Mezi mlýnskými kameny: Finsko proti Sovětskému svazu a Německu (4)

12.10.2021 - Miroslav Mašek

V severním sektoru východní fronty vznikla v roce 1944 spletitá situace. Finové zůstávali pasivní a usilovali o ukončení spojenectví s třetí říší. Stalin se chtěl primárně zbavit Wehrmachtu, ovšem měl zálusk i na finská území. A Němci dělali vše pro to, aby Helsinky neuzavřely s Moskvou separátní mír

<p>Lyžaři finské armády vztyčují vlajku na umělém ostrově Treriksröset, kde se sbíhají hranice Finska, Švédska a Norska, 27. dubna 1945.</p>

Lyžaři finské armády vztyčují vlajku na umělém ostrově Treriksröset, kde se sbíhají hranice Finska, Švédska a Norska, 27. dubna 1945.


Reklama

Němci ani Finové mezi sebou nechtěli bojovat. Velitelé proto vynaložili značné úsilí, aby dohodli rozumný harmonogram pokojného vyklizení Laponska za víceméně předstíraných bojů coby divadla pro moskevské diváky. V praxi ale takové řešení naráželo na rozdílné představy a vývoj ovlivnila i změna v německém velení. Eduard Dietl zahynul 23. června 1944 při letecké nehodě a jeho nástupcem se stal generálplukovník Lothar Rendulic – nekompromisní vykonavatel Hitlerových rozkazů.

Právě on se podílel na eskalaci konfliktu známého jako laponská válka. Rendulicova armáda sestávala ze dvou uskupení – generál Emil Vogel s XXXVI. sborem držel pozice u Sally, jižněji se nacházel XVIII. sbor generála Friedricha Hochbauma. Jeho divizní skupina Kräutler se 6. horskou divizí SS stála u Kiestinki, zatímco 7. horská divize o 100 km jižněji poblíž Uchty. Evakuace začala 3. září a Rendulic vycházel z předpokladu, že Rudá armáda bez ohledu na závazky vtrhne na finské území. Proto jednal tak, jako by už operoval na nepřátelské půdě. 

Proti všem

Než stihl Rendulic zajistit své pozice proti Sovětům i Finům, zaskočila jej 7. září u Korya ofenziva Rudé armády. Na německou morálku měly masy T-34 zdrcující dopad a XXXVI. sbor musel opustit linii, kterou držel už od roku 1941. Rudoarmějci ovládli silnici do Sally a Voglovi se jen se štěstím podařilo uniknout na západ. Poté mu Rendulic nařídil krýt ústup XVIII. sboru na sever, což generál splnil, a 24. září se stáhl směrem k laponské metropoli Rovaniemi.

U Sally sovětské pronásledování k německému překvapení ustalo a XVIII. sboru se s nízkými ztrátami podařilo dosáhnout předválečných finsko-sovětských hranic. V jižním Finsku byla evakuace završena 13. září, jenže pak slibnou situaci přerušily dvě německé chyby. Kriegsmarine zaminovala finské námořní trasy a Wehrmacht v noci na 15. září zahájil operaci Tanne Ost – pokus o obsazení ostrova Suursaari, který sloužil jako brána do Finského zálivu.

Finové přitvrzují

Výsadek 2 700 mužů skončil debaklem a absurdnost laponské války dokládá zásah sovětského letectva, jehož bombardéry se zapojily do obrany. Finové bitvou dokázali Stalinovi, že neváhají vůči Wehrmachtu použít sílu, avšak ponižující německá porážka zmrazila pokusy o spolupráci. Mannerheim pochopil, že při vytlačování bývalého spojence bude muset postupovat tvrději, a pověřil tímto úkolem svého nejschopnějšího velitele generálplukovníka Hjalmara Siilasvua (na snímku vpravo). Ten dostal obrněnou divizi, tři pěší divize i dvojici brigád a záhy přišel s odvážným plánem.

