Konspirační teorie v medicíně: Poprask kolem glyfosátů, boj s obrnou a zákeřné priony

02.03.2018 - Prof. Ing. Jaroslav Petr, DrSc.

Zákeřné choroby a nebezpečné látky přeci nemohou vznikat samy od sebe. Lidská mysl se podvědomě snaží najít smysl a účel těchto hrůz a chytá se stébla zjednodušení a senzace. Snadněji uvěří divokým teoriím než suchým faktům

<p>Rozhodnutím neočkovat své dítě rodiče neohrožují jen svého potomka, ale také další děti, které jsou s ním v kontaktu.</p>

Rozhodnutím neočkovat své dítě rodiče neohrožují jen svého potomka, ale také další děti, které jsou s ním v kontaktu.


Reklama

Zatímco kauzy kolem HIV či autismu jsou už staršího data, bouřlivé diskuse kolem herbicidu glyfosátu představují žhavou současnost. Látku, která ničí spolehlivě jakékoli rostliny, používají zemědělci k hubení plevelů. Na trhu s herbicidy se používá už od roku 1974. Od roku 2000 není kryta patentem a může ji vyrábět bez licence kdokoli. 

Předchozí část: Konspirační teorie v medicíně: HIV jako produkt CIA a očkování způsobující autismus

Poprask kolem glyfosátu vypukl v roce 2015, když ho mezinárodní agentura IARC (International Agency for Research on Cancer) zařadila na seznam látek, které mají pravděpodobně karcinogenní účinek. IARC se jako zpola nezávislá instituce spadající pod Světovou zdravotnickou organizaci (WHO) těší poměrně velkému respektu. Její zprávu přivítali ochránci přírody a životního prostředí, protože těm leží glyfosát už dlouho v žaludku.

Genetická modifikace přežije

Vyrábí ho nadnárodní společnost Monsanto, která obchoduje i s geneticky modifikovanými plodinami, například sójou či kukuřicí, odolnými vůči glyfosátu. Pole s těmito geneticky modifikovanými odrůdami se mohou glyfosátem stříkat, protože plodiny herbicidu odolají a plevele uhynou. Herbicid se používá masově nejen na polích, ale i mimo ně. Například v USA patří k nejpoužívanějším prostředkům pro hubení plevelů i ve městech. 

Asi nepřekvapí, že hlavní producent glyfosátu firma Monsanto se zprávou IARC nesouhlasila. Jako karcinogenní však tento herbicid nehodnotí ani seriózní agentury, jako je evropská EFSA (European Food Safety Authority) či americká EPA (Environmental Protection Agency). V současnosti zuří v Evropské unii boj o zákaz glyfosátu motivovaný hlavně zprávou z IARC. Diskuse už se přesunuly od odborníků k politikům. Ti jsou tlačeni voliči k razantním krokům a řídí se zásadou: Hlas lidu, hlas boží. Evropský lid má v otázce glyfosátu z velké většiny zcela jasno: „Herbicid se nachází všude kolem nás, vyvolává rakovinu a představuje děsivou hrozbu!“

Hrozba na objednávku?

Novináře z tiskové agentury Reuters zajímalo, jak došla IARC k závěrům zcela odlišným od ostatních agentur. Na základě zákonů o volném přístupu k informacím si vyžádali veškerou dokumentaci, kterou IARC pro vypracování zprávy použila. Když nahlédli do různých pracovních verzí zprávy IARC o glyfosátu, nestačili se divit. V první verzi došla IARC k závěru, že herbicid nepředstavuje pro lidské zdraví žádnou hrozbu. Pak ale začal zprávu kdosi systematicky upravovat.

Vyškrtával data, která dokazovala neškodnost glyfosátu. Nakonec vznikla zpráva zcela opačného vyznění. Tu vypustila IARC do světa a odstartovala tak hon na glyfosát. Kdo zprávu upravil nebo lépe řečeno zfalšoval? Proč to dělal? A co tím získal? Na tyto otázky neznáme odpověď, protože představitelé IARC navzdory dotazům novinářů z agentury Reuters zarytě mlčí.

Marný boj s obrnou

V roce 1988 vyhlásila Světová zdravotnická organizace celosvětovou kampaň na vymýcení dětské obrny a dosažení tohoto ambiciózního cíle se zdálo na dohled. Byl k tomu dobrý důvod. V roce 1966 odstartovala podobná očkovací kampaň s cílem vymýtit ze světa pravé neštovice a v roce 1980 mohli lékaři slavnostně ohlásit: „Splněno!“

Pravda je ale taková, že po bezmála třech desetiletích usilovného boje se dětská obrna na této planetě stále ještě vyskytuje. Případy onemocnění jsou hlášené z Pákistánu, Afghánistánu a Nigerie. Všechny tři země působí jako centrum šíření nákazy do okolních zemí. Proč se právě tyhle země nedokážou s obrnou vypořádat?

