Kulomety v boji o Saharu (1): Duel Vickers-Berthier vs. Breda Modello 30

Severoafrické válčiště proti sobě nejprve postavilo Italy a Brity. Zatímco vojska impéria vedle slavného brenu užívala také zbraň Vickers-Berthier,
Italové spoléhali na produkty domácí společnosti Breda

14.03.2023 - Lukáš Visingr



Téměř synonymem britského kulometu druhé světové války je legendární Bren, který vzešel z původně československé konstrukce. Navzdory jeho kvalitám a popularitě však rozhodně nešlo o jediný typ kulometu armád impéria, neboť jejich vojáci používali rovněž několik typů od zbrojovky Vickers. Na italské straně dominoval kulomet Breda Modello 30, avšak jestliže britské zbraně této kategorie se vesměs zapsaly do historie jako mimořádně kvalitní, v případě italského kulometu tomu bylo přesně naopak.

Plejáda zbraní

Britská armáda vstoupila do první světové války se slavnými kulomety systému Maxim, které vešly ve známost i pod názvem Vickers, jelikož tato zbrojovka získala licenční práva. Jednalo se o tehdy převratnou a standard definující zbraň s velkým vodním chladičem, jenže na scénu už nastupovaly také nové vzory kulometů s pokrokovým chlazením vzduchem. Mezi ty patřil mimo jiné francouzský Chauchat či americký Colt-Browning a později i britský Lewis, který se stal jedním ze základních vzorů lehkých kulometů.

Většina uvedených typů pokračovala ve službě i po skončení Velké války, ačkoliv armády hledaly a zkoušely také další konstrukce. Již během válečných let se ve Francii objevil kulomet systému Berthier, který pak byl průběžně zdokonalován a nabízen ozbrojeným silám různých zemí, ovšem dlouho nenašel žádného odběratele. Domovská Francie totiž vsadila na zbraň systému Châtellerault a kulomet Berthier po důkladných zkouškách odmítli i Američané, takže jeho konstruktér zkusil oslovit i Velkou Británii.

Dlouhé hledání zákazníka

Navázal kontakt se zbrojovkou Vickers, která v roce 1925 zakoupila práva na produkci jeho zbraně a koncem 20. let nabídla upravenou variantu britské armádě. Ani ta si však francouzskou konstrukci nezvolila a vítězství slavil výrobek Zbrojovky Brno, jenž se pak proslavil pod jménem Bren. Kulomet Vickers-Berthier se nicméně také dočkal velkých pochval a zřejmě existoval zájem podpořit gigantickou domácí zbrojovku Vickers, takže se záhy našlo elegantní řešení.

Zbraň Vickers-Berthier prodělala ještě několik úprav a její verze Mk.III byla zavedena jako standardní lehký kulomet armády Indie, tehdejší „perly v koruně impéria“. Tam se přestěhovala také sériová produkce, o kterou se starala továrna ve městě Ishapore, kde se později montovaly též kulomety Bren. Vzhledem ke vzdálené podobnosti obou zbraní někdy dochází k záměnám, respektive Vickers-Berthier bývá pokládán za variantu brenu, ačkoli ve skutečnosti šlo o zcela svébytnou, i když v principu podobnou konstrukci.

Kulomet Vickers-Berthier. (foto: Wikimedia Commons, BukvoedCC BY 3.0)

Československá stopa

Bren i Vickers-Berthier používaly chlazení vzduchem a pohon prachovými plyny odebranými z hlavně, jejichž tlak pohyboval vertikálně se vyklápějícím závorníkem v závěrovém systému. Obdobný byl také způsob napínání za pomoci táhla na boku závěru či fakt, že používaly zahnutý zásobník, jenž se vkládal do zbraně shora. Lišila se však jeho kapacita, která v případě slavné zbraně s československými kořeny činila jen 20 nábojů, zatímco zásobník pro kulomet Vickers-Berthier pojal 30 ran stejného kalibru, tedy 7,7 mm.

Bren byl ale o něco lehčí, snadněji se ovládal a nabízel vyšší rychlost palby, což pravděpodobně stálo také za jeho vítězstvím v testech britské armády. Přednost systému Vickers-Berthier představovala o něco jednodušší konstrukce, která logicky usnadňovala výrobu, jež se dala zvládat i za horších podmínek v Indii.

Vedle základní pěchotní verze vznikla varianta Vickers K, známá také jako Vickers GO (Gas-Operated), což ji mělo odlišovat od standardních kulometů Vickers systému Maxim, které neužívaly pohon tlakem plynů, nýbrž zákluzem hlavně. Typ K neboli GO dostal bubnový zásobník s kapacitou 96 nábojů, kadence se zvýšila na 1 000 ran za minutu a na místě pevné pažby se objevila dvouruční rukojeť.

Sláva u speciálních útvarů

Původně šlo o leteckou zbraň, která se instalovala na otevřená střeliště s oběžnými kruhy Scarff, na většině typů letadel se však tento kulomet příliš neosvědčil, protože se s ním dosti obtížně manipulovalo. Mezi výjimky spadaly dvouplošníky Fairey Swordfish, na kterých tyto kulomety sloužily až do konce války, většina zbraní Vickers GO se však nakonec uplatnila na zemi.

Dokončení: Kulomety v boji o Saharu (2): Duel Vickers-Berthier vs. Breda Modello 30

Používaly se mimo jiné k obraně letišť a dalších objektů proti strojům letícím v malých výškách, avšak nepochybně největší slávu si posléze získaly jako výzbroj automobilů zvláštních jednotek, které podnikaly odvážně operace v týlu sil Osy v Africe, jako byl například útvar LRDG (Long Range Desert Group).

Vickers-Berthier Mk.III

  • STŘELIVO: 7,7×56 mm British
  • KAPACITA: zásobník na 30 ran
  • DÉLKA: 1,16 m
  • DÉLKA HLAVNĚ: 0,60 m
  • PRÁZDNÁ HMOTNOST: 11,1 kg
  • ÚSŤOVÁ RYCHLOST: 745 m/s 
  • MAX. KADENCE: 600 ran/min.
  • ÚČINNÝ DOSTŘEL: 600 m
  • MAXIMÁLNÍ DOSTŘEL: 1 500 m

Další články v sekci