Na východě Austrálie hoří nejméně 6 tisíc let záhadný podzemní oheň

04.01.2022 - Stanislav Mihulka

Jestli někde existuje spojení s peklem, pak se nachází na sírou zapáchající Hořící hoře v Novém Jižním Walesu. Pod povrchem země zde již nejméně šest tisíc let nekontrolovatelně hoří podzemní oheň


Reklama

Asi čtyři hodiny jízdy na sever od Sydney se ve východní části australského státu Nový Jižní Wales nalézá Hořící hora (Burning Mountain). Na naše poměry je to spíše kopec (s nadmořskou výškou 520 metrů), ale rozhodně kopec velmi zvláštní. Hoří v něm pozoruhodný a velmi starobylý podzemní oheň, který obestírají záhady.

Podle všeho jde o požár uhelné sloje. Takových známe stovky na mnoha místech světa. Hořící hora je ale opravdový unikát. Podle měření stop, které požár zanechává na povrchu nad sebou, hoří už nejméně 6 tisíc let. To z něj dělá nejstarší oheň tohoto typu na světě. Dráha požáru doposud měří asi 6,5 kilometru. Jinak je ale výzkum Hořící hory obtížný – pro původní Austrálce etnika Wonnarua jde o posvátné místo opředené řadou pozoruhodných legend.

Co zapálilo Hořící horu?

Velkou záhadou je například otázka, jak oheň Hořící hory vlastně vzplanul. Podle Guillermo Reina z britské Imperial College London, který místo opakovaně navštívil, sice nelze vyloučit lidský zásah, stejně tak je ale možné, že oheň vzplanul přirozeným způsobem. V podobných případech může výchoz uhelné sloje zažehnout blesk, nebo může (za jistých okolností) dojít i k samovznícení. Studie ukazují, že bod samovznícení uhlí se pohybuje od 35 do 140 stupňů Celsia v závislosti na okolní vlkosti a dalších podmínkách.

TIP: Do nitra Pekelné studny: Jeskyňáři prozkoumali mýty opředený závrt v Jemenu

Podle Reina nikdo přesně neví, jak je podzemní požár vlastně rozsáhlý. Guillermo Rein se kloní k tomu, že požár má tvar koule, o průměru 5 až 10 metrů. Hoří velmi pomalu, ale zároveň intenzivně. Nejspíš dosahuje teplot kolem 1 000 °C a nachází se v hloubce kolem 30 metrů pod povrchem. Pohybuje se jižním směrem, stálou rychlostí zhruba jednoho metru ročně. Svou přítomnost prozrazuje občasným kouřem a bílým popelem, na dotek teplou zemí, do žluta a do červena zbarvenými horninami a pekelným zápachem síry.

Vedle rozsahu a původu požáru je záhadou také jeho „stáří“ – podle výpočtů vědců hoří přinejmenším 6 tisíc let. Ve skutečnosti ale může být mnohem starší – klidně i několik stovek tisíc let. 

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Černobílý mořský vlk

Mezi nejobávanější predátory mezi vodními savci nepochybně patří kosatka dravá (Orcinus orca) – až šestitunový kytovec. Kosatku coby vrcholného predátora v jejím přirozeném životním prostředí nic neohrožuje. Tito několikatunoví savci z čeledi delfínovitých dovedou plavat rychlostí bezmála 60 km/h, vidí skvěle nad hladinou i ve vodě, výborně slyší a pomáhají si také echolokací. Loví v organizovaných smečkách, proto se jí někdy přezdívá „mořský vlk“. V průměru pozře skoro čtvrt tuny masa denně a zabíjí bez problémů i velké žraloky nebo ploutvonožce.

Skutečné nebezpečí však představují pouze pro svou kořist. Ve volné přírodě ještě nedošlo k žádnému útoku na lidi, který by skončil smrtí – kosatky si člověka obvykle jen spletou se svým běžným úlovkem a včas se zastaví, což se připisuje jejich vysoké inteligenci. 

Příroda

Stalin a Gottwald na propagačním plakátu z padesátých let.

Historie
Vesmír

Chudoba není úplně zdravá pro vývoj dětí

Věda

Při poslechu hudby se podobně jako při dobrém jídle nebo sexu uvolňuje hormon dopamin. U 90 % lidí hraje při vnímání řeči zásadní roli levá mozková hemisféra a při vnímání hudebního signálu naopak pravá, která rozeznává především rozdíl ve výšce tónů. 

Zajímavosti
Revue

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907