Rozbouřené vášně v ledovém větru: Jak vypadá koloběh života rypoušů severních

Se závanem ledového větru dolehly k mým uším zvláštní bublavé zvuky. Jen na zlomek vteřiny, než se poryv větru zase odvrátil na jinou stranu. A znovu. Tentokrát bublání navíc doprovázelo hluboké táhlé mručení. Srdce se mi rychleji rozbušilo. Pak jsme se už konečně přehoupli přes nejvyšší dunu a já poprvé spatřila rypouše severní.

Souboje tunových kolosů

Necelých sto kilometrů jižně od San Franciska se nachází světu téměř neznámá státní rezervace Año Nuevo. Šedavé pláže, trávou a křovisky porostlé písčité duny a rozšklebená pobřežní skaliska jsou po většinu roku opanována desítkami rozličných ptačích druhů, jež tady pobývají celoročně, nebo se jen krátce zdrží během pravidelného migračního tahu směr Kanada. S úderem prosince se ovšem zdejší život zcela mění. V tu dobu se totiž na několik příštích měsíců stávají pány pláží tisíce rypoušů severních (Mirounga angustirostris), menších příbuzných známějšího rypouše sloního (Mirounga leonina).

Jeden po druhém připlouvají nejdříve samci. Ti největší mají až dvě a půl tuny a svou impozantní velikostí budí v člověku přirozený respekt, i když jen nehybně leží na písku. Natož, když se proti sobě vztyčí dva rozzuření býci a začnou do sebe bušit hrudníky hlava nehlava. Zároveň si navzájem uštědřují krvavé kousance tak dlouho, dokud se jeden ze soupeřů nedá na útěk. Rypouší souboje o dominantní postavení patří k nejkrvavějším a nejnásilnějším ve zvířecí říši a samci jsou jimi plně zaměstnáni po celou dobu pobytu na pláži. Alfa samec, který dosáhne nejvyššího postavení, si logicky nárokuje největší harém samic, a tím pádem i šanci na zplození velkého počtu mláďat. Ale ani po získání nejvyšší pozice nemá klid. Kolem jeho samic se neustále potlouká spousta méně úspěšných protivníků, kteří jej znovu a znovu vybízejí k souboji. A zatímco on s jedním z nich bojuje o udržení postavení, jiný samec se vychytrale vloudí mezi jeho družky a volání přírody je během několika vteřin učiněno zadost.

Závody v přibírání

Samice, které dosahují sotva poloviční velikosti, připlouvají ke zdejším plážím až koncem prosince. Během následujících tří až šesti dnů porodí vždy pouze jedno mládě, jež bylo počato předchozí rok. Od svých potomků se po celou dobu kojení nevzdalují a žijí jen z tukových zásob. Jedním z důvodů, proč mládě neopouští, je skutečnost, že na rozdíl od většiny matek zvířecí říše jen těžce identifikují jeho nářek. Jestliže se stane, že jsou například kvůli náhle zvýšené hladině oceánu od sebe odděleni, matka už obvykle mládě nenajde a to většinou zahyne. Může se však také stát, že jej za své přijme jiná samice a mládě zdárně odkojí. Kromě této příležitostné adoptivní výpomoci navíc kojící samice vytváří jakési sevřené skupiny, v nichž chrání malé rypouše před bojem rozvášněnými samci.

TIP: Fotograf, potápěč a milovník divočiny Richard Jaroněk: Miluju nenáviděná zvířata

Čas vymezený pro péči o mladé je ovšem velice krátký – pouhých 25 až 28 dnů. Poté přicházejí samice rypoušů opět do říje. Během necelého měsíce tedy musí prcek přibrat z nějakých 34 kilogramů porodní váhy na neuvěřitelných 113–135 kg! Z tohoto důvodu obsahuje rypouší mateřské mléko celých 55 % tuku (pro srovnání – lidské mléko má jen 4,5 %). Některá mláďata jsou natolik vynalézavá, že se krmí u dvou, dokonce až tří samic najednou, a mohou tak za jediný měsíc dosáhnout váhy až 270 kilo! Tito malí koumáci mají mezi biology trefnou přezdívku „super párci“.

Smrtící hrátky a odložená březost

Samice tedy přicházejí do říje asi čtyři týdny po porodu. Nadchází doba páření, kdy jsou mláďata nejen zbavena dosavadní péče, ale navíc se musí mít velmi na pozoru. Rozvášnění samci jdou zaslepeně přímo „na věc“ a byla jsem svědkem toho, jak jeden obr při páření zpola zalehl nepozorného drobka. Pohled na mládě řvoucí bolestí a kymácející se ze strany na stranu v zoufalé snaze uniknout té drtící váze vůbec nebyl příjemný. Nakonec se samec přeci jen trochu pohnul a mládě honem spěchalo z jeho dosahu. Důkazem, že takové nehody nemusí mít vždy šťastný konec, byly tři mrtvolky, které na plážích ožírali krkavci.

