Mívali jsme v minulosti dva spánky za noc? A budeme tak opět spát?

22.07.2016 - Stanislav Mihulka

Pro mnoho lidí by bylo přirozené spát dvakrát za noc, s delší přestávkou


Reklama

Asi tak třetina lidí má problémy udržet se ve spánku po celou noc. Pro mnoho z nich je to velmi stresující. Zároveň se ale objevují důkazy, že v minulosti bylo normální spát během jedné noci dvakrát s delší přestávkou.

Do postele dvakrát za noc

Existenci přerušovaného spánku potvrzuje celá řada záznamů z lékařských textů, deníků nebo různých zpráv, z celé řady různých kultur – od Evropy až po kmeny původních obyvatel jižní Ameriky.

Antropologové zjistili, že v předindustriální Evropě bylo úplně normální spát dvakrát za noc. Lidé se obvykle odebrali ke spánku po setmění, po několika hodinách se vzbudili, hodinu až dvě zůstali vzhůru, a pak šli opět spát až do svítání.

TIP: Jsme přeborníky v rychlém spánku. Kam se na nás hrabou ostatní primáti

Tento styl spánku se podle vědců začal vytrácet koncem 18. století. Začaly s tím horní vrstvy v severní Evropě. Současné experimenty ale napovídají, že dva spánky jsou pro řadu lidí přirozené, a že to má původ v naší biologii. Podle některých názorů bychom se k tomu stylu spaní opět mohli postupně navracet.

  • Zdroj textu:

    IFL Science, The Conversation

  • Zdroj fotografií: Wikimedia Commons

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Spisovatel pečlivě budoval svou image dobrodruha. Vpravo Karel May (1842–1912) jako Old Shatterhand, vlevo na snímku z roku 1905.

Zajímavosti

Červené světlo pomáhá stárnoucím očím

Věda

Ledoví obři Uran a Neptun

Vesmír

Na sklonku života pobýval Václav Eusebius v Roudnici nad Labem.

Historie

Původně Messerschmitt Bf 109, později Avia S-199, která se v roce 1948 dostala do Izraele a bojovala v izraelsko-arabských válkách

Válka

Horal každým coulem

Symbolem horolezectví a života ve vyšších nadmořských výškách by mohl být jak divoký (Bos mutus) a jeho domestikovaná forma jak domácí (Bos grunniens)Tento mohutný sudokopytník s dlouhou srstí obývá oblasti střední Asie a žije v nadmořských výškách až kolem 5 500 metrů nad mořem (nepotvrzené údaje uvádí i 6 100 m n. m.). Díky velmi dobře tepelně izolující srsti a mnoha dalším adaptacím pro život na vysokohorských loukách a náhorních plošinách byl tento druh skotu ceněn již ve starověku. Dodnes je domestikovaná forma jaka využívána šerpy k vynášení zavazadel horolezcům v Himálaji. Jak přitom není žádný střízlík – velcí samci přesahují hmotnost jedné tuny a v plecích mohou dosáhnout výšky 2,2 metru. Samice jsou v porovnání se samci asi o třetinu menší. Také domestikovaní jaci zdaleka nedosahují velikosti svých divokých předků, samci váží maximálně 580 kilogramů.

„Nízkohorská“ nemoc

Mezi adaptace, které jakům umožňují obývat nehostinné prostředí vysokých horstev, patří celkově větší plíce a srdce, než jaké má skot žijící v nížinách. Tito kopytníci mají také lepší schopnost přenosu kyslíku v krvi díky fetálnímu hemoglobinu, který u nich zůstává aktivní po celý život. Jaci jsou tak dobře přizpůsobeni svému prostředí, že v nížinách poměrně rychle hynou! Ohrožují je zde běžné nemoci a teploty nad 15 °C.

Příroda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907