Kutná Hora: Příběh města, které vyrostlo na stříbře a víře
Historie Kutné Hory je nerozlučně spojena s dolováním stříbrných rud, což je také důvod, proč se jí někdy říkalo „Stříbrná“. Třpytivý kov je v pravém slova smyslu krví města, provázel jeho počátky, rozmach i úpadek, a dokud tekl, bylo dobře…
Podle Václava Hájka z Libočan předvídala slávu Kutné Hory již legendární kněžna Libuše: „Vidím Horu třihřbetou, ona stříbro z sebe vydává: tu hojnost jeho bude bez míry. Ale že má tři hřbety, třikrát stříbro sejde, a zase třikrát vzejde. Mědi krásné přitom vidím oblohu. Vám to všecko, i budoucím vaším zaslíbiti mohu.“
Stříbro bylo s danou lokalitou pevně spjato již od 10. století. Slavníkovci, rivalové vládnoucích Přemyslovců, tehdy zahájili v Malíně ražbu denárů. Existence slavníkovské mincovny zatím nebyla archeologicky doložena a záhadou je i původ malínského mincovního stříbra.
Stříbrné město
Vzestup Malína, který je dnes již součástí Kutné Hory, byl spojen s expanzí českého státu a byl také s největší pravděpodobností vázán na zapojení malínského hradiště do systému kontroly dálkového a domácího obchodu. Na konci 10. století ale dochází k přenesení důležitých obchodních tras a po vyvraždění Slavníkovců v roce 995 pak hradiště postupně ztrácí svůj význam.
Povědomí o výskytu drahého kovu ale přetrvává. Bývá s ním spojováno i založení cisterciáckého kláštera v Sedlci roku 1142. Klášter založil významný dvořan budoucího krále Vladislava II. Miroslav z Cimburka a osadil ho mnichy z Waldsassen v Horní Falci. Podle pověsti si tamní mnich Antoš unavený po dlouhé práci na chvíli zdříml, a když se probudil, zjistil, že mu u hlavy vyrostly tři stříbrné pruty. Nejdříve se hned chtěl rozběhnout a co nejrychleji všem ukázat vzácný nález, ale pak ho napadlo, že by už stejné místo nemusel najít, a tak ho označil svou kutnou. A odtud prý pochází název města. Ať již stříbro při založení Sedlce figurovalo nebo ne, pověst o něm se lavinovitě šířila.
To, co řeč pramenů střízlivě nazývá „sběhem ke Kutně“, můžeme bez obav nazývat stříbrnou horečkou ne zcela nepodobnou té zlaté. Představa rychlého zisku lákala a hornické osady vznikaly rychle a překotně, takže v prvních letech neměly žádná práva a veškeré právní záležitosti řešila města Čáslav a Kolín. Osadám se původně říkalo pouze Mons (latinsky hora), s názvem Mons Cuthna se setkáváme až v roce 1289. Skutečný přelom přišel až o pár let později, kdy vzniká tzv. Ius regale montanorum.
Tento unikátní zákoník je snad dílem italského právníka Gozzia z Orvieta a představuje nejstarší sbírku báňsko-právních zásad, předpisů a nařízení o těžbě na území státu. Brzy byl přeložen do češtiny a němčiny a zanedlouho si získal respekt v celé střední Evropě, aby se nakonec stal základem horního zákonodárství v celé řadě evropských zemí.
V téže době provedl Václav II. i mincovní reformu a nahradil různorodé denárové mince tzv. pražským grošem. Ten se stal chloubou města a ukázkou bohatství a významu Kutné Hory. Zrod města uspíšilo i vybudování provizorních městských hradeb postavených na ochranu dolů před vpády římského krále Albrechta I., který se chtěl Kutné Hory zmocnit při svých taženích v letech 1304 a 1307.
Bohatství a zbožnost
Rostoucí město nabízelo možnost rychlého, nikoli však snadného zisku, protože drahý kov bylo nejprve zapotřebí vyrvat hlubinám země. Tehdejší znalci z náznaků vypozorovali místo pravděpodobného výskytu rudy a pak povolali měřiče, neboli maršejdníka. Ten určil, kde byla žíla nejmocnější, a vytyčil místa pro kopání šachet a štol. Pak už se pustili do díla horníci. Za pomoci nejprimitivnějších nástrojů vytrvale bušili do skály a plní naděje čekali, že snad zaslechnou vytoužený kovový zvuk. Prokopání některých štol ale trvalo i několik generací a dnes je již těžké určit, kolik z horníků zde nalezlo smrt.
K urychlení práce se později začala užívat technika, které se říkalo sázení ohně. Na konec štoly se nanosilo dříví, to se zapálilo a žár pak způsobil, že se kámen snáze rozbíjel. Každý havíř měl k dispozici pacholka, který naložil náklad běhači. Běhač náklad odnesl štrejchýři, štrejchýř poslal materiál hašplovníkům a ti ho za pomoci rumpálu vytáhli nahoru. Pak se pustili do práce prejtýři, kteří rudu rozbíjeli palicemi, a puchýři, kteří ji drtili na prach. Dalšími důležitými profesemi byli důlní kováři a cimrmani, kteří měli na starost práci se dřevem.
Horníka ale vedle zbohatnutí mohla snadno potkat i rychlá smrt a jejich ženy se stávaly třeba i sedminásobnými vdovami. Vedle rostoucího bohatství se proto projevila ve městě i mimořádná zbožnost podporovaná vědomím neustálého nebezpečí. Postupně začala stavba dnešního kostela sv. Jakuba a posléze i Panny Marie. Neustávaly ale spory se sedleckým klášterem, které nakonec dravé město vyřešilo rozhodnutím vystavět vlastní katedrálu, a to mimo dosah klášterní jurisdikce.
