Mamut jako stavební materiál: Jak pravěcí lidé zvládli extrémní klima poslední doby ledové?
Nový výzkum mamutích obydlí z dnešní Ukrajiny ukazuje, jak si lidé doby ledové dokázali ze zvířecích kostí a kůží vytvořit promyšlená a dlouhodobě využívaná útočiště v extrémním klimatu.
Přibližně před 18 000 lety, v době, kdy Evropa teprve vystupovala z nejchladnější fáze poslední doby ledové, si lidé na území dnešní Ukrajiny dokázali poradit s extrémními podmínkami překvapivě vynalézavým způsobem. V krajině, kde chybělo dřevo a teploty byly dlouhodobě pod bodem mrazu, si stavěli obydlí z kostí mamutů – zvířat, která pro ně byla nejen zdrojem potravy, ale i stavebního materiálu.
Pozůstatky těchto unikátních kostěných příbytků byly nalezeny u vesnice Mežyrič v Čerkaské oblasti, asi 110 kilometrů jihovýchodně od Kyjeva. Už při prvních vykopávkách v letech 1966–1974 archeologové zjistili, že nalezené kosti nejsou nahromaděny náhodně, ale tvoří promyšlené konstrukce připomínající základny obydlí. Přesto dlouho nebylo jasné, kdy přesně tyto stavby vznikly a jak dlouho sloužily – odhady se pohybovaly v širokém rozpětí od 19 000 do 12 000 let před současností.
Sezónní útočiště z mamutích kostí
Nový výzkum, publikovaný na platformě Open Research Europe, se pokusil tuto časovou nejistotu zúžit. Archeologové znovu analyzovali naleziště a zaměřili se na radiokarbonové datování kostí drobných zvířat, nalezených v bezprostřední blízkosti mamutích obydlí. Výsledky ukázaly, že největší známá stavba v Mežyriči vznikla zhruba mezi lety 18 323 a 17 839 před současností, tedy krátce po tzv. posledním glaciálním maximu – absolutně nejchladnějším období doby ledové.
Zajímavé je, že podle výpočtů mohla být tato stavba využívána až 429 let. Neznamená to však trvalé osídlení v dnešním smyslu slova. Spíše šlo o opakovaně využívané sezónní útočiště, kam se malé skupiny lovců a sběračů vracely, když to podmínky vyžadovaly. Obydlí byla především praktickým řešením přežití v nehostinném prostředí.
Konstrukce těchto přístřešků byla překvapivě sofistikovaná. Základy tvořily mamutí lebky a dlouhé kosti, zasazené svisle do země. Na ně navazovala dřevěná kostra, doplněná kůžemi menších zvířat nebo možná i březovou kůrou. Kly a velké ploché kosti byly kladeny na horní část konstrukce, kde sloužily jako závaží a ochrana proti větru. Každý přístřešek pravděpodobně obývalo pět až sedm lidí.
Uvnitř se odehrával každodenní život pravěkých lovců: opracování pazourků, zpracování kůží i porcování menších zvířat. Mamutí domy tak nebyly jen nouzovým úkrytem, ale plnohodnotným pracovním i obytným prostorem.
Ne všichni odborníci však nové datování přijímají bez výhrad. Francouzský archeolog François Djindjian upozorňuje, že k definitivním závěrům by bylo potřeba více radiokarbonových dat z různých částí naleziště.
Přesto studie jasně ukazuje, že lidé doby ledové byli mimořádně přizpůsobiví – dokázali využít i pozůstatky obřích zvířat k vytvoření architektury, která jim umožnila přežít jedny z nejtvrdších klimatických podmínek v dějinách lidstva.
