Královna a lékař: Příběh manželského trojúhelníku na dánském dvoře

11.03.2022 - František Stellner

Většina sňatků mezi příslušníky panujících rodů se neřídila ohledy na vzájemné sympatie, úctu či lásku. Přesto se stávalo, že partneři k sobě dokázali najít vztah a jeden druhého si vážit. Takové štěstí ale nepotkalo britskou a hannoverskou princeznu Matyldu, budoucí dánskou královnu a protagonistku jednoho z největších skandálů své doby

<p>Johann Friedrich Struensee královně Karolině Matyldě imponoval a on její city opětoval.</p>

Johann Friedrich Struensee královně Karolině Matyldě imponoval a on její city opětoval.


Reklama

Matylda se narodila v roce 1751 a vyrůstala na londýnském dvoře pod přísným dohledem puritánské matky. Na svou dobu dosáhla mimořádného vzdělání, výborně hrála na cembalo a krásně zpívala. Vyrostla z ní krasavice s plavými vlasy a modrýma očima, takže si právem zasloužila přízvisko „Anglická růže“. Ještě před dívčinými čtrnáctými narozeninami oznámil její bratr, král Jiří III., její zasnoubení s jejich o dva roky starším bratrancem, dánským následníkem Kristiánem.

Princ pro zlatovlasou pannu 

Kristián byl synem dánského krále Frederika V. a britské princezny Luisy, která však zemřela, když mu byly tři roky. Otcova nová manželka Marie Juliána se jako typická macecha snažila upřednostňovat vlastního syna. Manžela nikdy nemilovala, dělala mu ze života peklo a nešťastný král propadal záchvatům melancholie, kterou utápěl v alkoholu. Nejstaršího syna Kristiána si nevšímal a v otázkách výchovy ponechal volnou ruku téměř sadistickému vychovateli. Ten nebral nejmenší ohled na princovu plachost, ani na jeho nemoc – epilepsii. Chlapce často psychicky týral, například ho na dlouhé hodiny zavíral do tmavé místnosti. Princovo utrpení skončilo až roku 1766, kdy se Frederik V. upil k smrti a sedmnáctiletý mladík dosedl na trůn.

Labilní a nemocný Kristián VII. náhle zaujal postavení absolutistického panovníka z Boží milosti a jeho vůle byla zákonem. Jenže Dánsko převzal v zuboženém stavu s velkým státním dluhem, zkostnatělým dvorem a správou prolezlou korupcí. Většina obyvatelstva navíc trpěla bídou.

Mladičký král se zpočátku upřímně snažil ulehčit poddaným život, ale chybělo mu státnické nadání, výdrž i sebedůvěra. Navíc jeho reformní snahy narážely na značný odpor dvora a aristokracie. Po několika měsících proto s veškerými pokusy skončil. Dosavadní vládní klika si vydechla a horlivě podporovala labilního panovníka v jeho výstřednostech a kratochvílích. Vyhovovalo jim, že Kristián tropil různé hlouposti, pobíhal s podivnými kumpány po městě a opíjel se. Hlavně, že se nezajímal o to, co mu ministři předkládali k podpisu a skutečně nevládl. Přesto dvořany znepokojovaly jeho výbuchy zlosti, depresivní stavy či projevy exaltované zbožnosti. Doufali, že manželství by ho mohlo uklidnit, proto jednali o urychlení svatby.

Přivítání v nové vlasti

V roce 1766 se patnáctiletá Matylda vydala do nové vlasti vstříc manželskému životu. Odjížděla nerada a cesta přes rozbouřené moře jako by předznamenala její budoucí osud. Po prvním setkání s budoucím manželem a jeho rodinou se nechala ukolébat srdečnou, slavnostní náladou, která však skončila již den po svatbě. Kristián VII. totiž zastával názor, že je trapné milovat vlastní ženu. To se nehodilo pro kavalíra a už vůbec ne pro monarchu.

Mladičká královna propadala zoufalství. Dosavadní klidný život v ústraní anglického venkova vyměnila za stres v cizí zemi, uzavřela manželství s nevyrovnaným, nevypočitatelným a necitelným hrubiánem a musela žít obklopena zhýralými, cynickými a poživačnými dvořany. Všechny pokusy o navázání přijatelných vztahů s manželem skončily neúspěchem. Kristián se jí sice chvíli dvořil, ale po krátké době opět hýřil v kodaňských nevěstincích, hospodách a v paláci své neurozené milenky.  

