Národní park Jezero Malawi: Perla jihovýchodní Afriky

20.06.2021 - Nikol Patíková

Do území tří států jihovýchodní Afriky zasahuje obrovské jezero Malawi, u jehož jižních břehů se nachází stejnojmenný národní park. Vodní plocha i okolní krajina uchvacují svou krásou, ale sehrály také zásadní roli v příběhu evoluce

<p>Cichlidy září mnoha barvami a řadu jejich druhů vědci dosud nepopsali.</p>

Cichlidy září mnoha barvami a řadu jejich druhů vědci dosud nepopsali.


Reklama

Na jihu obrovského afrického jezera Malawi se na 94 km² rozkládá stejnojmenný národní park, zčásti tvořený právě jeho vodami. Celý rezervoár pak pokrývá plochu 30 800 km² na území států Malawi, Tanzanie a Mosambik a s hloubkou 706 metrů mu patří čtvrtá příčka v celosvětovém žebříčku.

Poklady evoluce

V čistých a hlubokých vodách žijí stovky druhů ryb, včetně 700 druhů cichlid, z nichž naprostá většina patří mezi endemity – jinde na Zemi se nevyskytují. Z evolučního a vědeckého hlediska mají přitom stejnou hodnotu jako pěnkavy na Galapágách či havajští včelí ptáci. Izolovanost jezera od ostatních vodních ploch u nich totiž vyústila ve fascinující druhové rozvinutí i adaptaci na různá stanoviště.

Jezero leží ve Velké příkopové propadlině a návštěvníkům učaruje jedinečnou krásou i okolní krajinou. Její rozmanitost zahrnuje skalnaté břehy, písečné pláže a zátoky, zalesněné svahy, bažiny, laguny i granitové kopce. K parku náleží také velká část poloostrova Nankumba, čnícího do jezerních vod: Od některých břehů se prudce zvedají neobydlené vrcholky, zatímco v rovinatějších částech se nachází několik rybářských vesnic.

Britská kolonie

Jako první Evropan stanul u jezera skotský cestovatel David Livingstone a pojmenoval jej Nyasa, což ve svahilštině znamená právě „jezero“. Vodní plocha i její okolí se tak pod názvem Nyasaland neboli Ňasko staly součástí britského impéria a teprve v roce 1964 se země osamostatnila jako Malawi.

TIP: Moře v srdci kontinentu: Kyrgyzské slané jezero Issyk-kul

Dnes celé výjimečné území spravuje malawské ministerstvo národních parků a divoké zvěře. Ochránci bojují s pytláctvím, s nelegálním sběrem palivového dřeva, ale také s důsledky populačního růstu. Přímo v parku se nachází pět vesnic, jejichž obyvatelé závisejí na rybaření, jelikož místní půda je neúrodná. Tamní správa proto spolupracuje s lokálními komunitami na ochraně přírody, mimo jiné před zavlečením cizích rybích druhů či před znečištěním z lodí. 

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Věda
Historie
Reklama

Magnetické pole Jupiteru. Vlevo měsíc Io.

Vesmír

Mexické tučnice většinou tvoří dva typy růžic – letní masožravé a zimní s kratšími, sukulentními listy, díky nimž rostlina přečkává suché období. Listy zimních růžic jsou křehké, snadno se odlomí a jednotlivé listy jsou pak schopné zakořenit. Některé druhy mají báze listů zapuštěné v zemi, a tak se chrání před vyschnutím či v suchém ročním období vytvářejí pod povrchem země šupinaté cibulky.

Květy tučnic jsou opylovány hmyzem. Semena těchto rostlin jsou jemná, mají strukturovaný povrch. Ve vodě se díky tomu na jejich povrchu drží bubliny, které semena nadnášejí a umožňují jejich šíření pomocí menších i větších vodních toků. Na snímku Tučnice ocasatá (Pinguicula moranensis). Snad nejznámější, často pěstovaný druh tropické tučnice

Příroda
Zajímavosti

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907