Legendární silnice: Route 66 se stala symbolem Ameriky

29.01.2020 - Jiří Sommer

Byť už dnes legendární Route 66 není nejfrekventovanější dopravní tepnou Spojených států, projet se po ní alespoň několik desítek kilometrů je pro každého téměř svátkem

<p>Dnes silnice číslo 66 slouží hlavně turistům a nostalgikům.</p>

Dnes silnice číslo 66 slouží hlavně turistům a nostalgikům.


Reklama

Obrovské území Spojených států amerických protíná v současné době hustá síť dálnic, spojujících východ se západem či sever s jihem. Nicméně zcela výjimečné postavení mezi nimi má ta, která nese dnes už tradičně historické označení – Route 66

Tato „Main Street of America“ byla od roku 1926 původní mezistátní cestou v americkém dálničním systému. Vznikla díky nutnosti rozšířit stávající dopravní sítě, neboť zejména na západě USA existovala do té doby jen nepřehledná změť cest, tratí, stezek a pěšin vytvořených Indiány a bílými přistěhovalci. Samozřejmě v době osidlování Arizony, Utahu, Nevady a Kalifornie pro osadníky s povozy taženými koňmi či mezky tyto stezky snad dostačovaly. S přeměnou dopravních prostředků na benzinový pohon už jednoduše ne. Žádná z tehdejších amerických cest navíc nespojovala kontinentální východ se západem a pochopitelně sílily požadavky na vybudování moderní dopravní transkontinentální tepny. Proto byl v roce 1921 přijat federální zákon o dálnicích a okamžitě bylo přikročeno k budování vytoužené nové spojnice. Dostala označení U.S. Route 66.

Napříč kontinentem 

Route 66 vedla z Chicaga (stát Illinois) přes Missouri, Kansas, Oklahomu, Texas, Nové Mexiko, Arizonu a Kalifornii, kde v Los Angeles končila. V době uvedení do provozu měla celkem téměř dva a půl tisíce mil, tedy zhruba čtyři tisíce kilometrů! Stala se americkou silnicí číslo jedna a tvrdí se, že prakticky každý Američan se po ní alespoň jednou za rok svezl.

Bohatě bývala využívána zejména ve třicátých letech 20. století, kdy jí „okupovaly“ kolony aut zchudlých farmářů, odjíždějících z krizí zničeného východu, aby v blahé naději našli lepší životní podmínky v „Golden State“, tedy v Kalifornii. Ale i za druhé světové války, kdy Američané museli přemisťovat svůj vojenský potenciál napříč zemí, se stala tato silnice i jakýmsi nepsaným symbolem amerického vítězného tažení ve válce. Když se pak západ USA stal v šedesátých letech oblastí zaslíbenou hippies a dalším svobodomyslně žijícím komunitám, byla sláva Route 66 opět oživena. Tehdy bylo na trase, kterou silnice vytyčovala, mnoho malých obchůdků, motelů, restaurací a benzinových pump, které tak dotvářely její kolorit a poskytovaly volné lásce bezpečné útočiště. 

Razantní nástup automobilismu v šedesátých letech 20. století způsobil, že tato silnice svými parametry postupně přestávala vyhovovat. Nový americký zákon o silniční dopravě z roku 1956 počítal s vytvořením husté sítě dálnic, které definitivně „pohřbily“ výraznější provoz na Route 66. Silnice totiž například vedla centry malých městeček, což výrazně omezovalo rychlý a plynulý provoz.  

Nový život pro asfalt

V současné době byla legenda mezi americkými silnicemi nahrazena pěti moderními mezistátními dálnicemi. To ovšem neznamená, že by ji z dopravního hlediska „vymazali“ z cestovní mapy USA. Řada dobrovolníků v různých místech ležících při silnici zakládá spolky na její záchranu, obnovují různé restaurace (pokud možno v původním stylu), staré ruční benzínové pumpy, poštovní stanice i historické značení.

TIP: Vpravo, nebo vlevo? Kdo jezdí po špatné straně silnice?

Navíc zde stále zůstávají celé kolonie parkujících trucků – obrovských tahačů a náhladních aut, se kterými se ty evropské mohou jen těžko měřit. Kamiony se vyznačují mohutnými předními kapotami a za kabinou řidiče je docela velký prostor, kde v době odpočinku mohou „piloti“ těchto těžkotonážních krasavců pohodlně přebývat. Trucky vypadají doslova jako modely náklaďáků, které se prodávají v hračkářstvích. Takový truck je navíc nejen druhým domovem, ale i vizitkou svého majitele – ti je proto mají je nádherně vyšperkované a barevně ozdobené. Koneckonců, někteří „rangem“ v nich tráví nejen většinu dní, ale pohříchu většinu svého života. 

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Kvůli nádoru nemohou tasmánští čerti žrát, a brzy tak hynou hlady. Vědci ale nedávno zjistili, že u některých ďáblů již tělo na rakovinu reaguje tvorbou protilátek.

Zajímavosti
Věda

Podle dat sondy InSight se Mars se třese více než Měsíc a o něco méně než Země.

Vesmír

Takarkori, jihozápadní Libye

Věda

Řada vojáků odmítla bojovat za císaře pána a místo nejisté budoucnosti na frontě raději dezertovala.

Historie

Hnízda hýlů mexických (Haemorhous mexicanus) přivedla zoology k závěru, že nikotin je v dlouhodobém horizontu škodlivý i ptákům

Příroda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907