V roce 1768 porodila královna Matylda dědice trůnu, prince Frederika. Zatímco poddaní jásali a provolávali slávu krásné panovnici, král na syna jen s přemáháním pohlédl. A jak se odměnil rodičce? Propustil její oblíbené dvořany, protože ji k nim poutaly přátelské vztahy. To už Matylda nedokázala přejít mlčením. Vybuchla a řádila jako fúrie. Když se uklidnila, zjistila, že scény jí přátele nevrátí, a upadla do jakéhosi apatického stavu. Spolu se synem se odstěhovala na lovecký zámeček Fredericksborg, zatímco Kristián se vydal na zahraniční cestu. Během ní najal nového osobního lékaře Friedricha Struenseeho. Po svém návratu ho poslal za manželkou, aby se ji pokusil zbavit její apatie. Panovnice ho přijala, poslechla jeho rady, začala chodit na procházky, jezdit na koni a očividně se jí vrátila radost ze života.

Královský trojúhelník

Během péče o královskou rodinu se Struensee s královnou značně sblížil. Matylda se citově upnula na člověka, který jí pomohl najít ztracenou duševní rovnováhu a objevit radost ze života. Konečně získala blízkého přítele, spřízněnou duši a inteligentního a rázného rádce. Navíc apatie Kristiána VII. vytvořila prostor pro její zásahy do vedení státních záležitostí a politicky nepříliš zkušená Matylda se ráda obracela k Struenseemu o pomoc. Z dvorského lékaře a důvěrníka se tak v důsledku králova nezájmu a královniny přízně stal politik. Struensee konečně dostal šanci uskutečnit své plány na osvícenské reformy. A který intelektuál by takové možnosti nevyužil?

Z osobního lékaře a státního rady byl náhle královým předčitatelem, královniným kabinetním tajemníkem a konferenčním radou. V této pozici se mu podařilo přimět panovníka k propuštění prvního ministra Bernstorffa a rozpuštění konzervativní a zpátečnické státní rady. Tím ji zbavil klíčového vlivu na vládní záležitosti. Nemocný král byl izolován ve svých pokojích a kromě svého lékaře a jeho oddaných stoupenců nikoho nepřijímal. Kristiánovi natolik odčerpávala síly duševní nemoc, že s ulehčením předal vládu do rukou manželky a jejího oblíbence. O vládcově nepříčetnosti pochyboval již málokdo ze zasvěcených, navenek však zůstával absolutním panovníkem. Struensee převzal vyřizování vládních akt a korespondence, později vydával jako tajný kabinetní ministr královská nařízení přímo, bez panovníkova podpisu.

Čas léčit, čas reformovat 

Vybaven rozsáhlými pravomocemi zahájil lékař realizaci osvícenských reforem. Během osmnácti měsíců vydal okolo 600 nařízení, jimiž byla například prosazena náboženská tolerance, omezen počet svátků, zavedena svoboda tisku, zrušena cenzura, redukována robota, odstraněno mučení a v metropoli bylo zřízeno veřejné osvětlení. Nadšený intelektuál také reformoval soudnictví, a to podle zásady, že všichni lidé jsou si před zákonem rovni. Dále zlepšil zdravotní péči, zakládal nemocnice, nalezince, státní sklady obilí k regulaci cen a podporoval hospodářský rozvoj. Prosazoval do státní správy zásadu, že nadání a vzdělání má při postupu přednost před původem. Hodlal vybudovat moderní byrokracii. Snažil se také zavést v celé zemi němčinu jako úřední jazyk. Reformami však vyvolal značný odpor aristokracie.

Do napjaté atmosféry se královně v červenci 1771 narodila dcera Luisa Augusta. Král ji nesl ke křtu a oznámil evropským dvorům její narození, čímž ji oficiálně uznal za svou. Přesto se po celém Dánsku šířily pověsti o princeznině nemanželském původu. Řada současníků i pozdějších historiků byla přesvědčena, že jejím skutečným otcem byl Struensee. Pověsti o poměru mezi všemocným reformátorem a královnou vyvolávaly v zemi pobouření a nakonec došla trpělivost i členům královské rodiny. Struensee nebyl Dán ani šlechtic a navíc se pletl do politiky. Kdyby byl zůstal jenom milencem a lékařem, měl šanci přežít. 

