Kurilské ostrovy: Brána do Tichomoří, o kterou se přetahují velmoci
Kurilské ostrovy jsou chudé, jen řídce obydlené a čelí drsnému klimatu. Ve vztazích mezi Ruskem a Japonskem však vytvářejí výraznou třecí plochu, kterou se nepodařilo odstranit desítkami let vyjednávání ani válečnou silou.
Pohledem z družice se Kurily jeví jako tenká šňůra korálků, která propojuje nejjižnější výběžek ruské Kamčatky s nejsevernějším cípem japonského ostrova Hokkaidó a odděluje Ochotské moře od dálav Tichého oceánu. Na rozdíl od sousedního, na ropu a plyn bohatého Sachalinu tento 1 200 kilometrů dlouhý řetěz 56 vulkanických ostrovů nerostnými zdroji nijak neoplývá. Jediný tamní skutečný průmysl představuje lov krabů a rybolov, jenž na asijské trhy dodává kvalitní a levné jikry.
Proč tedy holé ostrovy zvedají tep státníkům v Rusku i v Japonsku? Odpověď spočívá v poloze. Voda mezi čtyřmi nejjižnějšími ostrovy na hranicích s Japonskem nikdy nezamrzá a tvoří přirozenou bránu z Ochotského moře do vod Pacifiku. Jde tak o nejkratší možnou cestu pro Tichooceánskou flotilu z její základny ve Vladivostoku, a kdo tedy ovládá Kurily, má nad pohyby ruského námořnictva ve zmíněné části světa prakticky právo „veta“.
Japonsko si dělá na jižní ostrovy nárok z historických důvodů a ruští stratégové se obávají, že by tam mohla vyrůst americká vojenská základna. Kdysi se proto na Kurilách nacházely početné sovětské jednotky a po roce 2020 se Rusko pustilo do výstavby nových vojenských zařízení. Po invazi na Ukrajinu však byla většina personálu z Dálného východu stažena na evropské bojiště.
Tvrdé podnebí
Život na ostrovech je extrémně náročný. Dlouhé a studené zimy znamenají záplavu sněhu, zatímco krátká vlhká léta přinášejí mlhy a relativně nízké teploty. Jasné dny panují pouze výjimečně. K nehostinnému podnebí se přidává také tektonická nestabilita, v jejímž důsledku se často objevují zemětřesení a vlny tsunami: Největší z nich, zaznamenaná v 18. století, měřila 64 metrů. V novodobější historii, konkrétně v roce 1995, pak rozsáhlé otřesy půdy zasáhly sousední Sachalin a vyžádaly si na dva tisíce životů. Pětatřicet zhruba ze stovky místních sopek přitom zůstává aktivních a dávají o sobě pravidelně vědět.
Sověty kdysi protežovaná enkláva zažila po pádu komunismu dramatický úbytek obyvatelstva spolu s tím, jak se rozpadala místní infrastruktura. Na ostrov Iturup, největší z celých Kuril, se v zimě prakticky nedá dostat. Ze Sachalinu přijíždí přívoz jednou za dva týdny a cesta trvá dvacet hodin. Lety bývají nepravidelné a stroje jsou při nich vydány napospas počasí.
Příliš práce se na ostrovech nenabízí, zato potraviny jsou tam (především zelenina) až třikrát dražší než v pevninském Rusku. Dva tisíce zdejších obyvatel si tak musí vystačit s málem a přilepšovat si pytlačením ryb či ilegálním sběrem jiker. Rozvojové programy, zahájené v roce 2016 investicí milionů rublů, kromě vybudování několika asfaltových silnic ke kvalitě života nijak nepřispěly a většina peněz nejspíš skončila v kapsách úředníků.
Zamrzlý spor
Kurilské ostrovy byly vždy jen velmi řídce osídlené. Prvními osadníky se stali lidé Ainu, domorodí obyvatelé žijící původně na Hokkaidó a na Sachalinu. Rozpínavost imperiálního Ruska a Japonska však vedla k jejich postupnému vytlačování.
První zmíněná mocnost zabrala ostrovy během objevitelských plaveb koncem 17. a počátkem 18. století. Japonci ovšem trvali na vlastní správě čtyř nejjižnějších kusů souše, přičemž nakonec dosáhli svého a popsané územní dělení stvrdila tzv. Šimodská dohoda z roku 1855.
Na ostrovech se v roce 1941 také ukrýval úderný svaz letadlových lodí japonského císařského námořnictva, který později zaútočil na havajský přístav Pearl Harbor. Admirál Isoroku Jamamoto si Kurily zvolil kvůli téměř úplné absenci osídlení a prakticky setrvalé mlze. V letech 1943 a 1944 potom japonské ostrovní základny naopak zasáhlo několik amerických bombardovacích náletů.
Počátkem srpna 1945 vyhlásil Sovětský svaz Japonsku válku a do konce měsíce dokázal okupovat celé souostroví. Následně se Kurily rozdělily do tří správních regionů Sachalinské oblasti, a sice na Severokurilský, Kurilský a Jihokurilský městský okruh. V Sachalinské oblasti dnes žije asi 460 tisíc lidí.
