Fenomén polospícího mozku: Náměsíčnost pohledem neurovědců
Náměsíčnost představuje fascinující přechodný stav mezi hlubokým spánkem a bdělostí, kdy mozek zůstává částečně „offline“, zatímco motorické programy těla jsou stále aktivní. Jak náměsíčnost vzniká a co se děje v těle náměsíčníka?
Náměsíčnost neboli somnambulismus patří mezi parasomnie, tedy neobvyklé chování vyskytující se během spánku. V normálním spacím cyklu se střídají fáze REM, kdy se oči pod víčky pohybují, mozek je výrazně aktivní a zdají se nám sny; a NREM, kdy centrální orgán odpočívá a činnost celého těla se utlumuje – tj. hluboký spánek. A právě tehdy k náměsíčnosti dochází.
Noční výlety
Dotyčný je pak v jakémsi přechodném stavu mezi spánkem a bdělostí, kdy se aktivuje motorický systém, ale vědomí zůstává zamlžené, takže si somnambul své jednání obvykle nepamatuje. Člověk s „polospícím“ mozkem, ale s aktivním tělem může chodit, pohybovat předměty, a dokonce i řídit auto nebo se vydat na průzkum okolí. Typické jsou otevřené oči, ovšem nepřítomný pohled, přičemž taková epizoda může trvat několik minut i déle a mnozí náměsíčníci se po ní sami vrátí do postele.
Přesné příčiny náměsíčnosti vědci dosud neznají, větší sklony k ní však podle nich mohou být dědičné. Mezi další faktory patří především nedostatek spánku či jiné stavy, jež ho ovlivňují, včetně spánkové apnoe a syndromu neklidných nohou. Roli může hrát i dlouhodobý stres, alkohol nebo některé léky. Podařilo se také prokázat, že k somnambulismu jsou mnohem náchylnější děti – zřejmě proto, že se jejich mozek stále vyvíjí a ve fázi hlubokého spánku tráví víc času.
