Mrštný kajman yacaré: Neviditelný lovec Pantanalu

04.08.2018 - Ondřej Prosický

S kajmanem yacaré jsem se u břehů pantanalské řeky Rio Negro seznamoval pozvolna a s velkým respektem. Postupně jsem ale setřepal strach a snažil se dostat kajmanovi víc a víc „na kůži“. Už proto, že tento menší příbuzný krokodýlů je výrazným představitelem brazilské divočiny

<p>Cesta dvou piraní do kajmaního krku</p>

Cesta dvou piraní do kajmaního krku


Reklama

Když nám jednoho horkého odpoledne naši hostitelé Lucas s Marinou navrhli, abychom se šli osvěžit do řeky, trochu nevěřícně jsme se zdráhali. Následovaly první opatrné krůčky vodou s kajmanem vzdáleným jen pět metrů od nás. Pak jsme si vyzkoušeli ostražité plazení ve snaze přiblížit se zdánlivě netečnému predátorovi co nejblíže. Za krátký čas bylo po strachu. Což byla možná chyba, protože kajman sebou v případě potřeby dokáže zatraceně rychle mrsknout.

Dobře známý a přesto nový druh

Při určování fotografovaných zvířat jsem hodně opatrný a vyčleňování druhů z poddruhů se snažím vyhýbat. Určitě i proto jsem byl ještě před cestou přesvědčen, že kajman v Pantanalu je pouze poddruhem ve Střední a Jižní Americe rozšířeného kajmana brýlového (Caiman crocodilus), kterého každý rok potkávám například v kostarické rezervaci Cano Negro. Jenže podle aktuálních poznatků je všechno jinak. Nové metody analýzy DNA dělají v zažité systematice pořádek (byť si spousta starších biologů může myslet opak) a učebnice se opravují. Tam, kde byl dříve druh, je dnes jen poddruh a naopak některé dříve opatrně označované poddruhy povýšily na úplně nový druh. To je i případ kajmana yacaré (Caiman yacare).

Kajman yacaré byl v minulosti skutečně dlouho považován za poddruh kajmana brýlového (a označován jako Caiman crocodilus yacare). V posledních letech je ovšem odbornou veřejností široce přijímán jako samostatný druh, a to jak kvůli genetickým rozdílům, tak i kvůli morfologickým znakům, především odlišnému profilu hlavy.

V okrajových částech Pantanalu se vyskytují další dva podobné druhy, kajman trpasličí (Paleosuchus palpebrosus) a kajman klínohlavý (označovaný také jako kajmánek malý, Paleosuchus trigonatus). Ty jsem však při loňské cestě ani nezahlédl. Asi i díky tomu, že se jedná o druhy s výhradně noční aktivitou.

Na číhané pod hladinou

Krokodýli žijí na Zemi bez větších změn již sto milionů let. Jejich typický svalnatý ocas, podlouhlé čelisti s ostrými zuby a jedinečná síla jsou vlastní i kajmanům yacaré, kteří tak jsou velkou atrakcí Pantanalu. Obvykle se s nimi můžete setkat, jak tiše plavou těsně pod hladinou – z dva až tři metry dlouhého těla v tom okamžiku vyčuhuje pouze špička čumáku a nozdry. Někdy kajmani dokonce využívají přírodních krytů. Schovávají se například za rostliny kvetoucí na hladině, jako jsou třeba vodní hyacinty (Eichhornia crassipes). Ke kořisti se tak dostanou co nejblíž, aniž by sami byli spatřeni. 

Těsně před útokem se kajman ponoří pod hladinu k závěrečnému výpadu. Loví obvykle ryby, ptáky ale třeba i mláďata kapybar. Na dospělou kapybaru (která váží 30–70 kg!) si kajman netroufne. Mláďata ale musí být pod bedlivým dohledem. Když jde skupina kapybar do řeky, dospělí jedinci vytvoří okolo mláďat bezpečnostní hradbu, aby se v klidu mohla pást na vodních rostlinách.

Velmi zajímavé je však i rodičovské chování kajmanů. Pro samce povinnosti začínají i končí oplodněním samice, která si následně najde opuštěnou kaluž a do její blízkosti naklade vajíčka. Po další tři měsíce pak ve dne i v noci střeží hnízdo před predátory. Když se mláďata vylíhnou, poskytuje jim ochranu ještě další tři měsíce. Opustí je až poté, co povyrostou a jsou lépe schopna odolat predačnímu tlaku dalších dravců.

V poklidu na bahnitém břehu

Kajmani tráví většinu dne ve vodě, kde na hladině často splývají s vegetací a netrénovanému oku se tak vodní plochy mohou zdát prázdně. Jako studenokrevní živočichové musí svou tělesnou teplotu regulovat přesouváním se z teplejších míst na chladnější a naopak. Když v září pomalu končí období sucha, vodní hladina je nízko a voda vyhřátá, vylézají kajmani na souš jen málo. Voda je přes den dostatečně teplá a oni se nemusejí prakticky vůbec vyhřívat na sluníčku.

