Pelikán bílý: Majestátní symbol Dunajské delty

14.11.2016 - Jaroslav Vogeltanz

Předtím, než se Dunaj vlije do Černého moře, vytváří rozsáhlou deltu. Unikátní ekosystém je domovem obrovského množství rostlin a živočichů, z nichž k nejzajímavějším rozhodně patří majestátní opeřenec pelikán bílý

Hromadně na kutě -<p>Až s nadcházejícím šerem začali pelikáni organizovaně a postupně odlétat na nocoviště</p>
Hromadně na kutě -

Až s nadcházejícím šerem začali pelikáni organizovaně a postupně odlétat na nocoviště


Reklama

Naše cesta do dunajské delty začala ve správním městě Tulcea, kde se Dunaj dělí do tří velkých ramen. Mimoto se rozvětvuje do mnoha vedlejších říčních ramen a kanálů. Tato oblast je natolik spletitá, že pokud jsme chtěli z dostatečné blízkosti spatřit hlavní důvod naší návštěvy, důstojného opeřence pelikána bílého, museli jsme si opatřit zasvěceného průvodce.

Pramicí po deltě Dunaje

Měli jsme velké štěstí, neboť náš ornitologický kamarád Aleš znal vedoucího správy biosférické rezervace. Seznámili jsme se bez problémů, Titi se nás ujal a my doufali, že se snad dostaneme i do míst, která nejsou běžně přístupná turistům. V deltě je totiž vyznačeno 18 zón pod ochranou zákona, do nichž je vstup možný pouze na povolení.

Nastoupili jsme na motorovou pramici, vzali jsme jen nejnutnější věci a vše ostatní nechali v autě na hlídaném parkovišti. Z Tulce k moři je cesta dlouhá asi sto kilometrů a my byli v polovině této vzdálenosti pozváni na oběd na úzkém pruhu země u Titiho přátel. Nepřekvapilo nás, že hlavní chod se skládal z ryb, které jsou hlavním potravním zdrojem nejen pro mnohé místní opeřence, ale i pro lidi. Poobědvali jsme tedy rybí polévku a pečeného úhoře a pokračovali dál. Po několika dalších kilometrech nás čekal nocleh v domku Titiho maminky.

TIP: Dunajská delta aneb Ptačí ráj v jednom z nejvýznamnějších evropských mokřadů

Hned druhý den ráno jsme se s naším průvodcem domluvili, že bychom rádi vyjížděli ještě za tmy. Jak jinak zajistit, že uvidíme zvířecí obyvatele delty v co největším počtu? Titi napřed nedokázal pochopit, že chceme den začínat bez snídaně, ale nakonec akceptoval, že jídlo přijde na řadu až v době, kdy bude slunce hodně vysoko.

Školka malých pelikánů

Pojmout fotograficky deltu jako celek není možné pokud se nechystáte vydat knihu o několika stech stránkách. Jsou tu hnízdní kolonie volavek, kormoránů, ibisů, rybáků a obrovské množství mnoha dalších zajímavých zvířat a míst. Pro toto místo je však charakteristický jeden pták, kterého má Dunajská delta i ve znaku – pelikán bílý.

Mnohdy již z Tulci nebo ze širšího okolí delty lze tyto ptáky pozorovat, jak ve spirále krouží v obrovských výškách a mistrně využívají termiky. Z dostatečného nadhledu pak hledají vhodná jezera delty, kde je dostatek rybí potravy. Úživnost tohoto území je nepředstavitelná, vždyť ptáci zde denně zkonzumují 65 tun ryb.

Rádi bychom viděli i hnízdiště pelikánů, ale to bychom museli přijet v jinou roční dobu. Pelikáni totiž hnízdí v únoru a březnu. Teď v květnu jsou mláďata již velká. Cesta na hnízdiště trvá půl dne. Několik hodin se prodíráte rákosím a když jste několik metrů před cílem, malí pelikáni se seřadí do školky a zmizí. Ne, hnízdiště asi přece jen oželíme.

Kouzlo podvečerních minut

V dunajské deltě je z posledního sčítání 4 500 až 5 000 párů pelikánů bílých (Pelecanus erythrorhynchos) a asi 2 000 kusů vzácnějších pelikánů kadeřavých (Pelecanus crispus). Je to zdánlivě velké množství, ale na obrovských plochách delty Dunaje jde obrazně jen o větší pletací jehlici v kupce sena.

Při jedné z našich cest jsme ale měli štěstí. Při návratu na nocležiště Titi najednou vypnul motor a naznačil nám, abychom byli ticho. Chopil se bidla a opatrně posouval loď hustým rákosím. Po několika metrech se před námi objevil neuvěřitelný pohled – na jezeře byly snad dvě tisícovky pelikánů. Zřejmě o nás sice věděli, ale naše přítomnost je nijak neznepokojovala. Velmi opatrně jsme proto postupovali metr po metru blíž. Šlo o vzácný okamžik klidu a Titi přesně věděl, že pelikáni se dnes již nakrmili, teď se čistí a jen za pár dalších minut budou přelétat na svá nocoviště. Každopádně i náš průvodce byl trochu zaskočen tak velkým množstvím. Kouzlo skutečně trvalo jen několik minut, ptáci se ve skupinách začali těžkopádně zvedat z vodní hladiny a odlétali.

