Návrat chlupáčů: Přemnožili se nám v Evropě medvědi?

09.01.2022 - David Bimka

Kdysi byl starý kontinent domovem desítek tisíc majestátních šelem, ale intenzivní lov a ztráta životního prostředí kvůli šíření pastvin jejich stavy zdecimovaly. Nyní se medvědi vracejí – a s nimi přicházejí konflikty. Je huňáčů opět příliš mnoho?

<p>Největší populace medvědů v Evropě, s výjimkou Ruska, obývá Rumunsko. Jejich trofejní odstřel tam stojí mimo zákon od roku 2016.</p>

Největší populace medvědů v Evropě, s výjimkou Ruska, obývá Rumunsko. Jejich trofejní odstřel tam stojí mimo zákon od roku 2016.


Reklama

Ovce či krávy roztrhané medvědem – to bývala častá scéna, s níž se setkávali farmáři i pastevci napříč Evropou, od Uralu přes Karpaty, Alpy až po Apeniny, a před 2 500 lety dokonce i na anglické a skotské vrchovině. Jakkoliv jsou medvědi plaší, jejich sestupy za snadno dosažitelnou potravou v nížinách z nich vedle vlků učinily nepřítele číslo jedna a rozvíjející se státy začaly jejich odlov ve velkém odměňovat. Na sklonku 19. století už se medvědi na západě Evropy spatřit nedali. 

Dnes se však vracejí. Ve všech zemích kontinentu mají status chráněného zvířete a k jejich odlovu se přistupuje pouze ve chvíli, kdy si natolik zvyknou na lidskou přítomnost, že se stávají nebezpečnými. Medvědi se tudíž množí a opět migrují, takže dochází ke spojování dřív izolovaných populací, například mezi Polskem, Slovenskem a Ukrajinou. Podle lipského Centra pro výzkum biodiverzity se v Evropě nachází několik stovek míst, odkud huňaté šelmy vymizely, nicméně podmínky jsou dostatečně příhodné, aby je bylo možné do ekosystému vrátit. Celkově jde o plochu asi 380 000 km², přičemž se neustále rozrůstá s tím, jak se evropské státy snaží svá území opět zalesnit. Například jen Španělsko osadilo mezi léty 2000 a 2015 celkem 96 000 ha, a od počátku 20. století tak svoji lesní plochu ztrojnásobilo. Dnes se proto znovu zelená až 25 % jeho rozlohy. 

Tolerantní a nebezpeční

Medvědi mají po staletích útěku opět šanci se zabydlet a pomáhá jim v tom také jejich přirozeně tolerantní chování: Pokud samci právě nesoupeří o partnerku v říji či o zdroj potravy, velkoryse své druhy ve stejném teritoriu ignorují. Na relativně malé ploše (běžný karpatský medvěd obchází území o rozloze zhruba 36 km²) tak může žít poměrně početná populace. V Evropě se dnes vyskytuje asi 50 tisíc zmíněných šelem, mimo Rusko pak možná až 14 tisíc. Nejvíc se jim daří v Karpatech, v Rumunsku je jich odhadem 6 600

Jenže právě tam v současnosti panuje největší tření mezi zvířaty a lidmi. Setkání s medvědy bývají v horských regionech častá a nezřídka i fatální. Zatímco ve většině evropských zemí se smrtelný útok na člověka odehraje jednou v řádu let až desítek roků, v Rumunsku nyní medvědi útočí často. Mezi léty 2000 a 2015 šlo o 11 případů, v roce 2019 už jich ovšem bylo šest. Loni takto zemřeli dva lidé a 50 jich utrpělo zranění. Ani škody na majetku nelze zanedbat: Mnozí rumunští farmáři prý ročně ztratí na roztrhaných ovcích v přepočtu až 50 tisíc korun.

Pro nejchudší z nich, kteří často nevědí, jak dosáhnout na unijní dotace, a žijí jen z toho, co vyprodukují, jde o vážnou ránu. A přestože mají nárok na odškodnění od státu, papírování je pro ně mnohdy složité a v případě formálních chyb může být – a také bývá – kompenzace zamítnuta. 

