Na plovárně s tučňáky: Jak se žije tučňákům brýlovým v Jižní Africe

18.05.2020 - Kateřina a Miloš Motani

Tučňáci na pobřeží Afriky? Nejprve se nám tomu nechce věřit, ale brzy zjišťujeme, že kolonií tučňáků brýlových je v Jihoafrické republice víc. K jedné z nich se navíc lze velmi snadno dostat. Když chcete, můžete si s tučňáky dokonce zaplavat

<p>Tučňák brýlový se vyskytuje pouze tady u jihoafrického pobřeží. Největší dvacetitisícová kolonie obývá nedaleký ostrov Robben Island.</p>

Tučňák brýlový se vyskytuje pouze tady u jihoafrického pobřeží. Největší dvacetitisícová kolonie obývá nedaleký ostrov Robben Island.


Reklama

V Jihoafrické republice jsme podruhé a cestu začínáme, jak jinak, v Kapském Městě. Ještě než se však vydáme na sever do pouště Kalahari, trávíme několik dní na Kapském poloostrově, kde nás ze všeho nejvíc zajímají pláže Foxy Beach a Boulders Beach. Moře je tady hodně plytké a voda, z níž vyčnívají nespočetné žulové balvany, tyrkysově modrá. Překvapuje nás okolní, svěže zelená vegetace, která navozuje atmosféru pozemského ráje. Nejdříve míříme k Foxy Beach. Dřevěné molo nás za chvíli přivádí ke chráněné klidné písečné pláži plné tučňáků. Jsou roztroušeni nejen po celé pláži, ale postávají i na přilehlých balvanech, jsou zalezlí v trávě nebo si dopřávají osvěžující koupel. V tom vedru jim zřejmě jde velmi k duhu. Je konec ledna, jihoafrické léto, tučňáci právě hnízdí.

Krátká historie „osídlení“

Kolonie tučňáků brýlových (Spheniscus demersus) je velmi známá a přitahuje spousty zvědavců. Na nejedné ceduli stojí napsáno: „Až budete odjíždět, podívejte se, jestli nemáte pod autem tučňáka!“ Batolící se ptáci ovšem zdaleka nepatří k historickému koloritu jihoafrického pobřeží.

Teprve před necelými 40 lety, v roce 1983, byl na pevnině blízko městečka Simon´s Town spatřen jeden osamělý pár tučňáků brýlových. Na písečném břehu se jim zřejmě natolik zalíbilo, že z nedalekého ostrova přitáhli další své kumpány. O dva roky později už bylo tučňáků na pevnině sto padesát a od té doby se kolonie požehnaně rozrůstá. Uvádí se, že v současné době se na této pláži zdržuje přibližně 3 900 jedinců.

Plovárna trochu jinak

Od tučňáků se nějakou dobu nemůžeme vůbec odtrhnout pohledem, na břehu se stále něco děje. Po nějaké chvíli ale pokračujeme dál ke druhé pláži pojmenované Boulders Beach. Tady se kontakt s „ptáky ve fraku“ posunuje do nečekané roviny. Zatímco na Foxy Beach lze tučňáky pozorovat pouze s určitý odstupem, tady se k nim člověk dostane prakticky na dotek. Lidé polehávají na dekách a tučňáci se mezi nimi v klidu producírují. Po každém nově příchozím se ohlížejí zvědavýma očima. Jiní plavou ve vodě hned vedle koupajících se lidí. Jsme tímto malým pozemským rájem tak uchváceni, že se na Boulders Beach vracíme i druhý den.

Je právě odliv, takže se dá suchou nohou dostat i na vzdálené, mezi kameny skryté plážičky. Všude, kam se podíváme, se to hemží tučňáky. Slečna v červených plavkách leží na písku a ani ne metr od ní se v klidu koupou čtyři tučňáci. Tohle musíme taky zkusit – jít za tučňáky do vody! Opatrně si leháme do plytké chladivé zátočiny. Tučňáci si čistí peří a vůbec si nás nevšímají. Jeden se pucuje s takovou vervou, že se mě skoro dotýká. Ten pocit snad ani nelze popsat, ten se musí prostě zažít – mít stejný úhel pohledu na svět a čvachtat se s čipernými opeřenci až do omrzení.

