Milovaný i vysmívaný: Jaký byl posmrtný obraz Františka Josefa?

11.01.2020 - Redakce Kauzy (extra Historie)

František Josef I. vládl tak dlouho a ovlivňoval životy tolika lidí, že se jeho osoba a její odkaz v nejrůznějších podobách musely promítnout do díla mnoha umělců či vědců. Ti čeští bývali za císařova života loajální, po rozpadu monarchie ovšem rychle otočili

<p>František Josef I. se proměnil z dobrotivého mocnáře v cizího a neschopného panovníka.</p>

František Josef I. se proměnil z dobrotivého mocnáře v cizího a neschopného panovníka.


Reklama

Do hodnocení života a panování předposledního rakousko-uherského panovníka se samozřejmě promítaly proměny doby a zejména proměny politické situace. Zejména zřetelné to bylo u českých umělců a intelektuálů, kteří se v době existence Rakousko-Uherska netajili věrností císařovi a jeho říši. A nebyla to záležitost jen spisovatelů a básníků, ale také předních českých skladatelů, jako například Bedřicha Smetany, či výtvarníků, kupříkladu Josefa Mánesa. Mnozí svůj pohled a svá hodnocení po zániku monarchie zásadním způsobem změnili. 

František Josef I. se proměnil z dobrotivého stařičkého mocnáře v cizího a v tom lepším případě senilního a neschopného panovníka. Trvalo dlouho, než se tento obraz změnil. Víme, že císař samozřejmě nebyl ani ideálním, ani dokonalým vladařem, měl řadu chyb a nedostatků a dopustil se mnoha omylů, které měly tragický dopad právě proto, že se jich dopustil člověk v jeho postavení.

Ale také se zasloužil o to, že obyvatelé Čech, Moravy a Slezska mohli žít ve státě, který vytvořil jejich demokratické tradice, jež nedokázalo zničit ani čtyřicet let komunistické totality, a který našim předkům chtě nechtě umožnil, aby se prosadili jako sebevědomý národ, jenž se mohl směle rovnat s ostatními obyvateli Evropy.

Zájem bulváru

Po rozpadu Rakousko-Uherska se tato říše samotná, Habsburkové obecně a František Josef I. konkrétně, stali tématem, o kterém se nepsalo skoro vůbec. Češi jakoby se styděli za svoji loajalitu, kterou k podunajské monarchii a panující dynastii zachovávali velmi dlouho. Motem doby se stalo heslo „Odrakouštit!“, které se první československý prezident T. G. Masaryk snažil uvést do života.

Navíc možná restaurace vlády Habsburků, ať již v Rakousku či Maďarsku, představovala pro československou zahraniční politiku po dlouhou dobu reálnou hrozbu. Proto se také v meziválečném období takřka nesetkáme s nějakou seriózní historickou prací, která by se pokusila popsat vývoj české společnosti pod vládou Habsburků, o biografii věnované Františku Josefovi I. ani nemluvě.

Domácí nakladatelství raději vydávala publikace lehce skandální a s bulvárním nádechem, u nichž bylo možno očekávat čtenářský úspěch a následný zisk. Velké popularitě se těšily knihy o ne zcela objasněné smrti korunního prince Rudolfa. Tak již v roce 1918 vyšly paměti hraběnky Larischové, nazvané Moje minulost, které různými spekulacemi přiživovaly zájem široké veřejnosti. A v roce 1924 byla v Praze vydána slátanina jistého Jana Bendy Láska ženy trůny boří s podtitulem Příčiny a smrt rakouského prince Rudolfa

Očima pamětníků

Svou trochou do mlýna ovšem spěchali přispět i různí „republikáni“, kteří Rakousku oddaně sloužili do poslední chvíle. Generál československé justiční služby Jaroslav Kunz vydal počátkem dvacátých let paměti Za černožlutou oponou, které nesly podtitul Z vídeňských vzpomínek, v nichž popisoval, samozřejmě s nezbytným protihabsburským ostnem, své zkušenosti z doby, kdy působil jako předseda posádkového soudu ve Vídni (leden 1915 – říjen 1918). Tentýž autor později ještě napsal knihy Na dvoře habsburském či Náš odboj v zrcadle rakouské vojenské justice, které se ani nesnažily o objektivní pohled na tuto dobu.

TIP: František Josef I. nesnášel novoty a zklamal Čechy

Velké popularitě se těšily vzpomínky různých osobností, nějakým způsobem spojených s císařským dvorem. Patří k nim zejména knihy arcivévody Leopolda Ferdinanda Toskánského, kterého František Josef I. vyloučil z rodu a který pak pod občanským jménem Leopold Wölfling dožil ve velké nouzi. Aby si materiálně ulehčil, napsal několik knih pamětí, například Habsburkové ve vlastním zrcadle. Životní vzpomínky, které vyšly v Praze bez udání roku vydání, Poslední Habsburkové z roku 1924 a zejména Z arcivévody hokynářem, které se staly ve své době bestsellerem. 

Stejné popularitě se těšily Paměti komorníka císaře Františka Josefa I., které napsal císařův komorník Evžen Ketterl a které podávají laskavé svědectví o předposledním císaři a jeho době.

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Nejistá budoucnost? Ani po skončení karantény nejeví ekonomika žádné známky ozdravení.

Zajímavosti
Revue

Alžběta byla nejen věrně oddanou společnicí knížete, jeho ženou i rádkyní, přímluvkyní žádajících, ale také schopnou vůdkyní a bojovnicí, bez níž by se její muž kníže Bedřich v bouřlivé době konce 12. století jen těžko udržel na trůně.  

Historie

Vylovený první stupeň rakety Electron.

Vesmír

Vpravo jedna ze zkoumaných Da Vinciho kreseb.

Věda

Lemur kata (Lemur catta) je zřejmě nejznámějším druhem patřícím do čeledi denních lemurů. Tito lemuři žijí v jihozápadní části ostrova Madagaskar.

Příroda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907