Mohly v minulosti ovlivnit pozemské klima průlety cizích hvězd?
Ačkoliv se průlety cizích hvězd Sluneční soustavou jeví jako potenciální spouštěče klimatických zvratů na Zemi, nová studie ukazuje, že jejich vliv byl za posledních 56 milionů let nejspíš zanedbatelný.
Sluneční soustava a její okolí vypadá na první pohled velmi stabilně. Planety v poklidu obíhají kolem Slunce po stabilních drahách a ostatní hvězdy jsou dostatečně daleko. Zdání ale klame – hvězdy v Mléčné dráze se neustále pohybují, a týká se to i oblasti Sluneční soustavy. Změnila by se křehká rovnováha Sluneční soustavy, pokud by do ní zavítala jiná hvězda? A jaký vliv by taková návštěva měla pro klima na Zemi?
Blízké setkání s cizí hvězdou
Jedním z nejdiskutovanějších klimatických zlomů v geologické historii je paleocénně-eocénní teplotní maximum (PETM) před 56 miliony let. Tehdy se teplota na Zemi zvýšila o 5 až 8 °C, planeta se dusila v obrovském množství uvolněného uhlíku a došlo k masivním ekologickým změnám – některé mořské organismy vyhynuly, tropické pásmo se rozšířilo směrem k pólům a objevili se první zástupci primátů.
O příčinách tohoto zlomového oteplení se vědci přou dodnes. Ve hře jsou vulkanismus, metan-hydrátové výbuchy, dopady komet nebo i změny oběžné dráhy způsobené gravitací jiných planet. Podle jedné z hypotéz mohly hrát roli hvězdy prolétající blízko Sluneční soustavy, které svou gravitací narušily oběžné dráhy planet.
Hvězdné průlety jsou vzácné, ale skutečné. Slavný případ tzv. Scholzovy hvězdy ukázal, že před 70 000 lety prošla naší Oortovou oblakem – vzdálenou zásobárnou komet. I když neovlivnila přímo Zemi, mohla „nakopnout“ komety směrem k vnitřní Sluneční soustavě. Někteří vědci v minulosti simulovali tyto události a podle jejich názoru mohou opakované průlety hvězd dlouhodobě měnit chování planet – včetně Země.
Hvězdy na obzoru
Nová studie Richarda Zeebeho a Davida Hernandeze ale nyní přichází s jiným pohledem. Vědci vytvořili vysoce přesný model Sluneční soustavy, který zahrnoval i dříve často opomíjené faktory – například gravitaci Měsíce, jeho stabilizační vliv, a také tzv. kvadrupólové momenty Slunce a Měsíce (J2).
Na základě 400 simulací, v nichž proběhlo celkem 1800 hypotetických průletů hvězd, vědci zjistili, že ani ty nejbližší a nejintenzivnější události neměly měřitelný vliv na klimatické výkyvy Země za posledních 56 milionů let. Dokonce i extrémní scénář průletu, kdy se Slunci podobná hvězda HD 7977 mohla před 2,8 miliony let přiblížit až na pouhých 3 900 AU, by se na klimatu Země prakticky neprojevil.
Ačkoliv studie zpochybňuje minulý vliv hvězdných průletů na klimatickou historii, otázka budoucnosti zůstává otevřená. Například oranžový trpaslík Gliese 710 má za 1,3 milionu let projít Oortovým oblakem ve vzdálenosti pouhých 0,17 světelných let. Někteří astronomové varují, že by mohl vyvolat „déšť komet“, který by zasáhl vnitřní části Sluneční soustavy – a tím i potenciálně Zemi.
Studie Zeebeho a Hernandeze je důležitým připomenutím, že v planetární vědě záleží na každém detailu. Bez důkladných modelů, které zohlední i zdánlivé nuance, je obtížné hodnotit komplexní jevy jako klimatické změny v hluboké minulosti. A hvězdné průlety – ač fascinující – zatím zřejmě nevystupují z pozice pozoruhodných, ale klimaticky nevinných vesmírných návštěvníků.
