Reklama


Král Lampedusy: Příběh pilota, který dobyl italský ostrov bez jediného výstřelu

01.07.2018 - Marek Brzkovský

Druhá světová válka přinesla kromě nesčetných hrůz také humorné historky. Patří mezi ně i příběh pilota RAF, který se svými dvěma druhy zajal několik tisíc nepřátel, přičemž nevypálil jedinou střelu, nesvrhl žádnou bombu a nikdo nezemřel ani neutrpěl zranění

<p>Formace letounů Fairey Swordfish Mk.I s podvěšenými torpédy během cvičného letu v roce 1940.</p>

Formace letounů Fairey Swordfish Mk.I s podvěšenými torpédy během cvičného letu v roce 1940.


Reklama

Na jaře 1943 klesla morálka řady jednotek italské armády k bodu mrazu a už jen málokomu se chtělo za fašistický režim Benita Mussoliniho položit život. Spojenci měli v oblasti Středomoří obrovskou početní i materiální převahu a chystali se k invazi přímo na italskou půdu. Jako svůj první cíl si vybrali Sicílii. Předtím se ale rozhodli nejdříve zlomit odpor na ostrově Pantelleria, ležícím zhruba uprostřed mezi Tuniskem a Sicílií.

Lampedusa v hledáčku

Ofenziva proti ostrovu začala 18. května 1943, do 11. června na něj bylo svrženo na 6 200 tun pum a téhož dne italská posádka kapitulovala. Dalším těžce bombardovaným ostrovem se stala nedaleká Lampedusa. Ta má rozlohu pouhých 20 km² a nachází se 205 km od Sicílie a 113 km od severoafrického pobřeží. Na ostrově nejsou zdroje pitné vody, což se za války ukázalo jako velký problém. V první polovině června 1943 na Lampedusu takřka denně útočily letouny britského i amerického letectva a italskou posádkou neustálý příval pum a útoky hloubkových stíhačů těžce otřásly. V blízkosti ostrova také docházelo k prudkým vzdušným soubojům. Operovaly tam jak britské stroje z Malty, tak i německé a italské letouny startující ze základen na Sicílii.

Mnoho sestřelených osádek skončilo v moři v nafukovacích člunech a obě bojující strany se snažily co nejvíce mužů zachránit. K tomu účelu na Maltě vznikla i speciální záchranná letka, vybavená různými typy letounů včetně původně námořních dvouplošníků Fairey Swordfish. Šlo o poměrně nebezpečnou práci – pomalé pátrací letouny se po každé ztrátě, kterou spojenecké letectvo nad mořem utrpělo, vydávaly do oblasti předpokládaného zřícení a snažily se nezvěstnou osádku nalézt, shodit jí větší záchranný člun, potřeby pro přežití na moři a hlavně na dané místo navést hlídkové čluny či hydroplány z Malty.

Let swordfishe 

Dne 12. června 1943 ohlásil pilot britského stíhacího spitfiru, že cestou k ostrovu zpozoroval na hladině německý záchranný člun se sestřeleným letcem. Ze základny Hal Far na Maltě proto odstartoval záchranný swordfish, za jehož kniplem seděl dvaadvacetiletý pilot četař Sidney Cohen. Navigátora mu dělal četař Bill Tait a v zadní kabině seděl palubní střelec četař Les Wright. Po nějaké době se jim v udané oblasti opravdu podařilo nalézt nafukovací člun, v němž seděl sestřelený pilot Luftwaffe. Přelétli nad ním, shodili několik balíčků s výbavou pro přežití a pak opět vystoupali do větší výšky.

Navigátor-radiotelegrafista četař Tait navázal spojení s Maltou a oznámil na základnu polohu trosečníka. Maltské radary zafixovaly jejich polohu a poté už četař Cohen obrátil letoun ke zpátečnímu letu. Vzápětí se však začalo horšit počasí a viditelnost značně klesla. Navíc začal zlobit kompas a ani navigátor Tait si už nebyl jejich polohou příliš jist. Na let později vzpomínal:

„Měli jsme možnost přistát na jednom ze tří ostrovů, které jsme viděli, ale pokud jsme věděli, ty stále ještě drželi Italové. Byli jsme úplně dezorientováni a snažili jsme se vymyslet způsob, jak doletět zpět na Maltu. Špatná viditelnost a naše zlobící palubní přístroje nás nakonec donutily přistát na přistávací dráze v Lampeduse. Podél ní stálo mnoho ohořelých vraků a zničených hangárů a byla také posetá krátery po pumách. Čekali jsme, že nás Italové vezmou do zajetí, a hned jakmile jsme přistáli, obklopili nás italští vojáci. Wright na ně zamířil svůj kulomet Vickers, ale nebylo proč. Ukázalo se, že se celá posádka Lampedusy chce vzdát.“ Na ostrově sloužilo přibližně 4 300 italských vojáků, kteří se však nacházeli ve velmi zbědovaném stavu. 

