Legie u Labe: Archeologové objevili v Německu 1 700 let staré římské tábory
Objev čtyř římských pochodových táborů v Německu a stovek drobných artefaktů vrhá nové světlo na málo známé vojenské tažení Římské říše do germánských oblastí u Labe na počátku 3. století n. l.
Archeologové v Německu objevili čtyři římské pochodové tábory a přibližně 1 500 artefaktů, které pocházejí z 3. století n. l. Nález poskytuje vzácný pohled na vojenské operace Římské říše hluboko na území, jež bylo tehdy obýváno germánskými kmeny a leželo mimo trvalou kontrolu Říma.
Ambiciózní expanze
Ve 3. století podnikala Římská říše opakované vojenské výpravy do oblasti dnešního Německa. Strategickým cílem bylo rozšíření římské moci směrem k řece Labi, která ústí do Severního moře a představovala důležitou dopravní i obchodní tepnu. Tyto snahy však narážely na tvrdý odpor germánských kmenů, jejichž odpor a útoky přispěly k hluboké krizi římské říše ve 3. století.
Nově objevené tábory představují hmatatelný důkaz těchto konfliktů – krátkodobé vojenské základny, které legie stavěly během tažení.
Dokonalá vojenská rutina
Římské tábory byly podle archeologů vysoce standardizované stavby, budované rychle a podle přesných pravidel. Typický pochodový tábor měl obdélníkový půdorys se zaoblenými rohy a byl obehnán příkopem a valem.
Z bran vedly hlavní cesty křížící se v pravém úhlu, které směřovaly do středu tábora. Právě zde stála principia – velitelství jednotky. Charakteristickým obranným prvkem pochodových táborů byl tzv. titulum – krátký úsek příkopu a valu umístěný před vstupní branou, který ztěžoval přímý útok nepřítele.
Hřebíky ze sandálů a mince císařů
Dva tábory byly identifikovány u města Aken, další poblíž Deersheimu a čtvrtý v oblasti Trabitz. Na jejich objevu se podíleli amatérští i profesionální archeologové, kteří využili letecké a satelitní snímky, terénní průzkum i cílené vykopávky. Klíčovou roli sehrály také detektory kovů, díky nimž se podařilo objevit obrovské množství drobných předmětů.
Mezi více než 1 500 artefakty výrazně převažují železné hřebíky. Mnohé z nich pravděpodobně pocházejí z vojenských sandálů – caligae – které nosili římští legionáři a pomocné jednotky. Tyto podrážkové hřebíky (hobnails) zajišťovaly lepší trakci při dlouhých pochodech, v náročném terénu se ale často uvolňovaly.
Zásadní roli při datování nalezených artefaktů sehrály objevené mince z druhé poloviny 2. a počátku 3. století, přičemž stáří potvrdily i radiokarbonové analýzy.
Zvláštní pozornost vzbuzuje denár císaře Marca Aurelia Severuse Antonina, známějšího jako Caracalla, nalezený v táboře u Trabitzu. Jde o nejmladší minci z celého souboru, což naznačuje, že tábor mohl vzniknout během Caracallova tažení do Germánie roku 213 n. l.
Zapomenutý konflikt na Labi
Historické prameny uvádějí, že Caracallova výprava byla namířena proti skupině označované jako Albani (Albanians), pravděpodobně pojmenované podle řeky Labe (lat. Alba) a žijící v její oblasti, nikoli proti Albáncům v dnešním etnickém smyslu. Nově objevené tábory tak mohou pomoci rekonstruovat průběh tohoto málo známého vojenského konfliktu, o němž se dochovalo jen minimum písemných zpráv.
Archeologický výzkum čtveřice lokalit zdaleka nekončí. Další analýzy mohou přinést nové poznatky o organizaci římských armád, jejich pohybu v nepřátelském území i strategii Říma v době hluboké imperiální krize. Každý hřebík ze sandálu a každá ztracená mince tak postupně skládají mozaiku příběhu, který se odehrál před 1 700 lety.