Vzhledem k faktu, že březost trvá u rypoušů sedm měsíců a oni jsou téměř celý rok na svém samotářském migračním tahu, zůstává oplodněné vajíčko po nějakou dobu „v záloze“. Teprve za další tři měsíce se uhnízdí v děložní stěně samice a díky tomu je porod mláděte šikovně načasován opět na konec prosince příštího roku. Kdyby se totiž mládě narodilo do oceánských vod, znamenalo by to pro něj jistou smrt. Příroda si zkrátka umí poradit se sebezapeklitějším problémem.

Zpátky na moře

Rypouší matky opouští své ratolesti velmi náhle. Prostě se jednoho dne seberou a ponoří se zpět do vod oceánu. S tím, jak mizí samice, pomalu odplouvají i samci. V půlce března jsou tak na año-nuevských plážích k vidění již jen opuštěná mláďata. Ta se ve věku čtyř až šesti týdnů začínají ze své původní nadýchané černé dětské srsti přesrsťovat v nový stříbřitě lesklý kožich, aby se krátce poté mohla začít v mělkých pobřežních vodách sama učit plavat.

Malí rypoušci jsou, asi jako každé mládě, dost zvědaví. Vody se zpočátku trochu bojí a působí v ní dost neohrabaně. Brzy ale nabudou na jistotě a cachtáním se, plaváním a potápěním tráví většinu dne. Během posledních tří týdnů v dubnu pak i oni postupně opouští zdejší písky a odplouvají do oblastí severního Washingtonu a Vancouver Islandu v kanadské Britské Kolumbii. Půlka z nich bohužel nepřežije první rok, ale ti, z nichž vyrostou dospělí rypouši, se ke svému rodnému pobřeží pravidelně vracejí. Tak jako generace rypoušů před nimi.

Rodný list rypouše severního

Vědecké pojmenování: Mirounga angustirostris
Pozice: Mořský predátor, šelma z čeledi tuleňovitých.
Výskyt: Západní pobřeží Kanady, USA a Mexika. Nejsevernější oblast, kde se rypouši severní rozmnožují, je Race Rock na jihu Vancouver Island v Kanadě. Během migračního tahu v Pacifiku se dostávají až na Aljašku.
Období rozmnožování: Konec ledna až začátek března.
Mláďata: Rodí se s porodní váhou kolem 34 kilogramů a během měsíce přiberou průměrně na 113–135 kg!
Starost o mláďata: O mláďata se starají výhradně samice, většinou během měsíce ledna a ne déle než 28 dní. Během této doby se matka od mláděte vůbec nevzdaluje a intenzivně je kojí vysoce tučným mlékem. Na ochranu mláďat před rypoušími býky se samice stahuji do početných skupin.
Dospělec: Samci dosahují délky 3,6–4,3 metru, váhy téměř 2,5 tuny. Dospívají v pěti letech, šanci dosáhnout vyšší sociální pozice mají nejdříve v osmi letech, přičemž nejúspěšnější v rozmnožování bývají ve věku 9–12 let. Zdobí je typický převislý „chobot“, který narůstá s přibývajícími lety. Nahušťováním vzduchu v masitém čenichu vydávají bublavý zvuk, který se může nést až míli daleko, a jenž slouží k vyhrožování a zastrašování protivníků.
Samice dosahují délky 2,4–3 metry, váhy 360–730 kg. Poprvé rodí ve třech či čtyřech letech.
Potrava: Ryby, olihně, sliznatky, ale také menší chobotnice, malí žraloci a rejnoci. Samci a samice mají odlišné strategie i oblasti lovu. Samice při lovu využívají prostorné vodní sloupce otevřeného oceánu, kde se kořist nemá kam schovat. Samci se zase během dne vydávají hluboko ke dnu, kam se již nedostanou jejich potravinoví soupeři – žraloci. V noci se pak krmí blíže k hladině. Díky tukovým zásobám dokáží hladovět až tři měsíce.
Věk: Samci se dožívají zhruba 14 let, samice 20 let.
Způsob života: Po většinu roku vedou samotářský způsob života v oceánských vodách. Sdružují se pouze dvakrát do roka, prvně od ledna do března kvůli páření a odchovu mláďat, podruhé pak od dubna do srpna kvůli přesrsťování. To probíhá přísně „kastovně“ – odrostlá mláďata a samice línají v dubnu a květnu, dospívající samci v květnu a červnu a dospělí samci v červenci a srpnu. Samci během svého desetiměsíčního migračního období urazí až 12 000 km, samice až 7 500 km. Běžně se potápí do hloubky 460–610 m; nejhlubší zaznamenaný ponor dosahoval neuvěřitelný 1,5 km. V této disciplíně je předčí pouze vorvani.