Trosky v uniformách

Zůstali tam téměř odříznuti od zásobování, vystaveni neustálým náletům a už jim prakticky došla munice do protiletadlových zbraní. Navíc měli na ostrově jen velmi malé zásoby pitné vody, která nestačila pro takové množství lidí. Ti na kamenitém ostrově dlouhodobě strádali a chtěli se odtamtud za každou cenu dostat. Na další události vzpomínal pilot britského letounu Sidney Cohen:

„Velitel Italů měl na hlavě tyrolský klobouk s dlouhými kohoutími pery, koženou bundu, khaki kraťasy a vysoké boty. Říkal, že se už všichni chtějí vzdát. Zatvářil jsem se velmi sebejistě a požádal jsem, ať mne zavedou k veliteli jejich posádky. Odvedli mne tedy do velitelské vily, ale vtom začal nálet a všichni náhle utekli ven z místnosti. Zdálo se, že nervy mých hostitelů byly už trochu pocuchané. Když se vrátili, požádali mě, abych odletěl na Maltu a informoval naše úřady o jejich nabídce, že chtějí kapitulovat, a dali mi papír s žádostí a podpisem svého velitele.

Když už jsme chtěli vzlétnout, objevilo se asi 12 amerických stíhaček P-38 Lightning. Čtyři slétly k zemi a bál jsem se, že rozstřílí náš swordfish. Jejich piloti ale asi uviděli znaky na křídlech a zase se vzdálili. Pak přišel nálet našich těžkých čtyřmotorových bombardérů. Po jeho skončení nám italský velitel řekl, ať už okamžitě zmizíme. Také jsem myslel, že je to dobrý nápad, nahodili jsme swordfish a odlétli. Přistáli jsme na jedné americké základně v Tunisku a triumfálně předali potvrzení o italské kapitulaci Lampedusy.“ 

Oficiální bílá vlajka 

Než se však situace vyjasnila a Cohenova zpráva doputovala na patřičné místo, zabralo to trochu času. Mezitím se u pobřeží Lampedusy objevil britský torpédoborec HMS Lookout, jehož posádka zpozorovala v přístavu bílé vlajky. Proto se k břehu vypravil poručík Corbett, který se vzápětí od italských důstojníků dozvěděl, že celý ostrov chce kapitulovat. Následovalo vylodění necelé stovky britských pěšáků, jejichž veliteli majoru Billu Harrisovi předal italský guvernér ostrova v podzemním velitelském stanovišti svůj meč, čímž byla kapitulace formálně dokončena.

Brzy se ale začalo mluvit i o příběhu četaře Cohena a události se brzy dostalo velké pozornosti. Příběh se ocitl i na titulní straně nedělního vydání deníku News Cronicle stejně jako v jiných novinách a pak začal žít vlastním životem. Krátce po zveřejnění zaujal také dramatika Samuela Jacoba Charendorfa, který tuto bizarní příhodu okamžitě začal zpracovávat do podoby divadelní hry. Představení dostalo název Král Lampedusy a první premiéra se odehrála již na Silvestra 1943. Představení mělo obrovský úspěch a dočkalo se na 200 repríz. Sidney Cohen tehdy ještě stále bojově létal ve Středomoří, a tak se hlavní postava musela jmenovat jinak – Sam Kogan.

TIP: Nejbizarnější válečné konflikty: 2 000 padlých v boji o vědro

Cohen sám však hru viděl někdy během roku 1944. Rozhlasovou verzi Krále Lampedusy přenášela i BBC, a tak se o ní dozvěděli v Německu. To pak mělo další zajímavý důsledek, neboť se o hře údajně zmínil i William Joyce alias ,,Lord Haw-Haw“ který z Německa vysílal anglicky namluvené pořady s nacistickou propagandou. Ten prý vyhrožoval, že divadlo, které Charendorfův „kus“ zařadí do programu, navštíví vzápětí bombardéry Luftwaffe. Sidney Cohen poté dál prováděl záchranné mise z Malty, přičemž mu nikdo neřekl jinak než král Lampedusy. U letectva zůstal i po skončení války, zahynul však při neobjasněné havárii poblíž Doveru 26. srpna 1946. Vrak jeho letounu se nikdy nepodařilo najít.

  • Zdroj textu:

    II. světová

  • Zdroj fotografií: Wikipedia

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Vlče z doby ledové je skoro jako živé

Věda

Panoramatický pohled z vyhlídkové terasy na čajové plantáže Cameron Bharat

Příroda

První letušky Československých státních aerolinií: zleva Marie Stará, Hana Fuchsová a Marie Müllerová, 1937

Historie

Povrch Ceres na snímku sondy Dawn. Ahuna Mons je v horní části.

Vesmír

Větrná farma a bitcoinový důl

Věda

Inhalátory promění přírodní látky v páru, dochucenou třeba vanilkovou nebo jahodovou příchutí. Takto vypadá balení verze nazvané Strawberry Fields, která má příchuť jahod a obsahuje vitamíny

Zajímavosti

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907