Drahá kratochvíle

Kritici tvrdí, že za všechno může zákaz trofejního lovu, který v zemi platí od roku 2016 a umožnil prý skokový růst populace šelem. Předtím jejich lov znamenal zlatý důl pro místní agentury: Za pětidenní „výlet“ s průvodcem zaplatil zájemce v přepočtu 50–75 tisíc korun, na dalších až 250 tisíc vyšla samotná trofej. A za každý výstřel mimo se platilo 15 tisíc. Navzdory ohromným sumám se však bohatí lovci ze Západu jen hrnuli.

Nyní se medvědi střílet nesmějí, pokud se nepřemnoží nebo přímo neohrožují životy či majetek. Ochránci zvířat ovšem poukazují, že jinak zcela rozumná klauzule dává loveckým agenturám s dobrými kontakty na státní i lokální politiky do rukou spoustu možností, jak zařídit, aby se nějaká škodná vždycky našla. Napovídají tomu i webové stránky některých agentur, kde se výrazně oznamuje, že „lov medvědů byl ukončen“, načež hned následuje e-mail, telefonní číslo a brožurka s nabídkou hotelů i loveckých revírů ke stažení. 

Stovka útoků

Rumunské ministerstvo životního prostředí dovoluje redukci nadměrného množství medvědů a vychází přitom z čísel, která správci národních parků odhadli v roce 1990 z výskytu stop a trusu. Každoročně se tak smí odstřelit desetina předpokládané populace, konkrétně 600 kusů. Ve skutečnosti však nikdo přesně neví, kolik medvědů v zemi žije. Zastánci odlovu tvrdí, že může jít až o deset tisíc zvířat, ochránci argumentují, že jejich populace již mohla klesnout na pouhé dva tisíce. 

Kromě odstřelu s požehnáním centrální vlády mohou místní úřady povolovat také zabíjení nad uvedený limit. Zákon, který vyvolal bouřlivé debaty, schválil parlament koncem července. Stále více šelem se totiž nejen nebojí škodit v ohradách, ale ani sestupovat do vesnic, kde přeplněné popelnice tvoří neodolatelné lákadlo. K setkání s lidmi tak dochází mnohem častěji a šelmy ztrácejí plachost: Za poslední tři roky bylo nahlášeno přes sto útoků. 

Reakce obyvatel postižených lokalit, kteří se bojí pustit děti ven, jsou prudké a rezonují v nejvyšších patrech politiky. V Harghitě, domovském regionu ministra životního prostředí Barny Tánczose, se medvědi několikrát procházeli po vlakovém nádraží a vlezli do kuchyně místní restaurace. V Bixadu zas poničili zahrady za tamní klinikou. Během jediného červnového víkendu musela policie šelmy odhánět hned dvanáctkrát. Tánczos se nechal slyšet, že „pokud stát neumožní legální kontrolu medvědí hrozby, vezmou lidé právo do vlastních rukou“.

Kolik jich vlastně je? 

Aktivisté argumentují, že není třeba medvědy hned střílet – musejí se izolovat od měst a vesnic, a pokud je to možné, přesídlit do vzdálenějších lokalit. „Nejdůležitější roli hraje prevence,“ myslí si Alexandros Karamanlidis, regionální manažer projektu Rewilding Europe neboli „Evropa opět divoká“, jenž se snaží o navrácení řady druhů do jejich přirozeného prostředí. „Jestliže se medvědi odvažují do lidských sídel, znamená to, že nemají dost potravy. Musíme se snažit dostat zpátky do přírody víc vysoké zvěře nebo třeba bizonů, aby je mohli lovit.“ 

Jakákoliv debata o regulaci či ochraně medvědů ovšem nemá smysl, pokud žádná ze stran sporu nezná přesná čísla. Rumunská vláda proto s injekcí 11 milionů eur z unijních fondů spustila projekt, který by měl otázku stavů chlupatých šelem jednou provždy vyřešit. Během několika nadcházejících měsíců bude na 400 dobrovolníků sbírat v rumunských horách vzorky medvědího trusu a chlupů. „Nechceme se samozřejmě pokoušet počítat každé jednotlivé zvíře. Potřebujeme především velké množství vzorků, které následně roztřídíme pomocí analýzy DNA. Půjde o velmi přesný proces s exaktní metodikou,“ vysvětlil ministr Tánczos. Práci terénního týmu přitom doplní drony. 

