Návrat carských tradic do Rudé armády: Inspirace vlastní historií (2)

31.05.2017 - Josef Dohnal

Přirovnání k Vlastenecké válce z roku 1812 a návrat d o té doby zatracovaných převážně carských symbolů. To byla jedna z opatření, k nimž Sověti sáhli v době, kdy Rudá armáda šla od porážky k porážce, aby v myslích vojáků i civilních obyvatel SSSR podnítil vlastenecké nadšení

Řád Velké vlastenecké války -<p>Řád Velké vlastenecké války I. stupně</p>
Řád Velké vlastenecké války -

Řád Velké vlastenecké války I. stupně


Reklama

Dokončení z minulého týdne: Inspirace vlastní historií (1)

Další oblast, která zaznamenala po roce 1941 změny v symbolice, byla vyznamenání. V roce 1917 Všeruský centrální výkonný výbor rozhodl o nahrazení stávajících vojenských vyznamenání a řádů novými, jako byl například Řád Rudého praporu a nejvyšší vyznamenání Hrdina SSSR.

(Staro)nová vyznamenání

Tehdy dominovala u vyznamenání rudá, bílá a zlatá barva. Za carského režimu hojně užívaná stuha sv. Jiří (patrona Moskvy) s černozlatými pruhy se objevila například na Řádu slávy, ustanoveném 8. listopadu 1943. Tuto stuhu (tzv. georgijevskaja lentočka) nosí viditelně připevněnu ve svátek 9. května na Den vítězství v Rusku mnoho lidí jako připomínku na Velkou vlasteneckou válku. Kombinace černé a zlaté má připomínat dvouhlavého černého orla na zlatém pozadí, státní znak carského Ruska. Ke konci války se tato stuha nacházela i na medaili Za vítězství nad Německem a dále v kombinaci s červenými lemy i na medaili Za dobytí Berlína.

Nově vznikala vojenská ocenění připomínající slavné osobnosti z dějin národů SSSR. V roce 1942 byly zřízeny řády Alexandra Něvského (vítěze nad Švédy), Suvorova (vítěze nad Osmany) a Kutuzova (vítěze nad Francouzi). Stejným výnosem vznikl i Řád Bohdana Chmelnického, kozáckého atamana, se kterým se zase mohli identifikovat pře devším obyvatelé Ukrajiny. O necelé dva roky později byl založen Řád Nachimova a Řád Ušakova, nesoucí jména dvou nejvýznamnějších admirálů ruského loďstva z 18. a 19. století.

Bohorodička ve službách SSSR

Obrat o 180 stupňů zaznamenal také přístup státu k pravoslavné církvi. Nastalo příměří mezi státní mocí a církví, která byla přes dvacet let okrádána o majetek a velmi tvrdě pronásledována. Doslova ze dne na den se z pomahačů carského režimu církev stala služebnicí „Matky Rusi“. Od roku 1941 se v pravoslavných chrámech (které byly státem vráceny) konaly modlitby za vítězství. V Leningradu, Stalingradu i Moskvě kněží nosili v průvodech pravoslavné ikony, za což by před několika lety nejspíše tvrdě zaplatili; v lepším případě pouze pobytem v pracovním táboře.

V roce 1943 Stalin osobně přijal moskevského metropolitu Sergije. Jako odměnu za přínos válečnému snažení Sověti umožnili církvi svolat synod, první od roku 1917, kde byl Sergij korunován patriarchou ruské pravoslavné církve. Tento post zůstával do té doby opuštěn již od roku 1923, kdy došlo k sesazení patriarchy Tichona, takže pravoslavní v SSSR neměli téměř 20 let nejvyššího představitele. Změna přístupu sovětské vlády k výkladu vlastních dějin a tradicím skrze nové uniformy, vyznamenání a umožnění volného působení církve nemohla uniknout pozornosti protivníka.

Tomu Sověti doslova „vypálili rybník“, neboť Němci rádi mezi vojáky RKKA šířili letáky o neúctě vládnoucí elity k životním hodnotám obyvatel SSSR. Úcta k domovu byla vždy atributem prostého ruského člověka, tehdy tak těžce zkoušeného novým společenským řádem. Obnovení starých tradic spolu s touhou po pomstě a ideou boje za vlast nepochybně znamenalo zvýšení motivace (nejen) pro rudoarmějce, která je nakonec přivedla v květnu 1945 až do Berlína. Snahy o posílení hrdosti jednotlivých národů SSSR a zároveň nenásilné podněcování sounáležitosti s těžce zkoušenou sovětskou vlastí pomohly v boji proti společnému nepříteli. Byl to správný tah ve správnou chvíli.

Reklama

  • Zdroj textu:

    Válka REVUE SPECIÁL Operace Barbarossa

  • Zdroj fotografií: Wikipedia

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Stegouros elengassen se svým nebezpečným ocasem.

Věda

Detailní a širokoúhlý pohled na galaxii NGC 7727 ukrývající nejbližší pár superhmotných černých děr. Snímek vlevo byl pořízen přístrojem MUSE a dalekohledem ESO/VLT, snímek vpravo získal dalekohled VST (VLT Survey Telescope).

Vesmír

V kolébce černého zlata

kde: Etiopie, Afrika

Za domov kávy se obecně považuje Etiopie: Příprava nápoje se tam dodnes pojí s rituály a zcela spočívá na bedrech žen. „Baristky“ nejprve pálí kadidlo a poté v pánvi nad otevřeným ohněm praží kávová zrna, načež je rozdrtí v hmoždíři. Výsledek se smíchá s vodou v jebeně, hliněné nádobě s úzkým kulatým krkem, a přivede se k varu. Nakonec se káva přelije přes filtr, podomácku vyrobený z hadříku či třeba koňských žíní, a dochutí se cukrem – ale někdy také máslem či solí.

Zajímavosti

Sepie faraonova (Sepia pharaonis) dorůstá délky kolem 40 cm a hmotnosti 5 kg. Dokáže měnit barvy od jasně bílé až po tmavě hnědou.

Příroda

Christopher Cradock a Leberecht Maass (vpravo)

Válka

Jako výborné řešení zalesnění holin a ředin se jevila výsadba rychle rostoucích dřevin typu borovice či smrku.

Historie

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907