným třením vnějších genitálů. Stejně tak si pomáhají homosexuální aktivitou i mladé samičky, které před dosažením dospělosti opouštějí rodnou tlupu a hledají nový domov v cizí skupině bonobů. Počáteční averzi domácích samic překonávají překotnou homosexuální aktivitou a většinou tak dosáhnou snazšího přijetí do nového kolektivu.
Věrnost až za hrob
Časté jsou homosexuální svazky u ptáků a mohou být prospěšné v některých momentech rozmnožování. Například u labutí černých se někdy v období stavby hnízda dávají dohromady dvojice samců. Protože jsou samci labutí silnější než samice, je hnízdo zbudované samčím homosexuálním párem výrazně větší a bytelnější. V hnízdištích na havajském ostrově Oahu zase vědci zjistili u albatrosů laysanského, že samičí páry tvoří plnou třetinu všech hnízdících dvojic. Samice tohoto nádherného ptáka se nechají oplodnit některým ze samců z bližšího či vzdálenějšího okolí, ale jinak se k sobě chovají jako plnohodnotné sexuální partnerky a jsou si navzájem dlouhodobě věrné. Byl zaznamenán pár samic, který žil spolu plných devatenáct let.
Samice heterosexuálních párů kladou obvykle jen jedno vejce. U plné poloviny homosexuálních párů však snesou vejce obě samice a v jejich hnízdě proto najdeme dvě vajíčka. Při sezení však jedno vejce odsouvají stranou, a tak se nakonec vyklube mládě jen z jednoho. V péči o mládě homosexuální páry za heterosexuálními nijak nezaostávají a úspěšností ve vyvádění mláďat se jim zcela vyrovnají.
Podobné homosexuální páry tvoří i samice racka západního. Zhruba desetina samiček žije v trvalých svazcích se samicemi a své partnerce příležitostně „zahnou“ jen aby se samcem nechaly oplodnit. Pak se ale vrátí k samičí partnerce a spolu vychovají mláďata. Také homosexuální svazky racků přetrvávají řadu let.
Homosexualita jako evoluční výhoda
Sexuální vztahy mezi příslušníky téhož pohlaví pro vědce dlouho představovaly velkou evoluční záhadu, protože z něj nemohou vzejít potomci. I z tohoto pravidla však existují výjimky. U brouků potemníků moučných bylo pozorováno časté páření mezi samci. Samec, který se nachází v postavení samice, je k páření donucen hrubou silou. Je „znásilněn“ a do jeho pohlavních orgánů se přitom dostane sperma cizího samce. Když se „znásilněný“ samec následně sám páří se samicí, přenáší na ni i sperma cizího násilnického samce. Jde o jeden z mála případů homosexuálního chování, které vede přímo k početí potomstva.
Homosexuální svazky jsou mezi zvířaty tak časté, že zcela jistě nepředstavují poruchu chování. Musí přinášet významnou výhodu, která je v průběhu evoluce upřednostněna přírodním výběrem. Není pochyb o tom, že například u albatrosů laysanských funguje díky homosexuálním párům samic celá populace do značné míry jinak než v případě, že by se stavba hnízda, kladení vajec a péče o mláďata omezila jen na heterosexuální páry. Osamělé samice – mohli bychom si je označit za „svobodné matky“ – by zcela jistě nezvládaly všechna úskalí rodičovství tak úspěšně jako homosexuální pár. Svazky mezi samicemi tak přispívají ke zvýšení úspěšnosti celé populace a lze na ně nahlížet jako na evoluční alternativu tradičního způsobu rozmnožování a péče o potomky.
Jakmile se homosexuální svazky evolučně prosadí, formují další evoluci živočichů. Názorným příkladem se zdá být změna v umístění klitorisu samic šimpanzů bonobo. Také u samců potemníků lze pozorovat anatomické rysy, které znesnadňují vnášení spermatu do pohlavních orgánů samce „znásilněného“ při homosexuálním páření.
