Mona Lisa severu: Co odhalila analýza obrazu nizozemského mistra?
Vědci nedávno dokončili zkoumání jednoho z nejznámějších obrazů nizozemského mistra Johannese Vermeera. A odhalili některé dosud netušené skutečnosti
Nevíme, jak se jmenovala. Ale celý svět ji zná jako „dívku s perlou“ nebo jako „dívku s perlovou náušnicí“. Někdy se jí přezdívá i „dívka v turbanu“ a milovníci umění jí skládají hold jako „Moně Lise severu“. Stejně jako Vinciho slavný obraz je i toto dílo vlastně poměrně malé: má rozměry 44,5 cm × 39 cm.
Plátno vystavené v haagské galerii Mauritshuis vzniklo někdy kolem roku 1665 a spekuluje se, že vlámský barokní malíř Johannes Vermeer na něm zachytil tvář své nejstarší dcery Marie. Americký historik Benjamin Binstock je přesvědčen, že Maria nejen stávala otci jako model, ale sama byla vynikající malířka a namalovala asi pětinu ze sedmatřiceti dochovaných obrazů přisuzovaných přímo Vermeerovi.
Spisovatelka Tracy Chevalierová zase ve svém románu „Dívka s perlovou náušnicí“ vyfabulovala příběh, v kterém malíře inspiruje k obrazu služka pracující v jeho domácnosti.
Podobné úvahy nestojí na vodě. Vermeer skutečně používal členy své rodiny a domácnosti jako modely. V postavách a tvářích mužů na některých obrazech zřejmě zachytil i sám sebe. Na jiných plátnech namaloval svou manželku a k obrazu „Mlékařka“ mu zřejmě pózovala služka. Někteří historici umění však razí názor, že „Dívka s perlou“ není portrét reálné osoby, ale tzv. tronie. Tak označovali nizozemští a vlámští mistři v 17. století obraz fiktivní osoby, která má diváka zaujmout buď nezvyklým výrazem obličeje, nebo zvláštním oděvem. Turban na hlavě a velká perla v uchu takové exotické doplňky přitahující pozornost nepochybně představují.
Dvouletý výzkum
Nedávno dokončil mezinárodní tým vědců vedený Abbie Vandivereovou z galerie Mauritshuis dvouletý průzkum plátna. „Ne, nezjistili jsme, kdo ta mladá dáma byla a jestli vůbec existovala,“ konstatovala ředitelka galerie Mauritshuis Martine Gosselinková. „Ale pronikli jsme k ní zase o něco blíže. Výzkumný tým uskutečnil řadu objevů, které nám obraz ještě více přiblížily.“ První velké překvapení přinesl detailnější pohled na pozadí obrazu. To, co se dnes jeví jako souvislá černá plocha, je ve skutečnosti tmavě zelená zřasená tkanina. Časem se ale pigmenty použité pro zelenou barvu změnily natolik, že namalované obrysy záhybů látky zmizely.
Postup tvorby
Také je zřejmé, že Vermeer nebyl spokojený s celkovou kompozici obrazu a několikrát ji předělával. Obraz si načrtl hnědými a černými tahy štětce. Siluetu dívky zvýraznil tenkou černou linkou. Přitom měnil například polohu ucha s náušnicí, posouval i linii krku či vrcholku turbanu. Díky detailní analýze mohli vědci sledovat, jak slavný malíř při práci postupoval. Nejprve vytvořil zelený závěs v pozadí a pleťovou barvou obrys tváře. Potom postavu „oblékl“, když namaloval oděv, turban, bílý límec a perlu. Samotná perla je mistrovský výtvor, který okamžitě přitáhne pozornost diváka. Malíř ji vytvořil průsvitnou matnou bělobou. Perla jakoby „visí ve vzduchu“, protože Vermeer se nenamáhal s detailním zobrazením kovového závěsu náušnice.
Barva nad zlato
Pozoruhodné výsledky přinesl také chemický rozbor barev. Malíř si je připravoval sám z nakoupených surovin. Ty pocházely často z velmi exotických krajů. Některé jsou dovezené z Anglie, ale jiné putovaly do vlámského Delftu, kde malíř žil, z Mexika a další z Karibiku. Na malbu turbanu a kabátce použil Vermeer ultramarin vyrobený z drahého kamene známého jako lapis lazuli. Surovina pocházela z dnešního Afghánistánu a v 17. století byla dražší než zlato. Příprava barvy vyžadovala velkou trpělivost. Vermeer kámen před mělněním nejprve silně zahřál – díky tomu se snáze drtil. Vermeerovi ale zřejmě nešlo o to, aby si ulehčil práci. Důležitější pro něj bylo, že z kamene, který prošel zahřátím, získal ještě intenzivnější modř.
Tým Abbie Vandivereové se přiklonil k názoru, že „Dívka s perlou“ není portrét, ale tronie. Možná malíři seděla modelem skutečná dívka. Ať už to byla služka, dcera nebo někdo jiný, Vermeer ale zcela opomíjel detaily, které by při zhotovení portrétu nevynechal – pihy, vrásky, jizvičky. Někteří odborníci vidí takový individuální rys tváře v absenci řas na dívčiných víčcích. Detailní pohled na obraz ale odhalil, že Vermeer dívce řasy namaloval. Dnes však nejsou na ztmavlé malbě patrné.
„Výzkum tohoto obrazu zdaleka neskončil,“ ubezpečuje Martine Gosselinková. „Je to pro nás jen dočasná zastávka. Chceme ve zkoumání plátna pokračovat, protože technické možnosti se stále rozšiřují a nám se nabízí spolupráce s dalšími vědeckými týmy. O výsledcích budeme veřejnost samozřejmě zase informovat.“