Islámští duchovní jsou přesvědčeni, že očkování má za cíl zničit muslimy například tím, že očkovací látka vyvolá u dětí neplodnost. Pákistánský Talibán vyhlásil nad očkováním proti obrně fatvu. Zdravotníci a lékaři, kteří se odváží na územích kontrolovaných Talibánem očkovat, riskují smrt. V Nigérii se nedaří očkovat děti na území ovládané islamistickou organizací Boko Haram. Zdravotníkům a lékařům zde hrozí smrt, protože i tady jsou obyvatelé přesvědčeni, že očkování slouží jen jako záminka pro plošnou sterilizaci obyvatelstva.

Houba místo mozku

Smrtelná a nevyléčitelná degenerativní onemocnění mozku u lidí i zvířat začleněná do skupiny spongiformních encefalopatií zahrnují například lidskou Creutzfeldt-Jakobovu chorobu, ovčí skrapii, nemoc šílených krav nebo chronické chřadnutí jelenovitých druhů zvířat postihující soby, losy, jeleny a jelence. Při všech těchto onemocněních odumírají v mozku neurony a nervová tkáň získává bublinovitou strukturu připomínající při pohledu do mikroskopu houbu na mytí.

První důkazy o tom, že tyto choroby jsou nakažlivé, podal americký lékař Carleton Gajdusek a získal za to v roce 1976 Nobelovu cenu. Od nákazy do nástupu prvních příznaků spongiformních encefalopatií uplynou často celé roky. Gajdusek proto věřil, že tyto choroby vyvolávají takzvané pomalé viry. 

Priony versus viry

Už v 60. letech minulého století ale někteří vědci o virovém původu spongiformních encefalopatií otevřeně pochybovali. V roce 1982 popsal americký lékař Stanley Prusiner zcela netypického původce infekčních chorob – nakažlivou bílkovinu čili prion. Priony vznikají pouhým prostorovým přeuspořádáním bílkoviny, která je tělu vlastní a prospěšná.

Tímto zašmodrcháním se vlastnosti bílkoviny radikálně mění. Tělo se jí nedokáže zbavit. Priony se pak hromadí především v nervové tkáni, pro kterou jsou toxické. Navíc se množí řetězovou reakcí. Každá zašmodrchaná molekula funguje jako matrice a vyvolává zašmodrchání dosud zdravých bílkovin.

Otazníky mezi odborníky

Na rozdíl od virů, bakterií a dalších živých původců chorob je prion nesmírně odolný k většině dezinfekčních prostředků. Odolává i vysokým teplotám, a může se proto celkem snadno přenášet třeba i lékařskými nástroji sterilizovanými běžným postupem. 

TIP: Příušnice, spalničky, obrna: Proč se vracejí téměř vymýcené nemoci?

Stanley Prusiner dostal za objev prionů Nobelovu cenu v roce 1997. I když od té doby uběhla dvě desetiletí, někteří lékaři a vědci stále ještě věří na pomalé viry Carletona Gajduska. Odmítají preventivní opatření bránící šíření prionů a jsou přesvědčeni, že na spongiformní encefalopatie se musí úplně jinak.

V situaci, kdy nemáme proti prionům žádný lék, je to přístup smrtelně nebezpečný. Naštěstí hlasy přičítající spongiformní encefalopatie pomalým virům pozvolna, ale jistě utichají a rizika prionů jsou přijímána drtivou většinou odborníků i laické veřejnosti jako neoddiskutovatelný fakt.

Reklama

  • Zdroj textu:

    100+1 Zázraky medicíny

  • Zdroj fotografií: Shutterstock

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Stegouros elengassen se svým nebezpečným ocasem.

Věda

Detailní a širokoúhlý pohled na galaxii NGC 7727 ukrývající nejbližší pár superhmotných černých děr. Snímek vlevo byl pořízen přístrojem MUSE a dalekohledem ESO/VLT, snímek vpravo získal dalekohled VST (VLT Survey Telescope).

Vesmír

V kolébce černého zlata

kde: Etiopie, Afrika

Za domov kávy se obecně považuje Etiopie: Příprava nápoje se tam dodnes pojí s rituály a zcela spočívá na bedrech žen. „Baristky“ nejprve pálí kadidlo a poté v pánvi nad otevřeným ohněm praží kávová zrna, načež je rozdrtí v hmoždíři. Výsledek se smíchá s vodou v jebeně, hliněné nádobě s úzkým kulatým krkem, a přivede se k varu. Nakonec se káva přelije přes filtr, podomácku vyrobený z hadříku či třeba koňských žíní, a dochutí se cukrem – ale někdy také máslem či solí.

Zajímavosti

Sepie faraonova (Sepia pharaonis) dorůstá délky kolem 40 cm a hmotnosti 5 kg. Dokáže měnit barvy od jasně bílé až po tmavě hnědou.

Příroda

Christopher Cradock a Leberecht Maass (vpravo)

Válka

Jako výborné řešení zalesnění holin a ředin se jevila výsadba rychle rostoucích dřevin typu borovice či smrku.

Historie

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907