Kostarická řeka Rio Grande de Tarcoles: Na krokodýlí řece

Krokodýl americký je v mnoha oblastech svého výskytu považován za ohroženého a spatřit jej ve volné přírodě je i proto velmi nesnadné. Jednou z mála výjimek jsou břehy kostarické řeka Rio Grande de Tarcoles

17.05.2017 - Jan Ševčík



S krokodýlem americkým (Crocodylus acutus) jsem se poprvé setkal před mnoha lety na Kubě, na známé lokalitě Laguna de Tesoro, kde je vedle volně žijících krokodýlů chován polokrotce spolu se vzácným krokodýlem kubánským. Moje touha vidět tato zvířata ve volné přírodě tím ale nebyla uspokojena. Na Kubě jsem neměl štěstí ani při dalších návštěvách, smůlu jsem měl i v dalších zemích Střední a severu Jižní Ameriky. Jen jednou jsem zahlédl asi metrové mládě, které se přede mnou vynořilo z porostu mangrove na karibském pobřeží Panamy. Teprve v Kostarice jsem narazil na to pravé místo – Rio Grande de Tarcoles. Život na této řece mne tak nadchl, že jsem se nespokojil s jednou návštěvou a po dvou letech jsem se sem za krokodýly znovu vrátil.

Predátor sladkých i slaných vod

Krokodýl americký (Crocodylus acutus) obývá poměrně rozsáhlé území, od pacifického a atlantského pobřeží jižního Mexika na severu, přes celou Střední Ameriku až na jihoamerický kontinent do Venezuely, Kolumbie a Ekvádoru. Kromě toho se vyskytuje na jihu Floridy a na některých karibských ostrovech, především na Kubě, na Hispaniole a na Jamajce. Typickým stanovištěm tohoto predátora jsou pobřežní močály a laguny, ústí řek a mangrovové porosty. Žije však i ve sladkých vodách ve vnitrozemí a naopak, jedna z největších známých populací, asi dvě stě exemplářů, obývá i extrémně slané jezero Lago Enriquillo v Dominikánské republice.

TIP: Země plná ostrých zubů aneb Sluneční stát je domovem aligátorů i lidí

Kvůli intenzivnímu lovu v minulosti i v důsledku ničení vhodných biotopů početnost tohoto druhu na většině původního areálu rozšíření výrazně poklesla, na řadě míst byl zcela vyhuben. Dolní tok Rio Grande de Tarcoles na pacifickém pobřeží Kostariky je jedním z nemnoha míst, kde dosud existuje funkční krokodýlí populace. Řeku v blízkosti ústí do oceánu a okolní mokřady obývá více než tři sta exemplářů, takže se jedná o jedno z největších ohnisek výskytu tohoto druhu.

Loďkou na „safari“

Nejednoduší způsob, jak se v těžko přístupném terénu dostat do blízkosti krokodýlů, spočívá ve využití člunu a k tomu účelu zřízených „safari“ kanceláří. Ve stejnojmenné vesnici Tarcoles jsou dvě takové, kde si za poplatek 25 dolarů na dvě hodiny na osobu lze najmout člun a průvodce. Krajina je totiž těžko průchodná nejen kvůli močálovitému terénu, ale hlavně je, podobně jako v celé Střední Americe, olemovaná ostnatým drátem ohraničujícím soukromé pozemky. A především, krokodýli se v případě přiblížení člověka po souši chovají velmi plaše, zatímco na člunu máte pro jejich nerušené pozorování nesrovnatelně vyšší šance.

Zatímco čekáme na loďku v přístavu, kterým je malá plošina a ocelové schody spuštěné po bahnitém břehu prudce tekoucí řeky, máme možnost vidět první zástupce místní fauny. Na kořenových nábězích obřího stromu se po ránu vyhřívá skupina asi deseti leguánů černých. Podobně jako v jiných oblastech Kostariky jsou zcela krotcí a na naši přítomnost téměř nereagují. Nepříliš plachý je i tukan hnědohřbetý živící se na plodech nedaleké palmy.

