Kosatečky, kosatčíky a juna: Krása cibulovitých kosatců

29.07.2020 - Pavel Sekerka

Kosatce jsou značně různorodou skupinou bylin. Popsáno je přes 300 druhů, jež rostou v mírném a subtropickém pásmu severní polokoule.

<p>Některé druhy kosatců jsou stálezelené, jiné zatahují buď v létě, v období sucha, nebo na podzim, aby se chránily před mrazem. Najdeme mezi nimi drobné cibuloviny, trsnatě rostoucí byliny i rostliny se ztloustlými oddenky.</p><p>Svébytnou skupinou kosatců, jak pro botaniky tak i zahradníky, jsou cibulové kosatce. O jejich taxonomii se zasloužili sovětští botanici, především G. I. Rodioněnko. Vyčlenil je do samostatných rodů: <em>Hermodactyloides</em> – kosatečky, <em>Xiphium </em>– kosatčíky a <em>Juno</em> – juna. Dnes se ovšem jednotlivé rody cibulových kosatců opět považují pouze za podrody původního širokého rodu kosatec – Iris.</p><p><strong>Největší a nejrůznorodější skupinou cibulových kosatců jsou juna. Jedná se o drobnější i poměrně mohutné rostliny vysoké i přes 50 cm.</strong> Cibule mají obvykle hladkou papírovou slupku, někdy v několika vrstvách. Nápadné jsou dlouhé, ztloustlé kořeny. <strong>Raší obvykle na jaře, pouze středomořský <em>Iris planifolia </em>vyráží koncem podzimu nebo v zimě. </strong>Na snímku <em>Iris cycloglossa.</em></p>

Některé druhy kosatců jsou stálezelené, jiné zatahují buď v létě, v období sucha, nebo na podzim, aby se chránily před mrazem. Najdeme mezi nimi drobné cibuloviny, trsnatě rostoucí byliny i rostliny se ztloustlými oddenky.

Svébytnou skupinou kosatců, jak pro botaniky tak i zahradníky, jsou cibulové kosatce. O jejich taxonomii se zasloužili sovětští botanici, především G. I. Rodioněnko. Vyčlenil je do samostatných rodů: Hermodactyloides – kosatečky, Xiphium – kosatčíky a Juno – juna. Dnes se ovšem jednotlivé rody cibulových kosatců opět považují pouze za podrody původního širokého rodu kosatec – Iris.

Největší a nejrůznorodější skupinou cibulových kosatců jsou juna. Jedná se o drobnější i poměrně mohutné rostliny vysoké i přes 50 cm. Cibule mají obvykle hladkou papírovou slupku, někdy v několika vrstvách. Nápadné jsou dlouhé, ztloustlé kořeny. Raší obvykle na jaře, pouze středomořský Iris planifolia vyráží koncem podzimu nebo v zimě. Na snímku Iris cycloglossa.

<h3><em>Iris rosenbachiana</em></h3><p><strong>Patří k drobným junonám, v době květu je rostlina vysoka kolem 10 cm.</strong> Lodyha je krátká, mečovité listy začínají růst společně s květy. Ty jsou jednotlivé nebo rostou po 2–3 na vrcholu stonku. Plodem je, jako u všech kosatců, tobolka.</p><p><strong>Výška: </strong>10–15 cm<br /><strong>Doba květu: </strong>jaro, brzy po roztání sněhu<br /><strong>Rozšíření: </strong>Střední Asie, Tádžikistán, Afghánistán<br /><strong>Ekologie: </strong>Skalní stepi do nadmořské výšky okolo 2 000 metrů</p>

Iris rosenbachiana

Patří k drobným junonám, v době květu je rostlina vysoka kolem 10 cm. Lodyha je krátká, mečovité listy začínají růst společně s květy. Ty jsou jednotlivé nebo rostou po 2–3 na vrcholu stonku. Plodem je, jako u všech kosatců, tobolka.

