Můj dům, můj hrad: Jak se žilo pánům ve středověku

20.12.2016 - Jindřich Kačer

Kdysi dávno ve středověku, než u nás začaly růst jako houby po dešti kamenné hrady, se velmožové museli spokojit s dřevěným hradištěm. Jak takové hradiště vypadalo?


Reklama

Ve 12. století byl velmož bojovníkem s mečem a štítem v brnění a přilbě, který sloužil v družině českého knížete. V celé zemi jich žilo jen pár stovek. Tvořili elitu, takže potřebovali honosné sídlo.

Kolem celého hradiště na návrší uplácaném z hlíny stavěli takzvaný polský plot. Jde o kůly zakopané asi 3 metry od sebe vypletené proutím. Pod ním služebníci vykopali ještě hluboký příkop. Než by se lupiči vyšplhali až na kopec, zasypaly by je šípy a oštěpy obránců. A kdyby se přece jen dostali až k plotu, museli by přelézt hromadu větviček, přičemž by je obránci zpoza plotu nabodávali kopími a meči.

Pro vítané návštěvníky

Každé hradiště mělo dvě až čtyři brány, kudy vcházely a odcházely návštěvy i samotní obyvatelé. Brána vypadala jako dřevěná věž vsazená na návrší mezi polský plot. Ve spodní části si všimni velkých vrat. Hlavní brána musela být tak široká, aby jí projel kůň i s povozem, ostatní byly jen pro pěší. Na bráně měli stanoviště strážní, kteří už z dálky viděli nepřítele a v případě boje zaujali výhodně krytou vyvýšenou pozici.

Bez kostela to ve středověku nešlo. Všichni věřili v Boha a potřebovali pravidelné bohoslužby. Kostel byl často navíc jedinou pevnou kamennou stavbou v hradišti, takže sloužil i jako poslední útočiště před nepřáteli, kterým se povedlo proniknout přes plot. Do kostela se vešli všichni obyvatelé hradiště a z jeho věže se dalo dobře střílet.

V nejlepších domech žil velmož a jeho příbuzní (žena a děti, bratři, sestry, babičky, strýcové...), stejně pohodlné ubytování měl i kněz. Domy měly často více místností, daly se hezky vytopit a na střechách je kryly dřevěné šindele. Honorace spávala na dřevěných postelích, děti u pecí či krbů. Při slavnostech nebo v ohrožení svolal velmož všechny obyvatele hradiště do hodovní síně, aby vydal příslušné pokyny. Jindy tu vítal návštěvy jiných velmožů. Dalo se tu hodovat, tancovat i rokovat. 

Čeledníky a vesnice v podhradí

Každodenní chod hradiště zajišťovali obyčejní čeledínové a děvečky. Vařili, prali, uklízeli, sekali dřevo, chodili na lov, sklízeli plody v okolí, někteří pracovali jako kováři. Čeledínové mohli mít i zbraň (většinou kopí a oštěp) a pomáhali při obraně. Bydleli v čelednících – domcích s jednou jizbou s primitivním ohništěm či pecí a střechou ze slámy. Museli dávat pozor, aby ji nezapálili! Podle zámožnosti velmože v hradišti žilo 15 až 40 služebníků.

TIP: Prostituce ve středověku: Proč církev tolerovala hampejzy?

Ne všichni lidé potřební k fungování hradiště byli ubytovaní na ohrazeném návrší. Někteří se museli spokojit s domky na vedlejší louce. Tito lidé pracovali na poli, byli mezi nimi tesaři, uhlíři, švadleny, ševci atd. Pokud se blížil nepřítel, o němž velmož dopředu věděl, schovali se v hradišti. Jejich domky pak ale obvykle padly za oběť plenění.

  • Zdroj textu:

    Časostroj

  • Zdroj fotografií: Jan Hora

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Upír obecný (Desmodus rotundus), někdy nazývaný též upír rudý nebo upír velký, je druh tropických netopýrů žijící ve Střední a Jižní Americe.

Věda

Základna nově nalezeného korálového útesu je široká 1,5 kilometru a jeho vrchol se v nejvyšších bodech nachází 40 metrů pod hladinou moře.

Zajímavosti
Reklama

Příslušníci 101. výsadkové divize během operace Anaconda v březnu 2002.

Válka

Na jednání v Ženevě nemohl chybět Edvard Beneš. Z Prahy přijeli Karel Kramář, předseda Národního výboru a vůdce strany státoprávně demokratické, Václav Klofáč, místopředseda Národního výboru a vůdce českých národních socialistů, agrárník František Staněk, předseda Českého svazu poslanců, Gustav Habrman za sociální demokraty, státoprávní demokrat Antonín Kalina, šéf Maffie Přemysl Šámal, ředitel Živnobanky Jaroslav Preiss a ředitel Agrární banky Karel Svoboda. Později dorazil i Mořic Hruban za moravské katolíky.

Historie

Sir John Julius Angerstein na portrétu Thomase Lawrence z roku 1790.

Zajímavosti

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907