Plodnost spojená s homosexualitou
Mechanismy pro vznik a udržení homosexuálních svazků se u jednotlivých živočišných druhů liší. Například samce mušky octomilky předurčuje k homosexualitě genetický defekt, který jim nedovolí odlišit samici od samce. U tohoto hmyzu je homosexualita přísně dědičná. U jiných živočichů se při formování párů stejného pohlaví mohou uplatnit i nejrůznější vlivy vnějšího prostředí.
K těmto faktorům patří i domestikace a chov v zajetí. Zdaleka ovšem nejde jen o stres nebo nahromadění většího počtu jedinců téhož pohlaví na jednom místě. Svou roli mohlo sehrát i šlechtění. Člověk si často vybíral nejplodnější samice a gen, který předurčoval samice k plodnosti, mohl zvyšovat sklon samců k homosexualitě. U domácích zvířat by mohla mít takové genetické pozadí homosexualita ovcí. Zhruba 6 % beranů se chce pářit jen se samci a odmítají páření s ovcemi, byť by byly v říji a byly s pářením svolné.
Vyvozovat z homosexuality zvířat hlubší závěry o lidské homosexualitě je však ošemetné. Evoluční kořeny homosexuality jsou velice různorodé a u člověka může má sexuální vztah příslušníků stejného pohlaví s velkou pravděpodobností úplně jiné příčiny než u tučňáků, bonobů nebo delfínů. Řada vědeckých studií navíc poměrně jednoznačně ukazuje, že za homosexualitu u lidí není „odpovědný“ konkrétní gen.
Homosexualita vyvolaná zajetím
Kritici případu Roye a Sila, tučňáků uzdičkových z newyorské zoo, celkem logicky argumentovali, že soužití tučňáků s příslušníky stejného pohlaví vyvěrá z nepřirozených poměrů vládnoucích v zoo a nebyli daleko od pravdy. Pozměněné podmínky zajetí přispívají k tvorbě homosexuálních svazků u mnoha živočichů. Jako názorný příklad lze uvést australské koaly medvídkovité. Volně žijící zvířata jsou většinou samotářská a vytvářejí výhradně heterosexuální páry. U koal chovaných v rezervacích však australští zoologové pozorovali homosexuální svazky mezi samicemi. Tyto samičky dokonce vydávají zvuky typické pro samce a pokoušejí se vzájemně pářit. Někdy se jich najednou oddává homosexuálním námluvám až pět.
Chov v zajetí s sebou nese značný stres, a homosexualita je proto často připisována na vrub negativních následků stresové zátěže. Vědci předpokládají, že koaly při homosexuálních námluvách zažívají určitou „relaxaci“. Svou roli zřejmě sehrává i nedostatek samců. Tučňáci jsou na tom podobně a v zajetí vytvářejí homosexuální páry výrazně častěji než ve volné přírodě.
TIP: Bezhlavý sex bezobratlých: Chaos v homosexuálních vztazích
Časté je homosexuální chování u domácího skotu. Například kráva, která je v říji, skáče na druhé krávy, jako kdyby se s nimi chtěla pářit v roli býka. V tomto případě však nejde jen o „vybití“ stresu. Pomocí vzeskoků na jiná zvířata signalizuje říjná kráva býkovi, že je sama připravena k páření. Jde zřejmě o adaptaci na život domácího skotu na pastvinách. U divokých turů vědci podobné chování nepozorovali. Například u gaurů žijících v pralesích jihovýchodní Asie je prakticky neznámé. V nepřehledném prostředí husté pralesní vegetace by vzeskoky samice býk snadno přehlédl a taková signalizace ochoty k páření by neměla smysl. Na přehledné pastvině je tomu však zjevně jinak. Homosexuální chování samic ale bylo pozorováno i u bizona žijícího na otevřených pláních prérií.
