Labutě na tiché hladině: Bělostní vodní aristokraté

12.10.2019 - Jaroslav Monte Kvasnica

Labuť svou vznešenou grácií zcela zastiňuje ostatní vodní ptáky. Na podzim a v zimě k nám přilétají zimovat labutě ze severní Evropy, takže příležitostí k jejich pozorování je u vodních hladin dostatek

<p>Labuť velká jako by připlouvala z pradávného světa pohádek a bájí</p>

Labuť velká jako by připlouvala z pradávného světa pohádek a bájí


Reklama

Když se člověk posadí pod prastaré duby a pozoruje bělostné živoucí gondoly, které hrdě plují po klidné hladině s odrazem plynoucích oblak, pochopí, proč Petr Ilji Čajkovskij stvořil Labutí jezero, proč složil Jean Sibelius Labuť z Tuonely, a proč tito vznosní ptáci vlétli poetům do básní… Pokročilý podzim se k pozorování labutí bude hodit: v tomto období se totiž labutě velké často sdružují do hejn, aby později, až mrazy zasklí hladiny rybníků, jezer a přehradních nádrží, vyhledaly rychlé nezamrzající toky řek.

Dlouhověké krasavice

Labuť velká (Cygnus olor) u nás původně byla „parkovým“ ptákem. Šlechta těmito nápadnými sněhobílými krasavicemi ozvláštňovala svá zámecká jezírka a teprve od druhé poloviny 20. století se labutě velké začaly výrazněji šířit. V současné době jejich stavy v Česku dosahují 600–700 hnízdních párů.

Labutě velké jsou částečně tažné, ale v poslední době nejčastěji zimují na našich nezamrzajících řekách. Navíc k nám na podzim a v zimě přilétají zimovat labutě ze severní Evropy, takže u nás obvykle tráví zimu tři až čtyři tisíce těchto úchvatných vodních ptáků. Průměrný věk labutě v přírodě je sedm let; za ideálních podmínek se však dočká mnohem pokročilejšího stáří. Seriózně jsou doloženy labutě, které se dožily úctyhodných padesáti let!

Nebezpečný otec rodiny

Labutě velké hnízdí jednou ročně v dubnu až v červnu. Vytvoří si mohutnou kupu z rákosu a proutí, kterou umístí na břehu blízko vody nebo přímo na vodě v hustých rákosinách. Samička pak do tohoto hnízda snese 5–8 špinavě bílých (nebo hnědožlutých) vajec, na nichž bez střídání samcem sedí 35–38 dnů. Mláďata si po vylíhnutí sama hledají potravu a doprovázejí rodiče nejméně dva měsíce.

V době hnízdění je samec silně teritoriální, odhání od hnízda i jiné vodní ptáky a chrabře brání hnízdo a později i vylíhlá mláďata proti všem vetřelcům, včetně člověka. Vypráví se, že labuťák utopil i plavce, který náhodně plaval okolo. Zda je to pravda, nebo výmysl, nevím. Skutečností však je, že statečný labutí rytíř je schopen utopit psa. Na nás vždy labutí samec v době výchovy mláďat útočí při fotografování a zastrašuje nás v typické póze s roztaženými křídly a nafouklým krkem. Tehdy se také ozývá výstražným syčením nebo zvukem „gajarr“. Jinak jsou labutě mlčenlivé, ostatně jejich anglický název zní Mute Swan, tedy němá labuť.

Vzácní zimní hosté

Vedle labutě velké u nás nepravidelně a nepočetně zimuje také labuť zpěvná (Cygnus cygnus), i když jednotlivé ptáky můžete na některých lokalitách výjimečně zastihnout i v létě. Labuť zpěvná je národním ptákem Finska a její obraz najdete i na jednoeurových mincích.

Ještě vzácnějším hostem je u nás labuť malá (Cygnus columbianus), která hnízdí v severní Eurasii a zimuje na pobřežích západní Evropy. V Česku se někdy na nezamrzlých tocích objeví jednotlivé exempláře tohoto nejmenšího druhu labutě. Naprostou raritou jsou pak na našich tocích labutě černé (Cygnus atratus), které pocházejí z Austrálie. Ptáci, kteří se objeví v Evropě, jsou jedinci, kteří ulétli chovatelům.

Mokré pečivo a „zamrzlé“ labutě

V zimním období ztrácejí labutě svou plachost a rády se nechávají lidmi krmit pečivem. Pokud se chcete této bohulibé kratochvíli také věnovat, měli byste vědět, že vodní ptáky můžete krmit jen pečivem, které je alespoň tři dny staré a nejlépe pečlivě vysušené. V opačném případě můžete ptákům způsobit zažívací potíže a ohrozit jejich dobrou kondici, kterou nutně potřebují na přežití v zimních slotách. Krmivo v žádném případě nesmí obsahovat plísně!

TIP: Člunozobec africký: Samotář z mokřadů s hrozivým pohledem

V zimě také často dochází k tomu, že lidé volají zvířecí záchranku k „zamrzlým“ labutím. Většinou se ale jedná o planý poplach: labutě si chrání před mrazem nohy a schovávají je ve svém peří – přitom leží na ledu. Při vyrušení však vyhledají nezamrzlou plochu. Samozřejmě i labuť může do ledu zamrznout, ale stává se to opravdu výjimečně.

  • Zdroj textu:

    časopis Příroda

  • Zdroj fotografií: Zdenka Prokešová

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Nejen alkohol, ale také rozbujelá prostituce a hazardní hry dennodenně trápily počestné občany Ostravy.

Historie

Nejstarší zobrazení lovu na světě.

Věda

Řada hotelů po celém světě dodržuje letitou tradici neoznačování pokoje s číslem třináct, některé dokonce přeskakují třináctku i v označení pater.

Zajímavosti

Výtrysk prachu a kamení z planetky Bennu letos 6. ledna

Vesmír

Také ve Francii musely po odchodu mužů zastat práci na poli ženy.

Válka

Kaňon je až 27 kilometrů široký a přes půl kilometru hluboký.

Příroda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907