Koniklece: Krásní, jedovatí a vytrvalí poslové jara
Koniklece patří k nejnádhernějším poslům jara. Jsou blízce příbuzné sasankám, ke kterým je někteří botanici stále řadí
![](/sites/default/files/styles/x910_600/public/clanky/obrazky/2023-05-30/Pulsatilla_alpina_subsp_apiifolia_01.jpg?itok=Eg0KKkAH)
Koniklec sírožlutý (Pulsatilla apiifolia)
Skupina koniklece alpinského (Pulsatila alpina s. l.) se vyznačuje obvykle bílými květy. V rámci této skupiny se výrazně vymyká koniklec sírožlutý (Pulsatilla alpina subsp. apiifolia), který je také často uváděn pod synonymy Pulsatilla apiifolia nebo Pulsatilla sulphurea.
Jde o mohutnou, v době květu i 50 cm vysokou rostlinu, která vytváří volné bohaté trsy. Květy jsou výrazně žluté. Obvykle jej najdete na kyselých či neutrálních horninách horských luk a pastvin. Rozkvétá po roztání sněhu a často bývá dominantní rostlinou jarního lučního aspektu. Vyskytuje se v Alpách, Pyrenejích a v Massivu Central ve Francii. (foto: Wikimedia Commons, Rainer J. Wagner, CC BY-SA 3.0)
- Doba květu: květen až červen
- Květ: sírově žlutý
- Velikost květu: až 7 cm
- Výška: až 50 cm
- Status: zákonem chráněn v Itálii, Švýcarsku, Německu a Rakousku
![](/sites/default/files/styles/x910_600/public/clanky/obrazky/2023-05-30/2560px-Brzke_jaro_-_tobiasuv_vrch_-_prirodni_pamatka_-_02.jpg?itok=J4tn6KSR)
Koniklec luční český (Pulsatilla pratensis subsp. bohemica)
Náš nejhojnější domácí koniklec má menší, tmavě fialové, zvonkovité květy. Vzácně se vyskytují i rostliny s květy nažloutlými. Okvětní lístky jsou na koncích zahnuté ven. Listy vyrůstají po odkvětu a jsou 3–4× zpeřené ve velké množství tenkých úkrojků. Zpočátku jsou hustě bělavě chlupaté, starší listy olysávají.
Roste na skalních stepích a travnatých stráních. Centrum výskytu tohoto poddruhu je v České republice, areál zasahuje také do Polska, Maďarska, Německa a do západního Slovenska. (foto: Wikimedia Commons, Atriplexmedia, CC BY-SA 3.0)
- Doba květu: duben
- Květ: tmavě fialový
- Velikost květu: 3–4 cm
- Výška: až 25 cm za plodu až 40 cm
- Status: silně ohrožený druh ČR, chráněný na Slovensku
![](/sites/default/files/styles/x910_600/public/clanky/obrazky/2023-05-30/Royal%20Botanic%20Gardens%20Kew_POWO.jpg?itok=4fFLgknE)
Koniklík celolistý (Miyakea integrifolia)
Od roku 1905 do druhé světové války byla jižní polovina Sachalinu (Karafuto) součástí Japonska. Japonci se na nově získaných území také intenzivně věnovali výzkumu, a tak v roce 1935 botanici Misao Tatewaki a Kingo Miyabe uveřejnili popis zajímavé rostliny, které vyčlenili samostatný, monotypický rod Miyakea. Někteří autoři rod neuznávají a rostliny řadí do rodu koniklec jako Pulsatilla integrifolia (Miyabe & Tatew.) Vorosch.
Koniklík se ale od konikleců nápadně liší. Především má stálezelené, celokrajné, podlouhle oválné listy, které jsou na spodní straně šedě chlupaté a na horní straně lysé. Květy se objevují po roztání sněhu, jsou vzpřímené, světle modré, vzácně růžové, podobné našemu konikleci otevřenému. Roste vzácně na skalnatých svazích Východosachalinského hřbetu, v současnosti přibližně na pěti lokalitách. Druh je kriticky ohrožený. (foto: Royal Botanic Gardens, Kew, CC BY 3.0)
- Doba květu: duben–květen
- Květ: světle modrý
- Velikost květu: cca 6 cm
- Výška: až 20 cm
- Status: zákonem chráněný druh Ruska
![](/sites/default/files/styles/x910_600/public/clanky/obrazky/2023-05-30/Pulsatilla_alpine_.jpg?itok=VeHz79Va)
Koniklece jsou vytrvalé byliny, které mají v zemi krátký, svislý a obvykle vícehlavý oddenek. Listy mívají v přízemní růžici, na zimu většinou zatahují, ale jsou i druhy se stálezelenými listy. Poupata se objevují před listy.
Velké květy, jež se ukazují brzy na jaře, jsou z vnější strany hustě chlupaté stejně jako lodyhy, listeny i listy. Květy se obvykle skládají ze šesti okvětních lístků a mají velké množství žlutých tyčinek. Mezi tyčinkami a okvětím jsou medníky. Lodyhy pokračují v růstu i po odkvětu, za plodu můžou být až 2× delší než v době květu. Od sasanek se liší především plody. Nažka má několik centimetrů dlouhý, pérnatý přívěsek, který slouží k rozšiřování semen větrem.
Rostlina je stejně jako ostatní druhy z čeledi pryskyřníkovité jedovatá, vyvolává kožní záněty, zvracení, průjem a působí tlumivě na centrální nervovou soustavu. Proto se koniklec využíval i v lidovém léčitelství.
TIP: Světový unikát v betonové džungli: Brno je rájem konikleců velkokvětých
Koniklece rostou na otevřených stepních, lesostepních či skalních stanovištích, některé druhy také na vysokohorských loukách. Obvykle se vyskytují jednotlivě, většina z nich se řadí k ohroženým či kriticky ohroženým druhům. (foto: Wikimedia Commons, Franck Hidvégi, CC BY-SA 4.0)