Metropole, které jdou ke dnu: Potápějící se Manila a americké New Orleans

11.11.2018 - Kateřina Helán Vašků

Horkým kandidátem na vymizení z map je filipínská Manila, která má podle posledního sčítání z roku 2015 okolo 13 milionů obyvatel. Pod hladinou ale mizí i například americké New Orleans

<p>Takto vypadalo New Orleans poté, co se přes něj v roce 2005 přehnal hurikán Katrina.</p>

Takto vypadalo New Orleans poté, co se přes něj v roce 2005 přehnal hurikán Katrina.


Reklama

Filipínská Manila patří k nejhustěji osídleným metropolím světa a chlubí se i jednou z nejrychleji rostoucích ekonomik. V poslední době se ovšem přidalo také jedno alarmující „nej“: Manila se zařadila mezi nejrychleji se potápějící městské aglomerace a podle odhadů tamní hladina do roku 2050 vystoupá o dalších 50 centimetrů.

Až do 60. let minulého století přitom podobnému vývoji nic nenasvědčovalo. Jistě s ním nepočítal ani Ferdinand Marcos, jenž v letech 1965–1985 zastával post prezidenta Filipínské republiky. Pod jeho vedením započala rozsáhlá industrializace země, spojená s výstavbou velkých měst. Jenže „hra na boha“ si záhy vyžádala svoji daň a nejvíc to pocítila právě Manila. Výsledky studie národní mapovací služby NAMRIA ukázaly, že za postupné potápění metropole může překotná výstavba. Mrakodrapy, administrativní budovy i domy vyrostly příliš rychle a ve zcela nevhodných oblastech, náchylných k povodním. Od 60. let tam tudíž průměrná mořská hladina stoupala nejrychleji na světě. 

Velkým problémem zůstává i skutečnost, že k záplavám a propadům půdy nedochází pouze ve městě, nýbrž také v přilehlých lokalitách. „Když se potápí země kolem zálivu Manila Bay a hladina moře stoupá, záplavy se nešíří jen v metropoli, ale i v okolních provinciích,“ vysvětluje Greg Bankoff z novozélandské Auckland University. Nejhorší scénář pak skutečně naznačuje, že pod hladinou zmizí spolu s Manilou rovněž blízká města či celé rozsáhlejší oblasti.

Do ulic ve člunu 

Situace v Manile je alarmující už nyní: Prakticky každý silnější déšť vyvolá povodně, jež ochromují dopravu a městskou infrastrukturu. Lidé si dokonce již zvykli a přizpůsobili se – při menších záplavách, které obvykle opadnou do dalšího dne, vyplouvají do ulic v domácích člunech. 

Silnější tropické bouře mají ovšem podstatně větší dopad a město se z nich vzpamatovává déle. Například při povodních v roce 2009 se ocitlo pod vodou téměř 80 % metropole. V některých částech voda vystoupala až do výšky 7 metrů a životem zaplatilo 464 lidí. Přes 300 tisíc obyvatel muselo opustit domov a živel zničil úrodu bezmála na 130 000 ha zemědělské půdy.  

Studie Světové banky nicméně naznačila, že nepříznivý fenomén bude v Manile pokračovat navzdory faktu, že vláda již před desítkami let zakázala odčerpávání podzemních vod pro projekty infrastruktury. Potenciální přírodní katastrofa se ovšem netýká pouze metropole a přilehlých oblastí, nýbrž celých Filipín. Podle průzkumu banky HSBC, jenž zahrnul 67 států, je ostrovní země po Indii a Pákistánu nejvíc ohrožena globálními změnami. Proto se velmi angažuje v ekologických snahách: Zavázala se například, že do roku 2030 sníží emise uhlíku o 70 %, čehož chce docílit úspornými opatřeními v energetice, dopravě, lesnictví i průmyslu. 

Pohroma v kolébce jazzu

Hrozbě potopení však zdaleka nečelí jen velká asijská pobřežní sídla. Řadu měst, která obyvatelům doslova mizí pod nohama, najdeme také USA. Zatím nejpalčivěji se problém dotýká New Orleans v Louisianě, kde žije přibližně 400 tisíc obyvatel. 