Nežádoucí sousedé

Zatímco jedinečná kolonie tučňáků přitahuje spousty nadšených turistů, místní obyvatelé z roztomilých spoluobyvatel radost nemají. Tučňáci si totiž chodí, kam se jim zachce, jejich štěbetání je slyšet dlouho do noci a znečišťují chodníky. Jimi vylučované guáno nejenže silně zapáchá, ale ničí i citlivé rostliny.

Když si tučňák usmyslí prolézt dírou v plotě, nebo proklouzne brankou, poradí si prý i s hlídacím psem. Za ještě větší neštěstí se bere, když si mladá ptačí dvojice vyhlédne své budoucí teritorium v něčí zahradě nebo na pěstěném trávníku. Protože pak se zamilovaný věrný pár vrací ke svému hnízdečku po celý svůj desetiletý život.

Plavci a potápěči

Tučňáci se proti vedru chrání častým koupáním v moři a přes den vyhledávají stín. Pomáhá také roztáhnutí nebo mávání křídel. Stejně tak jejich velké nohy odvádějí přebytečné teplo. Nohy jim pomáhají i při plavání a díky nim dokážou ve vodě běžně vyvinout rychlost sedmi až devíti kilometrů za hodinu.

V případě potřeby však plavou i maximální rychlostí kolem dvaceti kilometrů za hodinu! Za potravou se potápí jen do hloubky několika metrů, zcela výjimečně hlouběji než dvacet metrů. Při lovu se raději zdržují v blízkosti kolonie, protože cesta zpátky z loviště vede napříč rajonem žraloků bílých.
Ještě na konci devatenáctého století byli tučňáci zabíjeni pro tuk. Až teprve od roku 1919 byl jejich lov přísně zakázán, nyní jsou dokonce chránění. Přes to všechno jejich stavy značně ohrožují rybáři a vyteklá ropa.

Katastrofa s dobrým koncem

Do dnešní doby došlo u jihoafrických břehů k několika nehodám lodí převážejících ropu. Pro zvířata měly úniky olejnaté kapaliny fatální důsledky. V červnu roku 2000 se nedaleko od kapského pobřeží potopila nákladní loď MV Treasure plující pod panamskou vlajkou. Nejvíce postižená tehdy byla největší kolonie tučňáků brýlových obývající ostrov Robben Island. Na bývalém zajateckém ostrově, kde byl svého času vězněn i pozdější prezident Jihoafrické republiky Nelson Mandela, žilo tenkrát 14 000 dospělých jedinců a 6 000 mláďat – téměř třetina celé populace tohoto druhu v Africe. Skoro všichni byli umazaní od vyteklé ropy a ohroženi na životě. Právě v tomto období sedělo nejvíce párů na vajíčkách nebo se staralo o svá dorůstající mláďata – načasování bylo vůbec nejhorší, jaké si lze představit.

Ochránci přírody ovšem reagovali okamžitě. Nejdříve bylo podél pobřeží postaveno oplocení zamezující přístup do vody. Poté následovala snad největší záchrana zvířat, která se doposud udála. Podílelo se na ní kromě ochranářů také velké množství dobrovolníků.

Celkem bylo pochytáno 20 000 tučňáků. Zachránci je umístili v prázdné tovární hale, kde je ve velkých kádích jednoho po druhém a několikrát po sobě umyli. Zdravotníci je ošetřili a vypiplali. Po čtyřech týdnech byli tučňáci nejen zbaveni lepkavého oleje, ale také nabrali dostatek sil, aby se mohli vrátit zpátky do volné přírody.

Nastupuje nová generace

Po ozdravné kůře byli všichni čistí tučňáci „zabaleni“ do proděravělých kartónových krabic a loděmi zavezeni tisíc kilometrů jižně od přístavu Port Elizabeth. Tam je jejich zachránci vypustili na písečnou pláž, z níž se ptáci instinktivně vydali na dalekou cestu napříč otevřeným mořem. Zpátky ke svému ostrovu. Po cestě, která navrátilcům trvala téměř celý měsíc, se ochranářům podařilo pobřeží zhruba očistit od zbylé ropy. Evakuace a čištění tučňáků spolu s uklízením pobřeží přišly odhadem na 5,8 milionů amerických dolarů. Náklady uhradily nejen různé dobročinné organizace, ale i soukromé osoby…