Při návštěvě brazilského Pantanalu byli kajmani našimi častými společníky, ať už to bylo na řece Rio Negro nebo při vyjížďkách mezi pomalu vysychajícími loužemi. Nejčastěji jsme je potkali, jak se během rána drápou na břehy, aby se nechali prohřát prvními paprsky. Jelikož nemají žádné predátory, nikdo je neobtěžoval. Nenechali se vyrušovat ani tehdy, když jsme se s lodičkou přiblížili na pár decimetrů.

Někdejší oběť módního trendu

Přestože si dnes každý návštěvník Pantanalu může při pohledu na vodní hladinu pomyslet, že kajman yacaré byl vždy hojný, není to zdaleka pravda. V průběhu celého 20. století byl tento druh vyhledávanou kořistí lovců, kteří obstarávali „obuvnický materiál“ na žádané boty z krokodýlí kůže. Proto byl třeba ještě v 80. letech 20. století každý rok pobit jeden milion kajmanů!

TIP: Země plná ostrých zubů: Sluneční stát je domovem aligátorů i lidí

Až s prosazením dostatečné legislativy v roce 1990 pytlačení v Pantanalu ustalo a populace kajmana yacaré se velmi rychle vzpamatovala. V současné době je jejich počet odhadován na 30–40 milionů kusů, což je desetinásobek populace v 70. letech, kdy byli loveni prakticky bez omezení. Jen díky ochranářskému úsilí může v současné době potkat kajmany každý, kdo zavítá do Pantanalu třeba jen na krátkou dobu.

Jak se fotí kajman

Když nyní nad fotografiemi domýšlím, co všechno se mohlo stát, vím, že některé věci byly za hranou, a jsem rád, že se nikomu nic nestalo. Nemyslím si, že by nás malý příbuzný krokodýlů mohl sežrat, ale ani otevřená zlomenina z pevného kajmaního rafnutí není nic příjemného. O tom, co za špínu má kajman nastřádánu na zubech a co vše může způsobit, ani nemluvím.

Jenže mě baví poznávat přírodu opravdu zblízka. A protože je kajman na první pohled zvíře poměrně nudné, trochu mě trápila myšlenka, jak jej pro fotografování trochu rozpohybovat. Pár dní jsem zubatce studoval, udělali jsme několik cvičných pokusů a začínal jsem cítit, že by to šlo. Po dvou dnech jsem na řece konečně našel nehluboké místo, kam půjdou i ty úplně poslední sluneční paprsky. Nevěděl jsem ale, jak kajmanům naznačit, že zrovna tady je nejlepší místo na focení.

Nakonec ale stačilo uvědomit si, že každé zvíře, kajmana nevyjímaje, jde za potravou. A to především tehdy, když ho získání sousta stojí méně námahy než obvykle. Ve finále to dopadlo tak, že jsme skupinu kajmanů „pásli“ podobně jako volavky na Floridě, pižmoně severní v Norsku nebo žirafy v Zimbabwe. Když není divoké zvíře v prostředí, které je pro fotku atraktivní, je nutné si ho tam opatrně zavést. S hladovými kajmany to sice bylo mírně nebezpečné, ale šlo to. Stačilo nachytat během dne v řece Rio Negro hojné piraně a s jejich pomocí nalákat kajmany do fotograficky přitažlivějšího prostředí.


Kajman yacaré (Caiman yacare)

  • Řád: krokodýli (Crocodilia)
  • Čeleď: aligátorovití (Alligatoridae)
  • Velikost: Jde o středně velkého příslušníka řádu, a tak většina samců nepřerůstá délku 2–2,5 metru a hmotnost cca 55 kg. Samičky jsou v průměru dlouhé asi 1,4 metru a váží 14–23 kg. 
  • Potrava: Kajmanovi yacaré se někdy říká „kajman piraňový“, díky jeho zálibě v tomto druhu ryb. Konzumuje rovněž velké vodní šneky, hady a ryby. Někdy si troufnou na nedospělé kapybary. 
  • Mláďata: Samice vytváří v deštivém období hnízdo, do nějž klade obvykle 21–38 vajíček, která poté střeží. 
  • Status: Navzdory optimistickému vývoji posledních let jsou například v Brazílii stále pytlačeni, což spolu se ztrátou přirozeného prostředí zůstává vážnou hrozbou druhu. 
  • Rozšíření: V centrální části Jižní Ameriky, včetně severovýchodní Argentiny, Uruguaye, východní Bolívie, střední a jihozápadní Brazílie a také v paraguayských řekách. Zřejmě největší populace zhruba deseti milionů kajmanů yacaré žije v brazilském Pantanalu. Znamená to, že jde o největší jednodruhovou krokodýlí populaci na světě. 
  • Zdroj textu:

    časopis Příroda

  • Zdroj fotografií: Ondřej Prosický

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Věda
Historie

Rekonstrukce hrubého vzhledu magnetického pole Slunce. Je zřejmé, že jde o velmi komplikovaný magnet

Vesmír

Menší obrázky ukazují, jak karty vidíme my, a větší, jak je vidí včely.

Zajímavosti

Příslušníci Local Defence Volunteers - konkrétně tito muži bojovali proti Němcům už v Belgii za Velké války

Válka

Útok na Pearl Harbor byl překvapivý úder japonského císařského námořnictva proti námořní základně Spojených států amerických v Pearl Harboru na Havajských ostrovech v neděli ráno 7. prosince 1941 (8. prosince v Japonsku).

Válka

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907