I v jeho případě je částečně na vině geografická poloha: Město leží v průměru 2 metry pod úrovní mořské hladiny a ze všech stran ho obklopuje voda – jezero Pontchartrain na severu, jezero Borgne na východě, na západě mokřady a bažiny a na jihu delta Mississippi. „V suchu“ jej udržují jen masivní hráze a potenciální riziko znamenají prakticky jakékoliv dešťové srážky, které je třeba odčerpat. Ne vždy se to však daří: Naposled se situace vymkla kontrole v roce 2005, kdy metropoli zasáhl hurikán Katrina a připravil o život 1 500 lidí.

Dřív si s rostoucí hladinou poradila příroda: Přirozené záplavy se kompenzovaly ukládáním říčních sedimentů a obnovou půdy z rozkládajících se odumřelých rostlin a živočichů. Lidé však v místě postupně vystavěli hráze – právě v New Orleans vyrostl jeden z největších takových systémů na světě. Jenže řešení si vyžádalo svou daň: Stěny sice zamezily přístupu vody, ale současně brání přirozenému ukládání sedimentů, a tedy rozšiřování půdy. 

Klimatičtí uprchlíci 

Jak ukázala nedávná měření NASA ve spolupráci s University of California a Louisiana State University, v posledních dekádách se celý proces zrychluje. Město klesá v průměru o 2 centimetry ročně a v některých oblastech jde až o 5 centimetrů. Hlavní příčina alarmující situace však tkví v odčerpávání podzemní vody a v rozsáhlé průmyslové činnosti ropných a plynárenských společností. Nejvíc se totiž půda propadá právě ve výrazně průmyslových lokalitách. 

TIP: Kdy zmizí indonéská Jakarta pod hladinou oceánu?

Louisiana patří k regionům USA, které budou klimatickými změnami postiženy nejcitelněji. Jen za uplynulých 90 let přišla o 5 000 km², což zhruba odpovídá rozloze Bali. Například tamní ostrov Isle de Jean Charles ztratil od roku 1955 kvůli erozi a stoupající hladině 98 % území. Jeho někdejší obyvatelé se tak stali prvními americkými klimatickými uprchlíky: Museli přesídlit na pevninu, což přišlo vládu v přepočtu téměř na miliardu korun. Problém s potápěním ovšem řeší i hlavní město: Washington se má během dalších 100 let propadnout bezmála o 15 centimetrů.

  • Zdroj textu:

    100+1 zahraniční zajímavost

  • Zdroj fotografií: Shutterstock, Profimedia

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Útok na Pearl Harbor byl překvapivý úder japonského císařského námořnictva proti námořní základně Spojených států amerických v Pearl Harboru na Havajských ostrovech v neděli ráno 7. prosince 1941 (8. prosince v Japonsku).

Válka

Planeta obíhá kolem žhavého odhaleného jádra hvězdy podobné Slunci v malé vzdálenosti a její atmosféra je neustále rozrušována silným ultrafialovým zářením. Uvolněný plyn se formuje do disku kolem hvězdy a nakonec dopadá na povrch bílého trpaslíka.

Vesmír

Král ptáků přilétá 

Kategorie: Chování – ptáci
Autor: Audun Rikardsen, Norsko
Název: Přistání orla

Snímek z bezprostřední blízkosti mohl Nor Audun Rikardsen pořídit jen díky tomu, že nedaleko svého domu umístil na starou větev fotopast a naučil tam dravce sedat s využitím nastražené mršiny. Trvalo tři roky, než se mu podařilo zachytit dokonalý obraz. 

Zajímavosti

BolaWrap sváže člověka do vzdálenosti až 7,6 metru

Věda

Hadice na mořské houbě

Hadice (Ophiuroidea) patří mezi ostnokožce (Echinodermata). Tito mořští živočichové se živí detritem a nejčastěji mají velikost kolem tří centimetrů. Existují ovšem i druhy dorůstající až 60 cm. Sexuálně dospívají ve dvou letech života a dožívají se pěti let. Můžete na ně narazit ve všech mořích světa až do hloubek šesti kilometrů. Některé druhy dokáží tolerovat i brakickou vodu. Stejně jako příbuzné hvězdice mají úžasnou schopnost regenerace.

Příroda

Vilém II. Pruský (vpravo) měl k hraběti Eulenburgovi velmi blízký vztah.

Historie

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907