Království hříšné pochoutky: Táborské muzeum čokolády a marcipánu

Vláčná, sametová a s vůní, při níž okamžitě zbystří všechny smysly. Podle některých jde o potravu bohů, podle jiných o důvod, proč se v létě neradi oblékáme do plavek. Řeč je o čokoládě – vytříbené pochoutce, jíž odolá jen málokterý chuťový pohárek. Specifické umění přípravy čokolády dovedli k dokonalosti v táborském muzeu.




Práce s čokoládou představuje jedinečné řemeslo, které se cení zlatem: Umět s ní zacházet na nejvyšší úrovni je mimořádně složité, a chcete-li se udržet na špičce, musíte se v podstatě celý život vzdělávat. Jihočeský čokolatiér Jiří Soukup je považovaný za jednoho z nejlepších u nás. Zkušenosti získával dlouhé roky a jeho cesta na vrchol vedla přes zemi čokoládě zaslíbenou, Belgii. Ve většině tamějších měst funguje přinejmenším několik malých dílen, kde se s každým gramem pochoutky doslova mazlí. 

Rekordy v popisu práce

„Já jsem čokožrout,“ usmívá se profesionální výrobce kakaové laskominy, který se nedávno „zabydlel“ v táborském muzeu čokolády a marcipánu. Za myšlenkou vybudovat tam unikátní podnik stojí Petra Kovandová: „Byla jsem odmalička kreativní i zvídavá a toužila jsem po nějakém fajn podnikání, kde nepůjde jen o byznys. Líbí se mi vyprávět lidem příběhy a ukazovat jim, co všechno se dá z čokolády a marcipánu vyrobit,“ vysvětluje. 

Lásku k čokoládě sdílí s Jiřím, který popisuje: „Samozřejmě, že mám rád tu nejlepší, kterou si tady vyrábíme sami z kakaových bobů a přidáváme do ní jen to, co chceme.“ S boby z Nikaraguy, Ekvádoru či Sumatry dnes pracuje s takovou suverenitou, jako by šlo o švestky ze zahrádky: „Ukazujeme lidem, jak vzniká čokoláda bez kompromisů, bez obyčejného cukru. Řekl bych, že je to špička.“ 

Zhotovit hnědou tabulku podle přesného receptu možná nezní jako velká věda, Jiří však vedle inspirace z Belgie zapojuje do procesu rovněž umělecké vlohy. Pod jeho rukama se tak zhmotňují jedinečné výrobky, například gigantický čokoládový had Matylda, který vznikal sedm dní. A na konto si v táborském muzeu připsali již několik rekordů, jež mají ostatně takřka v popisu práce. 

Kakaová lokomotiva

Na jednu z výzev, největší čokoládovou hlavu ve střední Evropě, vzpomíná manažerka muzea Lenka Želivská: „Museli jsme z čokolády odlít obrovský kvádr, což bylo nesmírně technicky náročné, protože jsme to nikdy předtím nedělali. Bylo potřeba sehnat nádobu, kam by se vešlo nějakých tři sta kilogramů hmoty. Tu jsme pak pomocí dlát a sochařského náčiní osekávali, až vznikla hlava.“ 

TIP: Vysoká škola čokolády: Jak poznat opravdu dobrou a kvalitní čokoládu?

Přívlastkem „největší“ se pyšní i 340 centimetrů dlouhý čokoládový vlak vážící 520 kilogramů. „Inspirovala jsem se na jednom nádraží v Belgii, kde mají vystavený vlak z čokolády hned vedle ostatních vagonů normálně na kolejích,“ vysvětluje manažerka, jak se nápad zrodil. Také táborská lokomotiva měla původně zdobit nedalekou vlakovou stanici, ale nakonec si ji návštěvníci muzea oblíbili natolik, že se unikátní exponát dočkal samostatné místnosti. 


Další články v sekci