Budoucnost? Nikdo neví

Ministerstvo také zapracuje na prevenci kontaktů mezi lidmi a šelmami. Stát z evropských peněz nakoupí tisíc elektrických plotů napájených solárními panely a rozdělí je mezi nejvíc ohrožené farmáře. „A samozřejmě spustíme kampaň, v níž se farmáři dozvědí, jak postupovat, pokud jim medvědi způsobí škodu, nebo jak zabezpečit popelnice, aby je šelmy nedokázaly otevřít,“ doplnil Tánczos. Součástí projektu se stane také vybudování „záchytky“ pro příliš odvážné chlupáče: Centrum by mělo vyrůst v Brašově v centrálním Rumunsku a nabídne kapacitu asi pro stovku zvířat.

TIP: Návštěvník z cizích krajů: Šakalové se začínají zabydlovat také v Česku

Už teď se však ochránci obávají, že skončí-li sčítání medvědů „příliš dobře“, padnou poslední zábrany v jejich opětovném masivním odlovu. Rumunsko si stále zachovává pověst loveckého ráje a miliony eur, jež pobíhají v jeho lesích v podobě věčně hladových huňáčů, nejspíš nenechají lovecké asociace a spřátelené politiky v klidu. 

V českých horách

Hory České republiky obývá pouze několik medvědů, a jejich počty navíc velmi kolísají, neboť migrují na Slovensko či do Polska a zpět. V jednom roce se jich tak u nás může nacházet šest či sedm, zatímco o rok později žádný. Podle ochranářů přílišná hlučnost české krajiny velkým šelmám nesvědčí; naopak se v ní však daří těm menším, především rysům a vlkům. Ačkoliv dřív rysi na naše území spíš na čas zabloudili z Polska či Německa, dnes jich u nás trvale žije asi deset. Roste také populace vlků, kterých se v Česku vyskytuje zhruba stovka, a to v několika smečkách. 

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Pazourkové pěstní klínu, objevené před 100 lety v Anglii, zřejmě vyrobili příslušníci druhu člověka heidelberského (Homo heidelbergensis). (ilustrace: University of Cambridge, Gabriel UguetoCC BY 4.0)

Věda

Kruh života 

Javier Murcia | Chování  | 2. místo

Útok zachycený na snímku předvídal Javier Murcia dlouho před tím, než k němu došlo. Všiml si totiž zřejmě nemocného pyskouna zelenavého, jak těžkopádně plave směrem k porostu, kde se ukrýval dravý kanic písmenkový. Samotný výpad trval doslova pouhý okamžik a predátor byl poté natolik zaměstnaný polykáním kořisti, že se k němu potápěč dostal takřka na dosah ruky. (foto: Underwater Photographer Of The Year 2022, © Javier Murcia)

Revue

K prevenci psychických potíží vznikla řada opatření, jako posílání různých překvapení, dárků či oblíbených jídel. Na palubě ale nesmějí chybět ani antidepresiva a samozřejmě léky proti nespavosti. (foto: Unsplash, CashCC0)

Vesmír

Americký letoun Douglas TBD Devastator, který se účastnil neúspěšného útoku na Tulagi. (foto: Wikimedia Commons, U.S. Navy, CC0)

Válka

Experimenty ve Francii a ve Španělsku ukázaly, že po kávě se hůře odolává svodům nákupů. (foto: PixabayCC0)

Věda

Vizualizace polární záře tančící v atmosféře rudé planety. (foto: Shutterstock)

Vesmír

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907