TIP: Potápěč a skálolezec: Falklandský tučňák jižní

Od tučňáčí kolonie se odlučujeme jen velmi neochotně, ale máme před sebou ještě dalekou cestu napříč jižní Afrikou. Nakonec tedy pokračujeme v naší naplánované výpravě. V tuto chvíli ještě netušíme, že nám po absolvování celé anabáze a po návratu do Kapského Města zůstane před odletem ještě pár hodin času. Bez velkého váhání ty závěrečné chvíle strávíme zase mezi tučňáky. Škoda, že neúprosný čas nám nevyměřil delší dobu. Za ten měsíc, co jsme se toulali po jižní Africe, se totiž vylíhli první malí tučňáčci…

Tučňák brýlový (Spheniscus demersus)

  • Třída: Ptáci (Aves)
  • Řád: Tučňáci (Sphenisciformes)
  • Čeleď: Tučňákovití (Spheniscidae)
  • Velikost: Jsou přibližně 60 cm vysocí a váží okolo tří až čtyř kilogramů.
  • Popis: Hlavním poznávacím znakem je černý proužek pod krkem, velice zřídka mají někteří i dva proužky. Kolem očí mají růžové zbarvení připomínající brýle, odtud pochází jejich název.
  • Potrava: Loví především ryby, přiživují se i na drobných korýších a hlavonožcích. 
  • Nepřátelé: Jejich úhlavními nepřáteli na otevřeném moři jsou tuleni leopardí, žraloci a kosatky; na souši pak chaluhy velké žeroucí jejich vejce. Velké nebezpečí pro populaci tučňáků ovšem znamená nekontrolovaný rybolov, znečištěné moře, především pak ropné skvrny.
  • Hnízdění: Samičky kladou do třicet až devadesát centimetrů hlubokých jam většinou dvě strakatá vajíčka, někdy pouze jedno, jindy až tři. Oba dva partneři se v sezení střídají po dobu čtyř až šesti týdnů. Doba počátku hnízdění se u různých párů liší, proto je možné ve stejnou dobu pozorovat namlouvání, hnízdící páry, stejně jako pelichání mláďat. 
  • Starost o mláďata: Když se mláďata vyklubou, jsou úplně bezmocná, slepá a pokrytá pouze jemným chmýřím. Po několika hodinách otevřou oči a žadoní o první potravu. Potřebují intenzivní péči po dobu až jedenácti týdnů. Poté začnou pelichat a zbavovat se prachového peří. S novým „dospělým frakem“ se poprvé odvažují do moře.

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

V roce 1923 zvítězil italský jezdec Ugo Sivocci s vozem Alfa Romeo v legendárním závodě Targa Florio. 

Zajímavosti

Petriho miska se štetičkovcem Penicillium chrysogenum, z něhož byl poprvé izolován penicilin.

Věda

Pro meč až do Francie

Anna Boleynová (1501–1536)

Anna Boleynová neměla na muže zrovna štěstí. A coby druhá manželka Jindřicha VIII. si zrovna nepolepšila. Rodit mužské potomky se jí pohříchu nedařilo. Na první pokus přivedla na svět „jen“ budoucí královnu Alžbětu I., poté následovaly tři potraty. V té době asi nebyla ta nejpříjemnější společnice. Navíc nepřátel měla vždy víc než dost. Nařčení z toho, že je králi nevěrná a za jeho zády kuje pikle, na sebe nenechalo dlouho čekat. Nebo se Jindřich prostě jen zakoukal do Jany Seymourové a potřeboval jí udělat po svém boku místo? V roce 1536 je Anna obviněna z velezrady (a pro jistotu také z cizoložství, incestu a čarodějnictví) a putuje do vězení v Toweru.

Dál už je to prosté. Jako čarodějnice by měla správně být upálena na hranici, ale to si její bývalý manžel nepřeje. Dokonce vyslyší její poněkud neobvyklou prosbu, a to aby byla sťata mečem. V Anglii se tehdy bez výjimky popravuje sekyrou. Jindřich VIII. milostivě odloží výkon o celé dva dny, než z Calais dorazí mistr dlouhého meče. Samotný průběh je překvapující. Dalo by se čekat, že Anna řekne králi v poslední chvíli něco peprného. Proto se tu také tísní davy. Místo toho ale vyzve všechny přihlížející, aby se s ní naposledy pomodlili. A pak už se jde na věc. Lidé tehdy odcházejí z popravy rozčarováni: ta překrásná a do poslední chvíle pokorná světice měla být nehodnou čarodějnicí? Něco tu evidentně nesedí…

Historie
Revue
Vesmír

Americký náklaďák GMC CCKW-353 

Válka

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907