Národní park Redwood: Říše rudých obrů

27.05.2018 - Lenka Vaňková

Dorůstají více než sto metrů a z lidského pohledu jsou téměř nesmrtelné. Nescházelo ale mnoho a gigantické sekvoje, perla amerického národního parku Redwood, by se pro další generace nezachovaly

<p>Uskupení stromů nazvané Lady Bird Johnson Grove upomíná na manželku amerického prezidenta Johnsona.</p>

Uskupení stromů nazvané Lady Bird Johnson Grove upomíná na manželku amerického prezidenta Johnsona.


Reklama

Na oficiálních stránkách kalifornského národního parku Redwood se píše, že park znamená více než jen vysoké stromy. Velké lákadlo představuje i 54 km nedotčených pláží a chráněných zátok. Místní atrakcí číslo jedna jsou přesto především prastaří pamětníci: sekvoje vždyzelené. Parkem prochází dálnice č. 101, monumentální stromy si ale nejlépe vychutnáte při pěší procházce. Pouze si budete muset zvyknout na občasnou bolest v krční páteři, která vás „odmění“ za snahu dohlédnout až na samý konec kmenů. Vrcholky často halí mlha, přes kterou prosvítá slunce, což vzbuzuje pocit, že mají koruny stromů svatozář. Je to jako procházet se obří přírodní katedrálou. 

Vláha nad zlato

Před mnoha miliony let byly v Severní Americe sekvoje běžné – rostlo jich tu kolem čtyřiceti druhů. Do dnešních dob však přežily pouze dva – sekvoje vždyzelená a sekvojovec obrovský, jejž najdete ve střední Kalifornii. Oba druhy těchto sekvojí patří k monotypickému rodu, který roste jen na americkém kontinentě, avšak jejich předkové byli v druhohorách a třetihorách rozšířeni po celém světě. Klimatické změny na konci doby ledové způsobily, že sekvoje přežily jen na úzkém pruhu pobřeží, v šířce od osmi do padesáti kilometrů, mezi kalifornským městem Monterey a oblastí v jižním Oregonu. Vzhledem k tomu, že sekvoje potřebují pro svůj růst velké množství vláhy, vyhovují jim vlhkostí nasycené větry vanoucí od Tichého oceánu. Avšak jejich mimořádný vzrůst podporují i mírné zimy podmíněné blízkostí Pacifiku a ideální složení půdy v tomto kraji. 

Vliv nedalekého oceánu zajišťuje podél pobřeží vcelku stabilní celoroční teploty – v průměru mezi 6 a 16 °C. Od října do dubna se tlaková výše nad severním Pacifikem stará o časté bouře, během nichž spadne většina celoročního přídělu srážek v regionu. Ale na tomto tenkém pruhu pobřeží často prší i během roku a většinu času je tu dost mlhavo. Právě tyto pobřežní mlhy zajišťují sekvojím přísun jedné třetiny roční potřeby vody.

Poválečné drancování

Mamutí stromy objevili španělští dobyvatelé na pacifickém pobřeží Kalifornie v roce 1769. V 50. letech 19. století ale odborníci z dřevařských firem rozpoznali vynikající vlastnosti sekvojového dřeva – je lehké, má krásnou strukturu a obsahuje minimum pryskyřice, takže méně podléhá přirozenému rozpadu. A tak začalo drancování lesa. V roce 1965 už bylo vykáceno 85 % z 8 000 km². Pouhých sto let tedy stačilo dřevařům k téměř úplnému vymýcení sekvojí. Federální lesní úřad poté sice určil, že na každém akru vytěženého porostu musí zůstat stát alespoň pět semenných stromů, to však pomohlo jen v období před druhou světovou válkou. Po ní se poptávka po dřevě opět zvedla a obchod s řezivem se rozjel naplno. Nařízení nikdo nerespektoval a během jediného roku 1946 zmizelo z povrchu Kalifornie dalších 44 000 ha sekvojového lesa. Bez náhrady.

Červený les zachráněn

Proti šílenému drancování lesů protestovali lesní inženýři a významné osobnosti po celých Spojených státech. V roce 1908 vyhlásil prezident Franklin Roosevelt Muir National Monument nedaleko San Franciska národní přírodní památkou ve snaze zachránit alespoň část sekvojových lesů. I přesto ale vláda stále prodávala takřka za babku pobřežní kalifornská území soukromým majitelům a kácení sekvojí pokračovalo. V roce 1918 byla založena Liga pro záchranu sekvojí a zapojili se i členové klubu Sierra Nevada. Teprve v roce 1968, za pět minut dvanáct před definitivním vykácením, bylo lesní území se zbývajícím porostem prohlášeno za národní park, který dostal podle červeně zbarveného dřeva název Redwood – Červený les. 

Každoročně zavítá do parku téměř půl milionu návštěvníků. Mezi největší turistické atrakce patří Komínový strom, který je uvnitř vykotlaný, nebo 50 km dlouhá Třída obrů. Na ní můžete dokonce projet tunelem přímo skrz kmen jednoho z velikánů. 