Deltu jsme opouštěli s příjemným pocitem, že jsme viděli mnohé z toho, co zde vůbec vidět lze. Zároveň jsme si ale říkali, že se někdy určitě vrátíme. Míjeli jsme výletníky na velkých parnících s reprodukovanou hudbou, kde se na stolech s čistými ubrusy chladilo šampaňské. Ti nám ale nevadili. Do těch nejskrytějších míst se nedostanou a v zásadě právě tihle turisté ekosystému neublíží a pro jeho záchranu přinášejí nejvíce peněz.


Dunajská delta, evropský přírodní ráj

Dunaj je po Volze druhou nejdelší řekou Evropy. Pramení v německém Schwarzwaldu a na délce 2 857 kilometrů protéká deseti státy, aby těsně před ukončením cesty v Černém moři, vytvořil jednu z nejzachovalejších říčních delt. Dunajská delta je od roku 1991 zapsána na seznam světového dědictví UNESCO. Její rozloha je 3 446 km2 a z toho je 2 733 km2 chráněno.

V tomto ojedinělém ekosystému jehož, 82 % leží na území Rumunska a zbytek patří Ukrajině, je možno vidět až 300 druhů ptáků, 150 druhů ryb, 1 200 druhů rostlin a celou řadu vzácných savců. Mezi jinými kočku divokou, vydru říční, šakala nebo třeba poslední velkou populaci norka evropského. Na celém území delty žije asi 15 000 obyvatel, převážně rybářů. Biotop se skládá z největšího rákosového porostu na světě, mokřadů a lužních lesů. Území delty je poměrně živým organismem, Dunaj do ní ročně přináší 55 milionů tun sedimentů, tento říční nános ji každým rokem rozšiřuje o 40 metrů.


Rodný list pelikána bílého

  • Vědecké pojmenování: Pelecanus erythrorhynchos
  • Mláďata: Samice snáší dvě až tři namodralá vejce. Při sezení se střídají oba rodiče. Mláďata se líhnou za 30–34 dnů. Líhnou se holá a rodiče je krmí natrávenými rybami, které jim nabízejí ze svého vaku. Malým pelikánům později naroste černé prachové peří a ve věku 14 týdnů jsou samostatní. Pohlavně dospívají ve 3 až 4 letech.
  • Dospělec: Váha dospělého ptáka se pohybuje do 15 kilogramů u samců a 9 kilogramů u samic. Dorůstá velikosti labutě, je asi 148–175 cm velký. Rozpětí křídel dosahuje až 295 cm. Zbarvení je skoro celé bílé, jen konce letek má černohnědé, vak žlutý a nohy růžové.
  • Sexuální svazky: Dospělí ptáci jsou monogamní.
  • Potrava: Dokáží zdolat ryby vážící přes jeden kilogram. Denně spotřebují 1–2 kilogramy ryb.
  • Populace: Nejblíže od nás hnízdí cca 4 000 párů v dunajské deltě v Rumunsku.
  • Věk: V přírodě se dožívají 12 až 14 let.
  • Nebezpečí: Největší hrozbu pro pelikány stále představuje ztráta přirozeného biotopu, uvíznutí v rybářských sítích, a pronásledování ze strany porybných, kteří pelikánům přisuzují velký úbytek ryb

Reklama

  • Zdroj textu:

    Příroda 5/2010

  • Zdroj fotografií: Jaroslav Vogeltanz

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Fragonardovy écorchés jsou k vidění v pařížské veterinární škole v Maisons-Alfortmezi. Exponátům samozřejmě dominuje Jezdec Apokalypsy, zaujme ale i tančící trojice lidských plodů či z kůže stažený muž svírající v ruce po vzoru biblického Samsona oslí čelist. (foto: Alamy)

Historie

Saint-Lô na snímku z 18. července 1944. (foto: Shutterstock)

Zajímavosti

Ukrajinské poprvé

Katedrála sv. Sofie v Kyjevě

Chrám známý též jako katedrála Svaté moudrosti vznikl v 11. století na popud knížete Jaroslava Moudrého. Vzorem se mu údajně stala byzantská Hagia Sofia a vedle mší se tam odehrávaly i ceremoniální obřady: Knížata Kyjevské Rusi ve svatostánku například přijímala cizí delegace. Momentálně jde o jednu z nejznámějších památek Ukrajiny a také o první pamětihodnost země, jež se dostala na seznam UNESCO. (foto: Shutterstock)

Zajímavosti

Magické lesy na turistickém chodníku Arakawa, jenž vede ke stromu Jómon sugi.

Příroda

I prověřené léky mohou překvapit

Věda

Kvasar H1821+643

Vesmír

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907