Konec velkého snu

Zrušení cenzury a svoboda tisku se nakonec obrátily proti svému strůjci, v novinách a četných letácích se objevovaly pomluvy nejhoršího druhu. Podle nich byl panovník udržován pod vlivem drog, s následníkem se mělo jednat surově, na dvoře se prý odehrávaly hrozné orgie a novopečený hrabě Struensee měl usilovat o trůn. Proti reformátorovi se postavily i přírodní živly.

Extrémně tuhou zimu vystřídalo deštivé léto, takže obilí shnilo na polích a hrozil hladomor. Lékař musel čelit nebezpečné opozici. Do jejího čela se mezitím dostala králova mocichtivá nevlastní matka, která naplánovala státní převrat. Dne 17. ledna 1772 převzali spiklenci kontrolu nad vojskem v hlavním městě. Krále přiměli podepsat zatykač na královnu, Struenseeho, Brandta a další reformátory. Státní převrat se podařil, lehce ovlivnitelný panovník zrušil většinu reforem a nastolil staré časy. 

Proč Struensee neuspěl? Měšťané a prostí Dánové byli zpočátku nadšeni, ale postupně je odradil přílišný centralismus a bezohlednost prováděných změn. S experimenty s měšťanským osvícenstvím horlivý reformátor nemohl uspět, jestliže se mohl opřít pouze o duševně nemocného panovníka a důvěrný vztah s královnou. Změny prováděl příliš překotně s oním typickým nadšením osvícenských politiků, kteří jsou přesvědčeni, že sami nejlépe vědí, co stát potřebuje.

Královna i její milenec byli internováni a jednalo se s nimi jako s nebezpečnými zločinci nejhoršího ražení. S lékařem bylo zahájeno vyšetřování. Pravděpodobně v důsledku mučení se přiznal k milostnému poměru. Poté mohl proběhnout rozvod panovnického páru. Struensee byl obviněn z vlastizrady, shledán vinným a 28. dubna 1772 byl popraven.

TIP: Dagmar Dánská: Drsná pohádka o něžné české královně 

Jaký osud čekal královnu? Zmanipulované soudní řízení a zbytečně krutá poprava vzbudily vlnu soucitu a odporu vůči nové vládě. Ta okamžitě zareagovala, zastavila pronásledování bývalých reformátorů a propustila je na svobodu. Matyldu vyštvali z Dánska v květnu 1772. Usadila se v Hannoversku, personální unií spojeném s Británií, na zámku v Celle. Ke svému velkému zármutku již nikdy nespatřila své potomky. Věnovala se společenskému životu, starala se o několik adoptovaných dětí, jezdila na koni, vyšívala, chodila do divadla a intenzivně se zajímala o zprávy z Dánska. Zemřela náhle v květnu 1775 v necelých dvaceti čtyřech letech.

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Karikatura zachycující cara Mikuláše II. a Theodora Roosevelta, který apeluje ve věci krutého zacházení s ruskými Židy. (ilustrace: Wikimedia Commons, Emil Flohri, CC0)

Historie

Skalňák andský je národním ptákem Peru. Tok je pro samce tohoto druhu tak náročný, že se nijak nepodílí na výchově potomstva. Všechnu energii totiž spotřebují na získání partnerky. (foto: Wikimedia Commons, Ricardo SánchezCC BY 2.0)

Příroda

Prokletí smrti

žena z Lemb | Royal Scottish Museum

Ačkoliv tzv. žena z Lemb vznikla již okolo roku 3500 př. n. l., archeologové ji objevili až v roce 1878 na Kypru. Podle legendy skončila každá rodina, která ji vlastnila, rozervána smrtí. Rod prvních majitelů zcela vymřel po šesti letech od získání sošky. Poté skulpturu koupil Ivor Menucci – a jeho příbuzné postihla zkáza za pouhé čtyři roky. Když si pak smrt začala přicházet i pro další vlastníky, padlo moudré rozhodnutí svěřit artefakt do sbírek Royal Scottish Museum. (foto: Wikimedia Commons, Héctor OchoaCC BY-SA 4.0)

Zajímavosti
Vesmír
Věda
Revue

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907