Obr ze semínka 

Sekvoje mají průměr kmene kolem osmi metrů a dosahují více než stometrové výšky, což z nich dělá nejvyšší stromy na zeměkouli. Celosvětový primát drží od roku 2006 redwoodský Hyperion, který měří úctyhodných 115,5 metru – to je pro srovnání téměř dvojnásobek Petřínské rozhledny v Praze. V parku můžete vidět i 114,7 metru vysokou sekvoji Hélios, se 113 metry ji následuje Icarus. 

Jsou to stálezelené stromy, které rostou rychlostí až šedesát centimetrů za rok a dospělosti dosahují po 400 letech. V průměru činí jejich stáří 500 až 700 let, ale z letokruhů je patrné, že se mohou dožít až „dvoutisícovky“, což z nich činí jedny z nejdéle žijících organismů na Zemi. Mají raději spíše vnitrozemské stinné svahy poblíž řek a potoků. Semena sekvojí jsou pozoruhodně drobná a lehoučká – na čajovou lžičku se jich vejde 1 350, ovšem z každého může vyrůst impozantní obr.

Sekvoje jsou díky silné kůře obdivuhodně odolné vůči požárům. Jejich dřevo také obsahuje vysoké množství taninů, které slouží jako obranné látky proti škůdcům, hnilobě, plísním a nepříznivým přírodním podmínkám.

Reklama

  • Zdroj textu:

    100+1 zahraniční zajímavost

  • Zdroj fotografií: archiv autorky, wikipedie, owensfamilytravels.com, redwoods.info

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Svoboda z oceli a kůže

Společnost: Harley-Davidson
Založena: 1903, USA, Milwaukee
Ikony: modely JH „Two-Cam“ (1928), Hydra-Glide (1952), Electra Glide (1965), FX Super Glide (1971)

Motorky Harley-Davidson, které dnes více než co jiného představují synonymum svobodného životního stylu, vznikly vlastně opravdu pro zábavu. Jejich „otcové“ – ve skutečnosti dvacetiletí mladíci a potomci anglických emigrantů Arthur Davidson a William Harley – si prostě chtěli urychlit časté cesty k jezeru. A tak je napadlo přišroubovat k obyčejnému jízdnímu kolu benzinový motor. Svou myšlenku ovšem dále rozpracovávali a již v roce 1903 spatřil světlo světa jejich „stroj číslo jedna“. Dokázal vyvinout rychlost až 60 km/h a jezdil i do kopce. Podnikaví mladíci motorku prodávali za 200 dolarů (asi 112 tisíc korun v dnešních cenách) a zakázky se jen hrnuly. Není divu – ceny automobilů se tehdy pohybovaly v řádech tisíců dolarů. Ocelový orel, symbol jejich nově založené firmy Harley-Davidson (H-D), mohl hrdě vzlétnout. 

Bezstarostná jízda

S trochou nadsázky lze říct, že jejich společnost v následujících desetiletích přežila vše: velkou hospodářskou krizi, období špatné kontroly kvality, finanční propad i konkurenci levnějších a zpočátku dynamičtějších japonských výrobců. Stačila si však přitom připsat hned několik legendárních kousků. Jeden takový vznikl roku 1952 pod označením Hydra Glide: na jeho slávě se pak velkou měrou podílel i film Divoch s Marlonem Brandem v hlavní roli, v němž se záporný hrdina proháněl právě na této „těžké mašině“. V 60. letech se harleye staly doslova reklamou na svobodu, poté co se objevily v kultovním snímku Easy Rider (Bezstarostná jízda). Model FLH Electra Glide (1965) dodnes tvoří zlatý standard amerických motorkářů.  

Ačkoliv firma prošla mnohými krizemi a její motorky byly svého času spojovány s temným podsvětím, nakonec si dokázala místo na trhu udržet. Stále platí, že pro většinu lidí je jakýkoliv „svalnatý“ motocykl prostě „hárlej“ a stejně tak slavná značka evokuje představu chopperu – v obou kategoriích má přitom H-D na všech kontinentech už dlouho silnou konkurenci. Každoročně pak vyjede na silnice na 300 tisíc nových modelů, jejichž základní pořizovací cena se pohybuje v přepočtu kolem čtvrt milionu korun. (foto: Unsplash, CC0)

Zajímavosti

Soukromé civilní lodě pomohly evakuovat britské a francouzské vojáky z obleženého přístavu. Malba britského malíře Charlese Cundalla.

Válka

Kometa 2I/Borisov byla první kometou přilétající z mezihvězdného prostoru, jakou astronomové zaznamenali při průletu Sluneční soustavou v roce 2019. Dalším podobným objektem byla `Oumuamua, u které ale panují dohady, zda šlo skutečně o kometu nebo o planetku.

Vesmír

Nejstarší 3D mapa podle archeologů zřejmě znázorňuje území v západní Francii.

Věda
Zajímavosti
Historie

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907