Země plná ostrých zubů: Sluneční stát je domovem aligátorů i lidí

Floridský Národní park Everglades je pozoruhodný mimo jiné současným výskytem aligátorů, krokodýlů a zavlečených kajmanů. Lidé a zubatí plazi se zde již dlouho snaží najít způsob, jak žít vedle sebe

15.01.2017 - Libor Kopečný



Florida je nejjižněji situovaným státem USA a díky příjemnému subtropickému klimatu se těší přezdívce Sunshine State – Sluneční stát. Jih poloostrova Florida je ovšem výjimečný i z jiného důvodu – jde zřejmě o jediné místo na světě, kde můžete ve volné přírodě potkat aligátory spolu s krokodýly i kajmany.

Do sladké i slané vody

Ještě počátkem 20. století byla nízko položená , bažinatá  krajina jižní Floridy, kde je dnes národní park Everglades, pravým rájem aligátorů i krokodýlů. Aligátorů severoamerických zde žily miliony, krokodýl americký byl početně zastoupen podstatně méně, maximálně několika tisíci jedinci, obývajícími pobřežní oblasti.

Oba druhy se od sebe podstatně liší a to nejen vzhledem. Aligátor severoamerický (Alligator mississippiensis) je převážně sladkovodním druhem, obývajícím kromě Floridy i další americké státy situované v jihovýchodní části USA. Hlavní areál rozšíření krokodýla amerického (Crocodylus acutus) je situován podstatně jižněji. Historicky pro něj byla jižní a střední Florida nejsevernějším a nejchladnějším místem výskytu. Hojný byl v karibské oblasti, na obou pobřežích středoamerických států a v severních oblastech jihoamerického kontinentu. Dlouhodobý život ve slané nebo brakické vodě v ústí řek mu nečiní pražádné problémy.

Aligátoří „otužilci“

Aligátor je velkým druhem, ale krokodýl americký je větší. Může dosáhnout délky přes sedm metrů, zatímco aligátor jen asi pět a půl. To jsou ovšem extrémní hodnoty, platné pro velmi staré jedince z oblastí bohatých na potravní zdroje. Dnes jsou pětimetrové exempláře krokodýla a čtyřmetroví aligátoři považováni za mimořádně vzrostlé.

TIP: Tváří v tvář grizzlymu aneb Jak (ne)potkat velkou šelmu

Krokodýli jsou z evolučního hlediska oproti aligátorům v jisté výhodě. Síla stisku jejich čelistí je více než dvojnásobná a i z vody dokáží v případě potřeby za kořistí vyskočit podstatně výše. Jsou lépe přizpůsobeni lovu velkých savců, zatímco aligátoři se primárně zaměřují spíše na ryby, obojživelníky, želvy apod. Na druhou stranu jsou aligátoři překvapivě otužilí. Když jsem národní park Everglades v lednu 2010 navštívil, byla Florida zasažena neobvykle nepříznivým počasím. Zatažená obloha a ranní teploty -1 °C, doprovázené silným ledovým větrem, přinutily aligátory setrvat ve vodě, která neměla více než 13 °C. Přesto nebyli zcela paralizovaní, jak by se dalo předpokládat, občas bylo dokonce možné spatřit jednotlivá zvířata proplouvající vodními kanály. Choulostivější krokodýli dopadli hůř – 30 % krokodýlí populace v Everglades, tedy asi 400 zvířat, tyto mimořádně nepříznivé teplotní podmínky nepřežilo.

Kajman – soused i potrava

Kromě aligátorů a krokodýlů jsou v Everglades dokonce i kajmani. Znalý čtenář může oprávněně namítnout, že ti přece žijí jen ve střední a jižní Americe a bude mít v zásadě pravdu. Přesto je ale realitou, že v NP Everglades žije několik menších ostrůvkovitých populací kajmanů brýlových (Caiman crocodilus). Do USA se totiž dovážejí ze středoamerických farem jako domácí mazlíci jejich mláďata. Stává se, že přerostou bytové možnosti majitele a ten je následně ilegálně vypustí do přírody, případně sami uprchnou ze špatně zabezpečeného výběhu na zahradě.

Kajmani brýloví jsou velmi přizpůsobiví a subtropické klima Floridy se příliš neliší od jejich domoviny. Introdukce jakýchkoliv nepůvodních druhů je samozřejmě nežádoucí, nicméně v tomto případě k negativním důsledkům zřejmě nedochází. Jídelníček a způsob života kajmanů je totiž takřka stejný jako aligátoří. Přirozený běh přírody tedy kajmani nijak nenarušují a navíc jsou pod stálým predačním tlakem podstatně větších aligátorů, kterým nečiní žádný problém zpestřit si čas od času dietu menším kajmanem.

Loveni, chráněni, tolerováni

Jak již bylo naznačeno, konec 19. století byl pro floridské velké plazy, zejména pro aligátory, zlomovým obdobím. Tehdy totiž nesmírně vzrostla poptávka po jejich kůžích a jen v letech 1881–1891 bylo na Floridě uloveno 2,5 milionu aligátorů. Masové vybíjení pokračovalo desítky let a v roce 1956 byl počet volně žijících aligátorů v celých Spojených státech amerických odhadován na pouhých 26 000 kusů. Další ranou bylo vysušování rozsáhlých území ve prospěch mohutně se rozvíjejícího zemědělství. K tomu se stát začal prudce urbanizovat v důsledku mimořádně vysokého zájmu Američanů žít v teplém a slunečném klimatu. Tento jev ostatně pokračuje do dnešních dnů a počet obyvatel Floridy dosáhl v roce 2010 osmnácti milionů.

