Potápějící se metropole: Kdy zmizí indonéská Jakarta pod hladinou oceánu?

Indonésie Více informací

Za posledních 100 let stoupla hladina moří průměrně o 20 cm. Pokud se bude situace vyvíjet stejným tempem a nepřijmeme potřebná ekologická opatření, lze nárůst o dalších 20 cm očekávat již v průběhu následujícího půlstoletí. Hrozba zaplavení či úplného potopení se ale zdaleka netýká jen malých bezvýznamných ostrovů uprostřed oceánu. Celé dvě třetiny populace planety – tedy přes 2,5 miliardy lidí – totiž žijí ve vzdálenosti do 100 km od pobřeží. 

Nedávný výzkum badatelů z newyorského Institute for Demographic Research ukázal, že smrtící povodně vyvolané globálním oteplováním potenciálně ohrožují asi 634 milionů osob. Záplavy i poklesy půdy vedoucí k postupnému potopení zůstávají strašákem pro řadu pobřežních metropolí, počínaje japonskou Ósakou přes čínskou Šanghaj až po New York. Devět z deseti největších měst světa (výjimkou je Rio de Janeiro) se nachází na hranici oceánu.

Jakarta mizí z map 

Nejhoršímu ohrožení čelí indonéská Jakarta s víc než 30 miliony obyvatel a druhá největší městská aglomerace na světě. Za posledních 30 let se tam hladina moře zvedla o 3 metry a nebezpečný vývoj pokračuje: Město se potápí dál, v některých částech až o 25 cm ročně. Příčinu však nelze spatřovat jen v globálním oteplování – důvodem je také poloha metropole: Stojí totiž na bažinaté půdě a navíc skrz ni protéká hned 13 řek. 

Podle mnoha odborníků ovšem hraje nejvýznamnější roli fakt, že většina jakartských domácností nemá přístup k dodávkám městské vody a spoléhá se na studny. A právě odčerpávání podzemních zdrojů katastrofální situaci ještě zhoršuje: Vede totiž k dalším propadům půdy. Ve městě navíc v daném ohledu neexistují prakticky žádné regulace a administrativa nerozlišuje, zda vodu čerpají běžní obyvatelé, nebo velká obchodní centra. 

Zeď, nebo zmírňování? 

Aby se podařilo nejhorší scénáře zvrátit, je podle odborníků v prvé řadě nutné zajistit pro obyvatele metropole alternativní dodávky pitné vody a zabránit dalšímu zvyšování hladiny. Ve hře je sice hned několik inženýrských projektů, otázkou však zůstává, kdy a s jakým výsledkem se je podaří spustit. 

Velké naděje se vkládaly do vybudování 32 km dlouhé zábrany v Jakartském zálivu. S výstavbou umělé laguny přezdívané Great Garuda, v přepočtu za 900 miliard korun, by pomohlo Nizozemsko a Jižní Korea a výsledkem mělo být snížení hladiny a odpuštění části městských řek. Opatření sice problém neřešilo definitivně, usnadnilo by však zvládání častých povodní. Loni v prosinci nicméně indonéská vláda oznámila, že se projekt ruší. Jak uvedl specialista Adang Saf Ahmad, místo stěny přijdou ke slovu „minimalistické kroky“ ve zmírňování záplav. V současnosti není jasné, co konkrétně to znamená, ale podle Ahmada sleduje vláda jediný cíl – „udržet Jakartu mimo povodně“.

Balancování na hraně 

Podle některých specialistů by navíc umělá zeď za velké peníze jen na 20–30 let oddálila nevyhnutelné, tedy kompletní potopení města. Jak vysvětluje nizozemský hydrolog Jaap Brinkman: „Existuje pouze jediné řešení, a to naprostý zákaz čerpání podzemní vody.“ Přijmout tak restriktivní opatření indonéské úřady váhají, podle odborníků jim však mnoho času nezbývá. Heri Andreas, specialista na propady půdy z Institut Teknologi Bandung, tvrdí, že je úplné potopení Jakarty naprosto reálné: „Podle našich výpočtů bude do roku 2050 asi devadesát pět procent města pod vodou.“ 

TIP: Ohrožená planeta: Kdo jsou největší hříšníci světa

Zatím se metropole dál nezadržitelně noří pod hladinu a balancuje na hraně katastrofy, kterou může spustit v podstatě cokoliv – náhlé protržení hráze, extrémní bouře, ale i dlouho trvající silné deště. Pokud by některá ze zmíněných situací v tuto chvíli nastala, oběti na životech by se počítaly ve stovkách tisíc.