Reklama


Konec šlechticů v Čechách: Co se stalo se zvučnými tituly?

27.11.2017 - Naďa Reviláková

Mladé Československo bylo teprve v plenkách, ale se svou starou šlechtou už se dokázalo radikálně vypořádat

Zrušení šlechtických titulů - Zákon o zrušení titulů nicméně platí i dnes, nikdo vás však za jejich užití postihovat nebude
Zrušení šlechtických titulů - Zákon o zrušení titulů nicméně platí i dnes, nikdo vás však za jejich užití postihovat nebude

Reklama

Jeden z prvních zákonů, se kterým nově vzniklý stát přišel, těžce postihl někdejší společenskou elitu. Už v prosinci 1918 přijalo Národní  shromáždění republiky Československé zákon číslo 61 o zrušení šlechtictví, řádů a titulů. Používat se tak mohly z dob minulých pouze akademické tituly. Mladá republika si zkrátka potvrzovala, že v demokratické zemi jsou jakékoliv šlechtické výsady nepřípustné. Všichni občané si byli v novém právním státě rovni, žádná privilegia tak neměla platit ani pro šlechtice, ani pro kohokoliv jiného.

Šlechtic, vlastenec, mecenáš

Česká šlechta nesla tento fakt dotčeně. Vždyť mezi ní byli zapřisáhlí vlastenci a četní národní obrozenci devatenáctého století mohli svou činnost vykonávat právě díky jejich mecenášství. Navíc někteří bojovali za budoucí stát i na frontách první světové války. Čím se tedy tolik provinili, že jejich šlechtictví mělo být smazáno z českého povrchu zemského? Se šlechtou a jejími privilegii první českoslovenští zákonodárci radikálně zatočili.

Aristokracie ztrátu svých titulů vnímala jako velkou křivdu, které však nezbývalo, než se podřídit. To ještě netušila, že ji v dalších desetiletích čekají podstatně větší ztráty. Pozemková reforma z roku 1919 značně zredukovala její majetky. I když ta byla namířena proti všem vlastníkům rozsáhlých pozemků, nejen těch s titulem.

Titul a trest

Brzy se ukázalo, že formulace zákona z prosince 1918 není úplně nejšťastnější. Mezi řády jaksi spadly i ty, které byly uděleny za válečné zásluhy a budování nového státu. Proto byl zákon za necelé dva roky, 10. dubna 1920, novelizován. Uvádělo se v něm nově, že „se nevztahuje na čestné odznaky zavedené na paměť šťastně skončených bojů za svobodu československého národa nebo jako uznání za zásluhy a vznik a vývoj zřízení samostatného státu československého.“

Další změna jeho znění pak nastala v roce 1936. Tehdy byl zákaz navíc rozšířen i na použití erbů a šlechtické tituly nesměly být užívány ani v tisku. A zatímco v jeho předchozích verzích o žádných sankcích za nedodržování nebyla řeč, tato novela už přinesla tresty. Za záměrné veřejné užití šlechtického titulu mohl viník dostat pokutu do dvaceti tisíc korun. Případně mohl skončit ve vězení až na dva měsíce. Není však známo, že by byl někdo za takový prohřešek skutečně potrestán, i když k porušení tohoto zákona běžně docházelo.

Během protektorátu šlechtici své tituly opět dostali zpět. Po válce se však zákon obnovil v jeho původním znění bez uvedených sankcí. Jeden rozdíl tu však přece jenom byl. Šlechtě bylo umožněno používat zahraniční šlechtické tituly, pokud jsou zahrnuty v legislativě příslušného státu. Horší  pro šlechtu však bylo, že po válce přišla i o veškerý majetek. Nejdříve v rámci Benešových dekretů, v případě kolaborace s nacisty. Po roce 1948 se z někdejších šlechticů stali nepřátelé socialistické společnosti a nebylo jim nic platné, že se ke svému šlechtictví otevřeně nehlásili.

Šlechtici bez papíru

I dnes, téměř sto let po zrušení šlechtických titulů, vnímáme šlechtu jako existující společenskou vrstvu. Z toho je patrné, že pouhé zrušení titulů skutečně nemůže zrušit historickou tradici či rodinnou paměť. Šlechta spravovala své majetky i nadále a nezapomněla na ně ani v dobách, kdy o ně byla po roce 1948 připravena zcela. Některé z nich nastalá situace donutila k opuštění vlasti, jiní zůstali nablízku svých rodinných sídel alespoň jako řadoví zaměstnanci.  Po restitucích v devadesátých letech právě dědici šlechtických rodů neváhali investovat nemalé obnosy i energii do uvedení rodinných držav do jejich původní podoby.

  • Zdroj textu:

    100+1 historie Speciál

  • Zdroj fotografií: Wikipedie

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

První testy ukazují, že karmeltazit je tvrdší než diamant.

Věda

Robotičtí recepční v hotelu Henn na.

Revue

Největší a možná nejstarší geoglyf světa se nachází na Urale – úhlopříčně měří víc než 275 metrů.

Zajímavosti

Bavlna vyklíčila v mřížkovité struktuře, která je umístěná v přibližně 18centimetrovém kanystru se vzduchem, vodou a půdou.

Vesmír

Bivoj je český legendární hrdina, který měl podle pověsti chytit na Kavčí hoře (dříve Kančí hora) divokého kance za uši, dát si ho na záda a odnést ho na hrad Libušín. Za tento čin měl získat Kazinu ruku.

Historie

Na rozdíl od jiných druhů zimujících motýlů nepotřebuje žluťásek řešetlákový k zimní hibernaci žádný úkryt.

Příroda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907