Výsadek poblíž švédských hranic a pozemní úder na Kemi by odřízly skupinu Kräutler a uzavřely Němcům hlavní cestu z Laponska. Příslušníci 11. pluku se začali vyloďovat 1. října nedaleko obce Tornio. Přes urputný německý odpor dobyli nádraží a zahájili postup na Kemi. Rendulic nemohl zasáhnout, protože v sektoru působily jen čtyři německé prapory. Pokusil se alespoň přisunout posily v podobě tankové roty a lyžařské kulometné brigády. Také Siilasvuo se rozhodl vyloděné útvary posílit a diverzní akce se proměnila na rozsáhlou operaci.

Tlak z obou stran

Ani jedna strana nehodlala prodat kůži lacino a 3. října se u Tornia střetly tři finské a tři německé bataliony. Ačkoliv se Wehrmacht těšil podpoře tanků, protivník nápor odrazil. Boj rozhodl až příjezd finské 11. divize, která obsadila Tornio a vyčistila okolní silnice. Poté Finové zahájili útoky na izolovaná uskupení nepřítele, jenže mnoha Rendulicovým vojákům se podařilo uprchnout. Porážka u Tornia ukázala Berlínu, že postupné stahování vystavuje Rendulicovy jednotky přílišnému nebezpečí, a Hitler nařídil evakuaci z Laponska urychlit.

V některých částech bojiště se Němcům dařilo lépe a 7. horská divize se bránila tak úspěšně, že umožnila XXXVI. sboru ústup z pozic u Sally. Laponská válka už probíhala jako skutečný konflikt znepřátelených stran a další olej do ohně přiléval Stalin, který 16. října vyzval Mannerheima k zintenzivnění postupu proti Němcům. Maršál znepokojený výhrůžkami rozkázal 3. divizi obsadit Muonio a 6. divizi poslal do Kemijärvi.

Konečně mír

Oddíly se měly pohybovat co nejrychleji, aby cílů dosáhly dříve než útvary Rudé armády čekající na příležitost. Finský postup už však nedosahoval očekávaného tempa a projevily se zásobovací potíže, únava, demoralizace i počínající demobilizace. Boje z většiny utichly začátkem listopadu, kdy se Wehrmachtu podařilo Finy opět zpomalit a přiblížit se k norským hranicím. V severovýchodním Laponsku Němci opustili Finsko 25. listopadu, k posledním střetům došlo 28. listopadu u Karesuando, načež Wehrmacht přerušil s nepřítelem kontakt a zakopal se u řeky Lätäseno. Zde 7. horská divize vydržela až do ledna 1945, kdy se stáhla od norsko-finské hranice. Poslední němečtí vojáci, kteří bránili norský Lyngen a jejichž pozice zasahovaly i do Finska, opustili zemi 25. dubna.

TIP: Nechtěný konflikt mezi soby: Laponská válka mezi Finskem a Německem

Za vytlačení někdejšího spojence zaplatilo Finsko obrovskou cenu. Polovina sobů – tak důležitých pro obživu laponského obyvatelstva – byla vybita a třetina budov v Laponsku lehla popelem. Ztráty vojáků odrážely specifické okolnosti konfliktu a nedosáhly enormní výše. Finové odepsali 770 padlých, 260 nezvěstných a 2 900 raněných, Rendulic pozbyl 1 200 mrtvých a 2 000 raněných.  

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Inspektor Izraelského památkového úřadu s objeveným mečem.

Věda

Tropické cyklóny dostávaly jména už před několika staletími. Bouře byly tehdy pojmenovávány podle míst, kde působily velké škody nebo podle svatých.

Zajímavosti

Koncept lunární motorky Tardigrade.

Vesmír

Všemi barvami hrající kopce Aktau v NP Altyn-Emel jsou tvořeny měkkými sedimenty

Příroda
Historie

U Tannenbergu Rusové ztratily desetitisíce mužů, ale tisk bitvu označil za pouhý lokální neúspěch.

Válka

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907