Dagmar Dánská: Drsná pohádka o něžné české královně

Se svými pocity by se nikdy nikomu nesvěřila. Byla totiž hrdá. A také rozumná. Ovšem i zoufalá. Život a především muži ji naučil trpět. Zvláště pak dva nejdůležitější v jejím životě. Udělala pro ně všechno! A přesto ji nemilovali tolik jako její poddaní. Jim pomáhala v jejich trápení, protože to sama uměla výborně. Vypuzená česká princezna, která udělala kariéru. Dánská královna Dagmar...

A byla svatba

Horší to být nemůže, říká si rezignovaně Markéta, dcera Přemysla Otakara I. Jakýsi posel ji žádá o ruku pro svého krále, ale její souhlas stejně nikoho nezajímá. Plní pouze roli politického zboží. Její otec tyto obchody miluje! O pár let dříve zapudil manželku Adlétu, aby mohl uzavřít diplomaticky výhodnější sňatek. Adléta se tehdy nevzdala: sebrala čtyři děti a usídlila se u bratra na míšeňském dvoře. Klid měla jen chvíli. Pak se začaly šířit zvěsti o kráse její dcery Markéty. A když si jí povšiml i dánský král Valdemar II., tu si na ni náhle vzpomněl i otec Přemysl. Takový vojenský spojenec se mu přece hodí jako sůl! A konala se slavná svatba…

Kouzlo pana Strange

Na svatbě ale chyběl ženich. Nestíhá, neboť kraluje. Markéta to chápe a těší se na svého hrdinu. Trůní sice teprve tři roky, ale již proslul jako Valdemar Vítězný. Jen kdyby se mi tak nelíbil rytíř Strange, říká si při plavbě do nového domova, a přitom nepochybuje, že Valdemarův důvěrník ji také miluje… Platonická láska se zarazila o dánský břeh. Valdemar je ze své nové zlatovlasé modrooké ozdoby nadšen! Markéta už méně. Nevítá ji ztepilý severský polobůh, ale spíš trol za zenitem. 

TIP: Princezny na prodej: Na které dvory zamířily mladé Přemyslovny?

Jako svatební dar si Markéta přeje zmírnit daně. Cože? Valdemar se diví, ale provede. A znova a znova: vždy pro blaho lidu. Markéta nikdy neprosí, nežádá, nerozkazuje, ale argumentuje. Valdemar ví, že dobře. Jenomže asi právě proto se tak často „uklidňuje“ v náručí cizích žen. Přestože doma má tu nejkrásnější.

Jen poslední přání jí nesplnil. Je jí sedmadvacet, právě mu v bolestech porodila druhého syna. Na smrtelném loži ho poprvé prosí: „Do Portugalska nejezdi pro novou ženu, ten zlý kořen, vášnivou Berengarii.“ Král slíbil. A pak vyrazil za novou nevěstou. Jenže Dagmar měla opět pravdu. Pyšnou Berengarii lid nenáviděl...