Rozhodnutí padlo kolem roku 1380 a bylo projevem emancipace založené na zdánlivě nevysychajícím prameni životodárného stříbra. Čtyři roky nato vzniklo bratrstvo pro stavbu tzv. „horního“ chrámu sv. Barbory a zanedlouho se začalo se stavbou podporovanou nebývalým bohatstvím kutnohorských patricijů.
Těžké časy
V té době už se ale na město valily katastrofy. První z nich bylo vyčerpání povrchových zdrojů stříbra. Sestup do větších hloubek vyžadoval náročnější postupy a složitější zařízení. Produkce stříbra tak na nějakou dobu klesla, což okamžitě vedlo ke snížení kvality mince. Horečná stavební aktivita ale pokračovala a král Václav IV. dal rozšířit Vlašský dvůr, kde také roku 1409 podepsal Dekret kutnohorský o novém rozdělení pravomocí na pražské univerzitě.
Roku 1413 horníci přepadli Malín a pobili obyvatele, protože jim bránili v dolování. Tři roky nato dokonce zavraždili královského vyslance a ve městě se rozhořely národnostní a náboženské spory, jaké Kutná Hora nepamatovala. Smutné události té doby byly však jen krátkým prologem k tragickým husitským válkám.
V běhu husitských válek přivedla převaha německého patriciátu město na stranu císaře Zikmunda a zanedlouho již bylo jasné, že Kutná Hora rozhodně nebude ušetřena válečných útrap. 8. prosince roku 1421 táhl ke Kutné Hoře Jan Žižka a navzdory jeho úplné slepotě a několikanásobné převaze nepřítele se husitům podařilo Zikmundovu armádu odrazit. Katoličtí obyvatelé Kutné Hory však vpustili část císařského vojska do města a tím také husitům do zad, čímž se situace radikálně změnila. Husité se ale dostali z obležení a zaujali výhodnější pozici na úpatí hory Kaňk, kde byli znovu obklíčeni.
Ze složité situace je dostal až nečekaný noční úder, který byl v dané době nevídanou taktikou. Táborité se utábořili v Kolíně a Žižka začal chystat úder, který následně zasadil s nečekanou silou. Zdaleka ale nešlo o největší překvapení oněch dnů. Prchající žoldácké vojsko totiž Kutnou Horu zapálilo a husitští bojovníci se proti svému zvyku ujali role dobrodějů a hasičů.
Vrchol za vlády Jagellonců
Přes všechny tragédie neztratilo stříbrné město svůj význam. Roku 1471 se k městu opět obracely zraky celé země, protože zde probíhala jednání o novém králi. Jako vítěz nakonec vyšel Vladislav z rodu Jagellonců a Kutné Hoře se znovu otevřela doba rozkvětu. V plném rozsahu se obnovilo dolování a mincovní produkce stačila i na velké investice do stavby Pražského hradu a Karlštejna.
Důlní konjunktura uvedla v život nový, tentokrát český, podnikatelský patriciát a ten zanedlouho ovládly veškerý život města. Mimořádné postavení Kutné Hory zdobily časté pobyty panovníka a konání sněmů, z nichž nejdůležitější se udál roku 1485. Kutnohorský náboženský mír byl z historického hlediska událostí prvořadého významu. Nejdůležitější pasáž tohoto dokumentu, týkající se svobody vyznání, praví jednoznačně, že věřícího nikdo nesmí nutit ke změně konfese „tajně ani zjevně“. Poddaní v Čechách a na Moravě konečně nemuseli vyznávat víru své vrchnosti.
V letech 1494–1496 vyvolalo špatné hospodaření královských úředníků napětí, které vyvrcholilo ozbrojeným konfliktem. Nespokojení havíři se se svými rodinami opevnili na vrchu Špimberk, kde byli obklíčeni. Tváří v tvář přesile se vzdali a vyslali deset hlavních představitelů, aby se s radou dohodli. V té době si již král udělal obrázek o situaci, deset poslů vůbec nevyslechl a dal je rovnou popravit.
Podle legendy prosili nešťastníci nebesa, aby smyla jejich nevinnou krev, a po dlouhém suchu se v té chvíli náhle setmělo a spustil se prudký liják. Celou událost připomíná pozdější nápis na votivní tabuli: „Stůj poutníče, zde! Ach, léta krutého 1496 odsouzeno ku stětí hrdla 10 věrných havéřů….. Pozůstalé kosti jsou zde uložené, Kutná (Hora) ví, kteříž byli a kteříž trpěli! Divy, jež se staly, vypravují. Stříbro Hoře jest žehnáno…“
Do prvních desetiletí 16. století vstupovala Kutná Hora opět jako kvetoucí město se zdánlivě nevyčerpatelným bohatstvím. Důlní pásma přinášela značný výnos, ale horníci již postupovali do hloubek na hranici pěti set metrů s velkým nebezpečím spodních vod a ubývající mocností ložisek. Tyto krizové příznaky zesílily od třicátých let a vedly k omezení těžby na hlavních pásmech.
Místní obyvatele doslova šokovalo uzavření nejslavnějšího důlního pásma, ke kterému došlo roku 1543. Kutná Hora viděla možnost nápravy v masivnějším přísunu finančních prostředků, kterých se však trvale nedostávalo. Situace se neustále horšila. Roku 1547 byla ukončena ražba pražského groše, který Kutná Hora po staletí považovala za svou chloubu. Úpadek pak rychle pokračoval, protože přísun stříbra z Jižní Ameriky srazil jeho cenu a dolování se přestalo vyplácet. Životodárná míza v žilách města vyschla…