Kombinace všech uvedených faktorů měla na aligátoří populace devastující vliv a koncem šedesátých let byly již jeho počty jen zlomkem původních stavů. Krokodýli nedopadli o mnoho lépe a kolem roku 1970 se odhady počtu dospělých, volně žijících zvířat, pohybovaly kolem stovky. Oba druhy jsou naštěstí již několik desetiletí chráněny a aligátorů dnes žije jen na Floridě více než milion. Místní obyvatelé se zkrátka musejí vyrovnat s problémy danými skutečností, že soustavně roste počet floriďanů i aligátorů. Jen ten jejich Sluneční stát není nafukovací.

Útočníci a napadení

Soužití dravých plazů a lidí vůbec není jednoduché, což je vidět například na ostrově Sanibel v Mexickém zálivu. Ostrov je populárním turistickým letoviskem a místní mají k aligátorům v zásadě kladný vztah. Například se rádi pochlubí návštěvníkům „svým gatorem“, žijícím ve vodním kanále jen pár metrů od jejich verandy. Před časem byla ovšem idylka poněkud narušena. Jedenaosmdesátiletý důchodce pan Robert Steel si vyšel na svou pravidelnou ranní procházku po pěšině poblíž vodních kanálů. Když se dlouho nevracel, vydali se ho příbuzní hledat. Našli jej bez známky života ... a bez nohy. V médiích se zpráva o nešťastné události téměř neobjevila. Během letní okurkové sezóny by se nepochybně stala vděčným tématem, jenže pan Robert Steel si na svou poslední procházku vyšel 11. září 2001. V ten den měli novináři, Amerika a celý svět zcela jiné starosti.

V dubnu 2004 došlo k podobné události. Čtyřiasedmdesátiletá Jane Keefer byla na břehu napadena třímetrovým aligátorem a stažena do vody. Zvíře ji naštěstí po chvilce pustilo a manžel pomohl napadené z vody. O pár dní později zaznamenala média další útok. Zahradnici Janie Melsek, pracující u břehu, chytil aligátor za nohu a v relativně mělké vodě ji pevně držel. Ani přivolaní policisté nedokázali z počátku ženě pomoci a vytáhnout ji na břeh. Aligátor nakonec stisk uvolnil a při pokusu útok zopakovat byl zastřelen. Zahradnice byla s vážnými zraněními hospitalizována a její zdravotní stav se v následujících dnech zlepšoval. Po dvou týdnech ovšem nastalo zhoršení a došlo k úmrtí. Příčinou byly agresivní bakterie, které se dostaly do otevřených ran ještě ve vodě. Místní obyvatelé následně s překvapením zjistili, že útočníkem byl čtyřmetrový jedinec o váze 230 kilo. Skutečnost, že takoví obři žijí v těsné blízkosti rezidenčních čtvrtí, vyvolala zděšení a místní radnice přijala opatření k eliminaci problémových a vzrostlejších aligátorů.

Domov pro zmrtvýchvstalé

Populace krokodýlů se od roku 1973, kdy začali být chráněni zákonem, také vzpamatovala. Polovzrostlých a dospělých jedinců zde žije více než 1 200. Jsou soustředěni výhradně v jižní části Floridy, zejména v národním parku Everglades a jeho blízkém okolí.

Floridu lze vnímat různou optikou. Na první pohled může být viděna jako nezajímavý placatý poloostrov o velikosti bývalého Československa. Při zkoumavějším pohledu ale zjistíme, že se stala relativně bezpečným domovem stovek a tisíců živočišných druhů, z nichž mnohé zažily v posledních desetiletích doslova zmrtvýchvstání. Aligátoři a krokodýli mezi ně bez nejmenších pochyb patří.


Něžná péče obávaných predátorů

Letní a zimní teploty se na Floridě výrazně liší a je tedy zřejmé, že vejce musí být kladena tak, aby inkubace proběhla v nejteplejším období roku. K páření proto dochází u krokodýlů i aligátorů v jarních měsících. Začátkem léta kladou samice obou druhů vejce do hnízd, která si staví z listí, větviček a půdního humusu. V průměru mají hnízda až tři metry a výšku 35–50 cm. Počet nakladených vajec do značné míry závisí na velikosti a věku samice, nicméně obvykle se pohybuje v rozmezí 30–50. Po celou dobu inkubace, trvající zpravidla 65–90 dní, je samice nablízku a snaží se hnízdo chránit před predátory.

Teplota v hnízdě se pohybuje od 30 °C do 34 °C. Z vajec v chladnější části se líhnou samice, v teplejší části hnízda se vyvíjejí budoucí samci. Těsně před líhnutím o sobě dávají mláďata kvákáním vědět. Matka obvykle přispěchá, vrchní část hnízda odhrabe a nezřídka čelistmi opatrně naruší vápenitou skořápku, aby mláďatům pomohla na svět. Tím ale rodičovská péče zdaleka nekončí. Často se stává, že samice mláďata jemně uchopí čelistmi, několik si jich postupně naskládá do tlamy a odnáší je do vody. Tak postupně přenese všechny své potomky, v následujících týdnech a měsících se pohybuje v jejich těsné blízkosti, chrání je před dravci a samozřejmě i příslušníky vlastního druhu, u kterých se vyskytuje celkem běžně kanibalismus. O případném rozmnožování zavlečených kajmanů brýlových zatím není nic konkrétního známo, nelze jej ale vyloučit a v principu probíhá shodně.

Fascinující rodičovská péče je důkazem, že aligátoři a krokodýli zdaleka nejsou jen bezohlednými dravci, ale jak ukazují nejnovější vědecké poznatky, i vnímavými a poměrně inteligentními plazy.

  • Zdroj textu

    Příroda 9/2010

  • Zdroj fotografií

    Libor Kopečný


Další články v sekci