Výška: 10–15 cm
Doba květu: jaro, brzy po roztání sněhu
Rozšíření: Střední Asie, Tádžikistán, Afghánistán
Ekologie: Skalní stepi do nadmořské výšky okolo 2 000 metrů

<h3><em>Iris cycloglossa</em></h3><p><strong>Štíhlá rostlina s listy širokými 1,5 cm a dlouhými kolem 20 cm. Směrem vzhůru se listy na stonku zmenšují.</strong> Stonek je vysoký až 40 cm a na vrcholu obvykle nese 1–2 květy. Jsou velké, světle modré a v průměru mají až 10 cm. Vnitřní okvětní lístky, na rozdíl od jiných junon, směřují vzhůru.</p><p><strong>Výška: </strong>40 cm<br /><strong>Barva květu: </strong>modrá<br /><strong>Rozšíření: </strong>okolí města Herat v západním Afghánistánu<br /><strong>Ekologie: </strong>vlhké, v létě vysychavé horské louky ve výšce kolem 1 500 metrů<br />Status: ohrožený druh</p>

Iris cycloglossa

Štíhlá rostlina s listy širokými 1,5 cm a dlouhými kolem 20 cm. Směrem vzhůru se listy na stonku zmenšují. Stonek je vysoký až 40 cm a na vrcholu obvykle nese 1–2 květy. Jsou velké, světle modré a v průměru mají až 10 cm. Vnitřní okvětní lístky, na rozdíl od jiných junon, směřují vzhůru.

Výška: 40 cm
Barva květu: modrá
Rozšíření: okolí města Herat v západním Afghánistánu
Ekologie: vlhké, v létě vysychavé horské louky ve výšce kolem 1 500 metrů
Status: ohrožený druh

<h3><em>Iris magnifica</em></h3><p><strong>Mohutná robustní rostlina, která poněkud připomíná malou kukuřici.</strong> Relativně krátké, světle zelené listy jsou široké 4–5 cm. Mezi nimi jsou i v době květu zřetelná internodia (část stonku mezi jednotlivými uzlinami – nody). Květů bývá 2–7 a vykvétají v paždí horních listů.</p><p><strong>Výška: </strong>až 60 cm<br /><strong>Barva květu: </strong>světle modré, se žlutou skvrnou na bázi<br /><strong>Rozšíření: </strong>Uzbekistán, okolí Samarkandu v průsmyku Amman-Kutan<br /><strong>Ekologie: </strong>skalnaté stepi, štěrbiny skal<br /><strong>Status: </strong>červená kniha Uzbekistánu</p>

Iris magnifica

Mohutná robustní rostlina, která poněkud připomíná malou kukuřici. Relativně krátké, světle zelené listy jsou široké 4–5 cm. Mezi nimi jsou i v době květu zřetelná internodia (část stonku mezi jednotlivými uzlinami – nody). Květů bývá 2–7 a vykvétají v paždí horních listů.

Výška: až 60 cm
Barva květu: světle modré, se žlutou skvrnou na bázi
Rozšíření: Uzbekistán, okolí Samarkandu v průsmyku Amman-Kutan
Ekologie: skalnaté stepi, štěrbiny skal
Status: červená kniha Uzbekistánu

  • Zdroj textu:

    časopis Příroda

  • Zdroj fotografií: Shutterstock, Ilustrace Tereza Samková



Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Revue

Vypadal takhle nějak mladý Mars?

Vesmír

EHang 216F předvádí hašení požáru ve výškové budově.

Věda

Jak dosvědčuje i tento snímek, vylézt na nízké větve stromů není pro gepardy až takový problém.

Příroda

Bariéra se skládá z desíti ocelových bran – šesti zvedacích a čtyř padacích –, které protínají řeku v úseku, jenž měří 520 metrů na šířku.

Zajímavosti

Konstantin a Metoděj

Historie

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907