„Ochočený“ krokodýl

Po chvíli čekání připlouvá loď s průvodcem. Nasedáme a naše cesta směřuje dolů po proudu řeky. Koryto se postupně rozšiřuje, proud slábne a objevují se štěrkopískové pláže dělící tok na řadu ramen.
Prvního krokodýla nalézáme po pěti minutách, během následující hodinové plavby směrem k pobřežním porostům mangrove jich napočítám asi deset. Krokodýli jsou na pohyb člunů zvyklí a nechají nás přiblížit na pár desítek metrů, aniž by mizeli pod hladinou. Někteří dosahují úctyhodných rozměrů, u největších kusů odhadujeme délku na tři až čtyři metry. Samci tohoto druhu dorůstají obvykle délky mezi pěti až šesti metry, údajně však byly zaznamenány kusy přesahující sedm metrů!
V blízkosti pobřeží má průvodce pro turisty připravenou atrakci, která asi řadu lidí nadchne, ale má trochu cirkusovou příchuť a kazí iluzi pobytu v divoké přírodě. Drobný mužík, do té doby obsluhující motor člunu, přirazí k bahnitému břehu, vystoupí na něj a začne na mělčině bít do vody kůží z kuřete se zbytky masa a kostí. Za chvíli se několik desítek metrů od nás objeví na hladině vlny a vzápětí velký krokodýl. Postupně se přibližuje, nakonec vylézá přední částí těla na břeh a nechá se krmit z ruky. Je to obrovský kus určitě delší než čtyři metry a podle velikosti břicha je krmen víc, než je zdrávo.

Zátiší s odpadky

Cesta lodí je ideální nejen pro sledování krokodýlů ale i dalších živočichů. Zaznamenáváme několik druhů volavek, bukačů, kormoránů a rybáků, některé dravce i druhy ptáků, obývající břehové porosty. Mezi nejatraktivnější zcela jistě patří velcí červení papoušci ara arakanga, přeletující ve dvojicích či menších skupinách, vždy za značného pokřiku, nad našimi hlavami.

Když se při zpáteční cestě přiblížíme k vysokým hlinitým břehům, pozorujeme i několik leguánů zelených ukrytých mezi obnaženými kořeny pobřežních stromů. Pořizované snímky bohužel často kazí nesmírné množství papírových a plastových odpadků zachycených na kořenech a pobřežní vegetaci.

Koupel s krokodýlem

Za krokodýly pochopitelně vyrážíme i při dlouhých pěších výpravách po pobřeží a do močálů. Přiblížit se k nim tímto způsobem „na dostřel“ teleobjektivu je však nesmírně obtížné. Chovají se plaše a jejich výskyt v těchto místech potvrzují spíš jen stopy. Jinak ovšem zjišťujeme, že se vesnici moc nevyhýbají. Soudě podle stop přecházejí v noci po drobných vodních kanálech, které protékají mezi domky mezi řekou a mořským pobřežím.

Největší překvapení ze setkání s krokodýlem zažívá má žena. Když si jde zaplavat na pláž u hotýlku, kde jsme ubytováni, zjišťuje, že tmavý předmět houpající se v modrých vlnách Pacifiku kousek od břehu není kláda, ale asi tři metry dlouhý krokodýl. Asi ho sem přilákaly zbytky ryb z rybářského přístavu. Což vysvětluje, proč se některé dny místní děti nekoupají v moři, ale na mělčinách v ústí nedaleké, špinavé říčky.

Zvýšený provoz jim nevadí

Dalším ideálním místem pro pozorování krokodýlů je most přes Rio Tarcoles , který leží několik kilometrů proti proudu. Řeka je v těchto místech poměrně široká a proud tady vytváří štěrkopískové ostrůvky a pláže. Při prvním pohledu přes zábradlí mi údivem padá brada. V těsné blízkosti mostu, pár desítek metrů od projíždějících aut, se sluní asi pět krokodýlů a další postupně vylézají z vody. Zvířata jsou zde asi také přikrmována, protože když prohlížím dalekohledem obdobná místa po i proti proudu řeky, vidím jenom jednotlivé kusy.

Z přítomnosti četných krokodýlů u mostu zjevně profitují majitelé restaurace a hotelu ležící nedaleko odtud. Krokodýlům nevadí, ač se jedná o divoká, jinde nesmírně plachá zvířata, ani fotografující turisté, kteří u břehu řeky zastavili. Ti zde pohodlně na vzdálenost několika málo desítek metrů i obyčejným kompaktem získají záběry, za kterými jsem se v minulých letech marně s drahými a těžkými teleobjektivy v ruce plahočil panamskými či venezuelskými pobřežními močály.

  • Zdroj textu

    Příroda 4/2011

  • Zdroj fotografií

    Jan Ševčík


Další články v sekci